Dane, velmi úspěšné vystoupení české delegace na závodech na 100 km a na 50 km příjemně překvapilo. Pochopitelně velkou cenu má především tvé vítězství a nádherný dosažený čas na hranici 7 hodin (7:00:20), jenž je letos 6. nejlepším světovým časem a historicky za posledních 9 let nejlepším českým výkonem. Očekával jsi něco takového?

Doufal jsem, že se konečně dostanu k sedmi hodinám. Moje letošní výsledky tomu napovídaly, jako například výkon na 50 km, zlepšení v maratonu nebo zdařilý oběh Balatonu. Také můj trénink byl letos určitě náročnější. Zvedl jsem jak objem, tak i kvalitu. Samozřejmě, když to konečně začalo v závodě vycházet, tak jsem tomu dlouho nemohl uvěřit.

Co bys řekl k průběhu závodu? Jak se ti běželo? Byla i nějaká krize?

Závod začal na moje poměry dost chaoticky – málem jsem nestihl start, protože jsem hledal, kam uschovat svoje věci. Minutu před startem jsem je hodil do šatny a doběhl na start ve chvíli, kdy startér odpočítával výstřel. Díky tomu jsem se první dva kilometry dostával do čela, ve kterém byl Attila Vozár (2. v cíli), Paul Beckers (vzdal), Olivier Leu a kousek vzadu Lantink (3. v cíli).

Občerstvení bylo na 5. a 10. km. Voda byla potom dostupná i na 2,5 a 7,5 km. Naše vlastní občerstvení jsme měli nachystané na 5. km, kde bydlela část výpravy. V prvním kole jsem ještě nic nepotřeboval kromě trochy vody. V druhém kole jsem na Honzu Charváta zavolal, že chci gel. Ten ještě nebyl připraven na tempo a vyrazil na kole mi ho předat. Na tohle pak navázala příhoda, kterou snad nebudu už nikdy opakovat.

Abych ji mohl popsat, musím ještě říct, že s čelem závodu vždy jezdí motocykl s doprovodem a někdy i druhý s rozhodčím (to jsem zjistil následně) a také třeba třetí s reportérem místního rádia nebo s televizní kamerou. V prvních kolech jsem se na čele střídal s Attilou podle toho, kdo si zrovna odskočil na WC. Definitivně jsem se odpoutal po třetím kole, kdy si Attila u svého týmu začal rozcvičovat nohu.

Ve čtvrtém kole na 5. km, po obvyklých instrukcích mě opět dohnal Honza s gelem a předal ho. Byli jsme nanejvýš 400 m od občerstvení a hned potom jsem poznal, nač je druhá motorka. Vezl se na ní rozhodčí a hned mi dal žlutou kartu. Začal jsem s ním za běhu diskutovat, za co jsem to dostal a poté, kde je konec refreshment zone, když jsem přijal občerstvení mimo. Vzhledem k tomu, že nikde ten konec nebyl označen a jeho odpovědi „asi 200 nebo 300 metrů“ nebyly moc uspokojivé, tak jsem si to v dalším kole nechal ukázat a potom jsem si dával velký pozor, abych ani nenaznačil, že chci něco vzít jinde.

Pokud někdo byl ve Winschotenu, možná tuší, že tento úkol není zrovna jednoduchý. Místní diváci totiž jsou po celé trati a mají nachystány stolečky s pitím, houbami a dalším občerstvením a k tomu všude stojí děti a snaží se za každou cenu někomu tu svoji houbu nebo kelímek vnutit. Všichni okolo mě (většinou štafety a běžci o kolo zpět) si pochopitelně brali dle libosti. V mém případě jsem se už raději vyhnul v posledních kolech i sprše, kterou někdo dal na ulici. Kdoví, jak by to rozhodčí posoudil.

Pro můj další běh bylo důležité, že tělo poslouchalo a hlavně, že jsem neustále dokázal přijímat jak gel, tak vodu. Vzhledem ke stoupající teplotě jsem se hodně osvěžoval za pomocí houbiček a kelímků s vodou. V závěrečných kilometrech jsem začal pít i Colu na udržení hladiny cukrů.

Poslední dvě kola se začala projevovat únava a trochu jsem měl strach, že přijde nějaká výrazná krize, ale i když místní rádio prý komentovalo každé moje zastavení u občerstvení jako možný problém, tak jsem do cíle doběhl relativně v dobrém stavu a docela se bavil tím, jak mě všichni chtějí podpírat nebo dokonce posadit na kolečkové křeslo. Pochopitelně se na 100 km běžec nevyhne různým bolestem a problémům, ale ty neměly zásadní vliv na můj výkon.

Určitě by leckoho zajímaly tvé tréninkové metody. O nich již na behy.cz vyšel článek. Ale jak jsi ladil formu? Jak vypadalo posledních tvých 14 dní před závodem? 

Je to „divné“, ale na ultra je potřeba hlavně hodně běhat, a protože hodně kvality naběhám v závodech, tak jsem i závodil. V rámci přípravy jsem běžel Malý svratecký maratón (pozn. red.: zvítězil před svými „oblíbenými soupeři“), potom v dalším týdnu maratón v Rychnově (pozn. red.: opět zvítězil). V tomto týdnu jsem měl objem přes 220 km. Další týden klesl objem na asi 150 km, ale neplánovaně jsem se rozhodl vyzkoušet si Dolomitenmanna. V posledním týdnu jsem běžel už jenom volné běhy, tedy v pondělí asi 30 km, v úterý do 25 km a potom už ve středu a ve čtvrtek jen kolem 10 km. V pátek před závodem jsem kvůli cestování už běhat nestihl. Dobré bylo, že jsem ještě ve čtvrtek pociťoval mírnou únavu. Pokud se před závodem cítím příliš odpočatý, tak to potom moc nevychází.

Jak hodnotíš výsledky svých spolubojovníků z české výpravy?

Myslím, že celá výprava byla maximálně úspěšná. Vilma vyhrála 50 km v absolutním pořadí žen a v osobním rekordu, Jarda vyhrál svou kategorii 55, Martina výrazně vylepšila svůj osobák a Hanka byla třetí na 50 km ve své kategorii v osobáku. Každý se pochopitelně chce ještě o trochu zlepšit, ale myslím, že kdyby to bylo ještě lepší, tak se nás budou za rok bát přijmout na závod, abychom jim tam nechali nějaké medaile.

Co říkáš na kvalitu organizace závodu, ubytování a všeho kolem?

Jak jsem psal už loni [pozn. red.:Winschoten – svátek ultramaratonu (1), Winschoten – svátek ultramaratonu (2)] a jak jsem inzeroval v diskuzi, Winschoten je u mě v zahraničních závodech zatím číslo 1. Pořadatel zajistí ubytování v rodinách, které se o nás staraly jako o vlastní. Občerstvení v závodě na velmi slušné úrovni, trať je rovná s označením každého kilometru a divácká kulisa je ve Winschotenu fantastická. Například diváci běžně povzbuzují běžce jménem, protože mají startovní listiny v novinách.

Co plánuješ v nejbližší době?

To hlavní pro mě bude start na MS na 24 hodin v Soulu 18. 10., kde doufám ve vylepšení svého maxima. A potom hlavně start na MS a ME na 100 km v Itálii, které je 8. 11.

Díky za odpovědi a přeji ti, aby tě opustila smůla, kterou jsi v poslední době měl na 24hodinovkách a aby se ti hranici 7 hodin na 100 km brzy podařilo překonat.