Jak to funguje

Kolena jsou složitým soustrojím v lidském těle. Můžeme na něm vyučovat princip kladky,  páky a má spoustu stabilizačních zařízení. Prvenství mezi klouby má v počtu kostí, které spojuje (kost stehenní, holenní, lýtková a čéška). První dvě kosti jsou hlavní a efektně do sebe zapadají na principu hmoždíře a hmoždinky, lýtková má stabilizační efekt a čéška, která je zabudovaná ve šlaše kvadricepsu, zabraňuje tření šlachy o kloub a zároveň chrání.

Celé koleno stabilizují již zmíněný „čéškový“ přední zkřížený, zadní zkřížený a postranní vazy a také dvě chrupavčité podložky – menisky, které zároveň s kloubními chrupavkami tlumí nárazy. Když si uvědomíme, jaké síly díky páce stehenní kosti a bérce na koleno působí, a k tomu připočteme i velký kloubní „kladkový“ rozsah, který  nám koleno poskytuje, musíme žasnout nad tím, kolik toho vydrží. I přesto je ale velmi zranitelné, a to především vůči  násilným atakům z boku a zepředu. Kolena hokejistů a fotbalistů často pláčou z těchto důvodů, kolena běžců naproti tomu spíše z důvodů přetížení.

Co je příčinou potíží

Jak tedy naše běžecké potíže nejčastěji vznikají? Bývá to kombinací různých vlivů. Jednak je to působením vlivů genetických  (například artrózy), vnějších (prochládání podporuje vznik revmatismu – zánětlivého kloubního onemocnění akutního i chronického) a přetížením.

Boj s genetickými vlivy je samozřejmě velmi těžký, i když v dnešní době je už možné leccos. Někteří ortopedi přistupují v boji s úbytkem chrupavčitých tkání k intraartikulárním injekcím kyseliny hyaluronové (Hyalgan). Tato látka se používá také pro lepší regeneraci chrupavek po úraze a měla by mít dokonce analgetické a protizánětlivé účinky. Běžně na trhu jsou doplňky stravy, které tělu dodávají látky potřebné k regeneraci chrupavek. Problémem je transport těchto látek do postižených oblastí, protože nemocné chrupavky jsou velmi špatně vyživované. Myslím si proto, a berte to jen jako osobní názor, že užívání těchto preparátů by se mělo kombinovat s enzymatickou kůrou (např.Wobenzym, Phlogenzym).

Boj s vnějšími vlivy je nejprostší, nejjednodušší, ale velmi potřebný. Pravidelně se setkávám s běžci, kteří se v chladném počasí rozcvičují v trenkách a jsou v nich už i hodinu před startem. Když pominu fakt, že se nemohou řádně rozcvičit, určitě je to pro kolena zátěž a člověk trpící patologickými změnami chrupavek by se toho měl vyvarovat zcela jistě. Přál bych si, abyste svoje kolínka měli v teple a suchu.

Přetížení a jak na ně

Přetěžování může být zásadním problémem pro soustavnější trénink. Prvním pravidlem v boji proti přetížení oporového a pohybového systému obecně je postupný nárůst tréninkové zátěže a tady dodávám i vzhledem k věku. To jsou věci, které na sobě i svých svěřencích pozoruji dlouhodobě. Dvacetiletý organismus snese moc, i když i to moc má své individuální hranice. Většinou někde okolo třicítky to začne a začínat nové přípravy je každý rok těžší a těžší. Člověk se musí čím dál víc učit trpělivosti a poslouchat, co mu jeho tělo říká.

Druhým pravidlem je zajištění stability, neboli vliv podkladu a obuvi. Jsou to dvě spojité nádoby. Pokud vyběhneme do terénu, musíme obout stabilní krosovou botu s dobrým dezénem, abychom minimalizovali nestabilitu, které se nevyhneme. Zde hraje výraznou roli ještě třetí faktor a to je svalové vybavení běžce jako celku, především pak svaly dolních končetin, všechny skupiny břicha a zad. Jsem přesvědčen, že pro kolena je lepší rovný asfalt a nožky v dobře tlumivé  maratónce, která případně eliminuje vliv špatného nášlapu. Rovný asfalt ale u nás není samozřejmostí.

Došlo mi to letos, když jsem si na trénink tempové třicítky vzal neutrální obuv. Byla to špatně zvolená obuv z toho důvodu, že neutrální nášlap u mě končí ve velké únavě, která logicky při této délce tréninku přišla. Potřeboval jsem tedy obuv s pronační podporou (podpora vnitřní, palcové hrany chodidla). A k tomu ta silnice. Všimli jste si někdy, že některé silnice nižších tříd mají obloukovitý profil? Něco jako obrácené U? Při běhu vlevo se mi začala pravá noha propadat na vnitřní stranu chodidla tak výrazně, že došlo k přetížení vnějšího menisku na stejné končetině. Přišla výrazná bolest, kterou jsem zkoušel přetrpět (chyba). Po asi 2 km mi to došlo a přeběhl jsem na pravou stranu silnice. Okamžitě došlo k výrazné úlevě, ale poškození menisku mě vyřadilo na pět týdnů z tréninku.

Příběh č. 2: V roce 2006 jsem stavěl plot, což znamenalo být často na kolenou. Došlo k prochladnutí a odpoledne jsem již cítil trochu tlak, který jakoby svíral obě kolena. Společný trénink se svým tréninkovým partnerem Leošem jsem ale nemínil vynechat, chtěli jsme jít 3×5 km těsně pod ANP. Při prvním úseku  jsem si v levotočivé zatáčce o poloměru 90 st. utrhnul kus menisku. Následovala artroskopie, rehabilitace,  5 injekcí Hyalganu a za pár týdnů jsem byl zpátky, ale to vše jsem si mohl odpustit. Víte jak, ne? Neměl jsem stavět ten plot!

Pavel Novák