Každý člověk si jistě uvědomuje sílu životodárné tekutiny, která koluje v jeho žilách. Ne každý je však ochoten se jí vzdát. Navíc nejednoho z nás, běžců s ambicemi na co nejlepší výsledky v závodech, napadne: myšlenka je to pěkná, ale k vytrvalostnímu výkonu potřebujeme každou červenou krvinku!

Dobrovolných dárců krve je v dnešní době stále nedostatek. Ti, co tu jsou, se rekrutují ze starších osob. Každý dárce však jednou zestárne a musí skončit. Některým dárcům do života vstoupí nějaké onemocnění, které jim v tomto ušlechtilém konání nedovolí pokračovat. Mezi mladými lidmi noví dárci nepřibývají, a tak se již teď jejich celkový počet u nás zmenšuje. V české populaci jsou dárců pouhá 3,5 procenta. Podle Světové zdravotnické organizace by bylo ideální zvýšit počet dárců na pět procent. Stává se, že v dané nemocnici krev chybí, zvláště v případě vzácnějších krevních skupin. Pomoc pak přichází z nejbližšího transfúzního oddělení, avšak pozdržena možnostmi dopravy. Krev je tedy třeba stále a nových dárců skutečně není nikdy dost.

Věděli jste, že v průměru dostane každý občan za svůj život pětkrát transfúzi a 15× preparát vyrobený z krve? Právě proto nyní probíhá kampaň Českého červeného kříže s cílem získat co nejvíce bezplatných dárců krve z řad mladých mezi 18 a 35 lety. Jako vlajková loď se tvářemi této ušlechtilé akce stali dva mladí lidé – modelka a 1. česká vicemiss Eva Čerešňáková a zpěvák a lékař Ali Amiri (samozřejmě bez nároku na honorář). Mimochodem, Evu jsme mohli v minulém roce vidět jako finišmanku jedné ze štafet Pražského půlmaratonu.

Může běžec být dárcem krve? Samozřejmě ano. Díky našemu aktivnímu životnímu stylu je mezi námi daleko více zdravých lidí, než v ostatní populaci. Navíc fyzicky aktivní lidé mívají i vyšší počet červených krvinek. Jsou mezi námi také již pravidelní dárci, jen houšť.

Co však dělat, potřebujeme-li každý erytrocyt pro naše tréninkem tvrdě zkoušené tělo v honbě za čím dál rychlejšími časy? Vzpomeňme na fakt, že jsme po každém uběhnutém maratónu anemičtí, tedy lehce chudokrevní, neboť jsme si naše krvinky doslova rozšlapali mnoha tisíci kroky (mechanická hemolýza) – a o mnoho lepší to nebude ani po víkendových 20–30kilometrových výbězích. Regenerace po odběru plné krve, která je nejžádanější surovinou, trvá 6–8 týdnů. Limitujícím faktorem a nutnou podmínkou obnovy jsou zásoby železa. To lze získat z potravy, především z masa a ryb, případně i z potravinových doplňků s obsahem železa.

V mezích možností si tedy můžeme naplánovat dobrý skutek na přechodné období, nebo pro nás představují alternativu speciální typy odběrů – tzv.aferézy, prováděné na separátorech, kde lze poskytnout i jiné složky krve, než červené krvinky (plasmu či krevní destičky). Trvají však déle –  45–100 minut, nedělají je všude a zatěžují poněkud více oběhový systém. Je k nim třeba dalších vyšetření jako například EKG, lze je však provádět i častěji a k úplné regeneraci dochází během několika dní.

Kdo může darovat krev? Podmínkou pro odběr krve je dobrý zdravotní stav dárce, věk mezi 18 a 65lety a váha nad 50kg. Dárce musí být při odběru stoprocentně zdráv – i zdánlivě banální rýma či opar může znamenat přítomnost viru v jeho krvi a pro imunitně oslabeného příjemce představovat smrtelné onemocnění. Odběr krve pro účely dárcovství podléhá přísným kriteriím a do situace, kdy odběr nelze provést, se může dostat i ten nejzdravější člověk. Dočasnou překážkou v darování krve je například doba těhotenství a období půl roku po porodu, operační zákrok či přijetí transfúze, ale třeba též obyčejný zákrok u zubaře.

Kdo by měl na ušlechtilou myšlenku dárcovství zapomenout? Především ten, kdo se chová rizikově z hlediska možného přenosu infekční nemoci nebo trpí nějakým chronickým onemocněním. Podrobný výčet dočasných a trvalých překážek dárcovství, jakož i mnoho dalších užitečných informací, lze nalézt na stránkách Červeného kříže.

Co vás jako „prvodárce“ po příchodu na transfúzní oddělení všechno čeká? Vyplnit pečlivě dotazník, rychlé laboratorní vyšetření, vyhodnocení výsledků lékařem a pak hurá za upíry. Vlastní odběr (450ml) pak trvá 8–12 minut, zkušeným borcům i méně. Vyfasujete balíček s občerstvením, do práce máte omluvenku (s náhradou mzdy ve výši 100% za celou pracovní směnu, dle zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce) a spoustu dalších benefitů – vitamíny, slevy na daních, lázeňské pobyty. Ročně je možné provést nejvýše 5 odběrů u muže a 4 u ženy.

