Nevím, mám-li si dávat cílů víc a aspoň nějaký splnit, či jeden dva a dodržet je? K čemu vůbec jsou?

Znáte to: 1. ledna zdravě a s úsměvem nakročíte či vběhnete do nového roku. Předsevzetí jsou čerstvá, a tak nějaké dodržíme, ale ostatní odsouváme na druhý den. V půlce ledna už si říkáte od 1. února. Přijde únor, zaspíte jeho první den, a tak se rozhodnutí posouvají na Velikonoce, pak na léto, na dovolenou a v půlce prázdnin si přece nebudete kazit sluneční pohodu a rozhodnete se pro podzimní termín. Odvážnější to rovnou vzdají a čekají na další Silvestr, aby je alespoň abecedně seřadili.

Předsevzetí je něco jako pravidlo a ta máme proto, aby se porušovala. Tak to asi bude i s těmi všemi půsty, hubnutím, cvičením, rekordy, abstinencí, mlčenlivostí, ať už k tchýni či dětem v pubertě a všelijakými výmysly, které nám namáhají mozek na přelomu roku a jsou občas k smíchu ostatním.

Dávám si reálné cíle. Po zvážení všech okolností, věku, stavu a vzdělání nemohu činit jinak. Nechám si je pro sebe, možná pro kus papíru na dně krabice a za rok uvidím.

Ať už jsou vaše předsevzetí reálná či bláznivá, úsměvná či zamyšleníhodná, týkající se vzdálenosti, rychlosti či času, přeji pevnou vůli, zdraví a krok. Buďte opatrní v jejich volbě. Antidepresiv v prášku je sice celá škála, nejlepší je stejně jít si zaběhat. No, není to pravda? Už vás někdy popadly deprese po doběhnutí?

Šťastné vběhnutí do nového roku, ať na trati překážky nepotkáváte, zdraví máte dostatek a sil na rozdávání!