Tento závod se běhá v New Yorku ve čtvrti Queens a limit pro absolvování 3100 mil, tedy 4989 km, je 51 dnů. Běhá se po betonovém chodníku kolem budovy školy, jeden okruh měří necelých 900 metrů a každý den se mění rotace běhu. Běžci mají vždy od půlnoci do šesté hodiny ranní povinou pauzu. (Trasa okruhu).

Měl jsem tu možnost závod několikrát vloni i letos navštívit osobně. Tento rok se mi to naprosto neplánovaně povedlo v čase, kdy Petrovi Spáčilovi zbývaly do cíle necelé dvě hodiny, a tak jsem s ním asi hodinu kroužil na bruslích a trochu ho vyzpovídal.

Petře, co tě vedlo k tomu, že jsi své běhání dotáhl až do stádia, kdy jsi schopen absolvovat tento jedinečný běh?

Po absolvování prvního maratonu v Košicích v roce 2001 mě kamarádi inspirovali, jestli nechci vyzkoušet i něco delšího. Když jsem se dozvěděl, že se pořádají i běhy na 24 a 48 hodin, nemohl jsem uvěřit, že by to mohl být člověk schopen zaběhnout. Hodně mě oslovila myšlenka sebepřekonávání, kterou propagoval Sri Chinmoy, zakladatel tohoto nejdelšího běhu na světě a můj učitel meditace. Začalo mě velmi naplňovat, když jsem mohl posouvat svoje limity někam dál a dál a tímto způsobem si tak dokonale pročišťovat tělo i duši. Vnitřní uspokojení, které člověk získává prostřednictvím těchto nepředstavitelných vzdáleností, se dá jen těžko vyjádřit slovy.

Pro amatérského běžce jako jsem já je myslitelné absolvovat maraton, ale tohle? Jak musí být připraven člověk, který se postaví na start takového závodu?

Tento závod se nedá absolvovat pouze fyzickou silou. V první řadě je třeba mít natrénováno a ještě důležitější je mít to srovnané v hlavě. Často tady na trati kroužíš sám, bojuješ sám se sebou a se svou myslí, uvědomuješ si své nedokonalosti a ty překonáváš. Tady je soutěžení spíše nevýhodou. Dále čelíš také spoustě různých zranění a v neposlední řadě jsou nezbytnou součástí i čas a peníze. Nejenže cesta a pobyt něco stojí, ale taky musíš počítat s tím, že dva měsíce nechodíš do práce a nevyděláváš. V tomto ohledu jsem rád, že mě zaměstnavatel na tuto dobu uvolní a ještě mi část nákladů uhradí.

Když jsme u těch peněz, dá se nějak vyčíslit účast na tomto závodě?

Těžko to přesně spočítat, ale přes sto tisíc korun to bude určitě.

Jak jsi se přihlásil, nebo je závod jen pro zvané?

Přihlásil jsem se mailem a oni moji přihlášku akceptovali. Vybírá se dle dosažených výsledků na vícedenních závodech, které běžec již v minulosti absolvoval. Já jsem měl za sebou tři desetidenní závody, z nichž ten poslední, vloni tady v New Yorku, jsem vyhrál.

Jak probíhá tvůj den na trati?

S kolegy ze Slovenska máme pronajatý byt kousek od trati. Je důležité mít soukromí, takže máme každý svůj vlastní pokoj. Vstáváme tak, abychom mohli v šest ráno vyběhnout. Veškeré občerstvování probíhá při běhu, pouze odpoledne si dávám asi 20 minut přestávku, kdy ležím. Většinou neusnu, je to spíš jen mikrospánek. Na vykonávání potřeby máme na trati tři portosany. K dispozici je masáž a pravidelně sem za námi dochází i chiropraktik. 

Večer odcházíme z trati mezi jedenáctou a půlnocí, to je individuální. V tomto obdivuji Pranjala, který běhá vždy až do půlnoci a potom ještě usedá k počítači, aby psal denně zpravodajství ze závodu (www.ultrabeh.sk).

Co boty?

Zlikvidoval jsem letos 18 párů. Kupuji si je o dvě čísla větší, aby noha nebyla utažená, a ještě stříhám špičku obuvi, aby bota „dýchala“ a nevytvářely se puchýře a otlaky. Jeden pár mi vydrží průměrně 3 dny, záleží na kvalitě gumy na podrážce. Příště bych chtěl zlepšit techniku běhu, dost šoupu nohama, a tak mám i větší spotřebu bot než ostatní. Vloni jsem si je schovával, abych se s tou hromadou pak vyfotil, ale letos je vyhazuji.

Měl jsi během letošního běhu nějaké zdravotní problémy?

Musím to zaklepat, letos mi zdraví sloužilo dobře. Nějaké puchýře, oděrky, vyrážky z potu a trochu bolavé koleno tady nepočítáme, takže jinak OK.

Běžíš tu už podruhé, do cíle ti zbývají „směšné“ dvě hodiny, co bude probíhat až doběhneš?

Poslední kolo poběžím s českou vlajkou. Přijel mě na závěr povzbudit i někdo z českého konzulátu tady v New Yorku. Pravděpodobně dostanu dort, kytici a bude následovat moje vyhodnocení ředitelem závodu. Potom ještě dokončím 13 kol navíc, abych měl celých 5000 kilometrů. Ty už ale asi nepoběžím, už se jen projdu a vychutnám si to.

No a co dál? Nějaké další závody?

Teď je to ještě předčasné. Po tomto běhu se moje tělo bude regenerovat zhruba 3 – 4 měsíce. V rámci tréninku nějaké závody do programu určitě zařadím. Každopádně již teď vím, že bych se tady rád postavil na start i příští rok. Letošní zlepšení o 4 dny a celkově 4. místo je pro mě velká výzva do dalšího ročníku. Navíc parta skvělých kamarádů, se kterými tady trávím téměř 2 měsíce v roce, je pro mne dostatečnou motivací.

A nelákal by tě třeba Spartathlon nebo nějaký konkrétní maraton?

Spartatlon je určitě velice lákavý, ale v současné době má 3100 mil prioritu. A jelikož příprava na tento běh a regenerace po něm zabere spoustu času, tak cokoliv jiného jde zatím stranou. Tady se schází perfektní parta lidí a je to pro mě prostě srdeční záležitost. Maraton bych rád běžel příští rok v Praze spolu s bráchou, který poběží poprvé a pilně na něj trénuje, takže se už moc těším.

Děkuji za rozhovor, velká gratulace, a užij si posledních pár kol závodu.

Web závodu