Když darovat, tak bezplatně! Pro bezpečnost dárců a především příjemců je navýsost nutné, aby dárce na transfúzní stanici pravdivě odpověděl na všechny anamnestické otázky. Najdou se však lidé, kteří jsou motivováni peněžní odměnou za odběr natolik, že některé údaje zamlčí. Také nákazy příjemců (například virovou hepatitidou B), ke kterým došlo ještě v devadesátých letech, byly převážně od těch, kteří si nechali za odběr zaplatit. Těch pár stovek za odběr slušného člověka vydělávajícího si poctivou prací navíc ani „nevytrhne“. Odtud není daleko k myšlence: Jaký typ lidí si tedy může chtít právě takto přivydělat? Pokud se tedy rozhodnete skutečně pomoci, zapomeňte na obchod „něco za něco“ a staňte se skutečně nezištným dárcem. Každý z nás je zároveň potenciálním zachráncem i postiženým. Všichni dárci se shodnou na tom, že pocit, že právě ta naše krev může v kritických situacích zachránit život, je k nezaplacení.

Mne dárcovská premiéra někdy v budoucnu teprve čeká. Přiznám, že sama jsem majitelkou nejžádanější krevní skupiny, ale zároveň také trpím fóbií ze všech jehel, kterou jsem dosud poněkud srabácky nedokázala překonat. Současná kampaň Červeného kříže, několik zamyšlení na toto téma i fakt, že nedávno jsme také v blízké rodině takovouto pomoc potřebovali, mne ale přivádí k rozhodnutí zatnout zuby (zvláště při pohledu na „upírské“ plakátky s nápisem: „Jdi se bodnout se strachem“) a dárcovské řady rozmnožit hned, jakmile syn přestane být „kojencem“. I to je totiž jedna z dočasných překážek provedení odběru. A přece ho kvůli tomu, aby to mohlo být co nejdříve, honem neodstavím. V celé věci mohu tedy prozatím pomoci alespoň tím, že o ní napíšu, a pokud se mi podaří přivést do transfúzního centra byť jen jediného prvodárce, budu ráda. Dejte proto článek přečíst co největšímu počtu lidí.

Další cesta krve – z čeho se skládá krev a co s ní lze léčit

Plná krev se může použít přímo, častěji však slouží jako polotovar a zpracovává se na jednotlivé složky, jako jsou červené krvinky, destičky nebo plasma. Pacient by pak měl dostat jen tu složku krve, která je indikována k jeho onemocnění – ostatní složky by mohly jeho organismus nepříjemně zatížit.

Z krve se tedy může oddělit masa červených krvinek, destičky či plasma, která se použije buď pro přímé podání pacientům, nebo k dalšímu zpracování farmaceutickými firmami. Ty z ní vyrábí krevní deriváty, například protilátky. Bývají to jedny z nejdražších léků – právě proto, že jejich výroba je technologicky velmi náročná. Například na jednu dávku purifikovaných protilátek je třeba získat materiál od 600 dárců a cena takového preparátu jde do desetitisíců. Pro ty, kteří je ale pravidelně potřebují, je to životně důležité.

Lidskou krev tvoří tekutá složka -  krevní plazma a formované krevní elementy – červené a bílé krvinky a krevní destičky. Přibližně pět až šest litrů krve u dospělého představuje cca 8% tělesné hmotnosti. Podíl formovaných krevních elementů a krevní plasmy se nazývá hematokrit.

Červené krvinky (erytrocyty, 4–5 miliard v 1 ml krve) zajišťují přenos kyslíku a oxidu uhličitého. Podávají se ke krytí velkých krevních ztrát při úrazech a operacích. Bílé krvinky (leukocyty, 4–9 milionů v 1 ml krve) likvidují choroboplodné zárodky v organismu přímo nebo proti nim tvoří protilátky a představují tak důležitou roli v imunitním systému člověka. Krevní destičky (trombocyty, 150–300 milionů v 1 ml krve) se spolu s bílkovinami krevní plasmy podílejí na srážení krve při zástavě krvácení. Trombocytový koncentrát je indikován při léčbě poruch krvetvorby, u některých typů rakoviny a její léčby nebo po transplantaci kostní dřeně.

Krevní plazma (55–60% krve) obsahuje plazmatické bílkoviny (albuminy, globuliny a srážecí faktory), dále soli, cukry, vitaminy, hormony, enzymy a tuky. S ní se do tkání dostávají živiny nebo také léky, odcházejí pak zplodiny tělesného metabolismu. Albumin se užívá při dlouhých hospitalizacích na podporu hojení, snížení otoků i jako krevní náhrada při větší ztrátě krve. Imunoglobuliny se užívají při léčbě těžkých infekcí či poruch imunity, srážecími faktory (fibrinogen, protrombin, antihemofilické faktory č. VIII a IX) se pak léčí hemofilie a další poruchy srážlivosti krve. Plazma se podává též přímo – například při vážných popáleninách.