Opravdový pr?lom v oblasti krevního dopingu však p?išel až s objevem rekombinantního erytropoetinu (EPO) na konci 80. let minulého století. Z pohledu uživatel? má ohromnou výhodu v tom, že jej lze detekovat jen t?i dny po podání, jeho ú?inek však p?etrvává mnoho týdn?. Z tohoto pohledu je nesmírn? zajímavé sledovat, jak se u lyža?? b?žc? vyvíjely hladiny krevního barviva hemoglobinu v pr?b?hu posledních dvacet let (v podstat? od nástupu erytropoetinu na farmaceutický trh).

V roce 1988 rozhodla Mezinárodní lyža?ská federace (FIS) o kontrole krevního dopingu testováním lyža?? na heterologní krevní transfúze (tj. transfúze od jiného ?lov?ka). To umožnilo získat informace o hladinách hemoglobinu u elitních lyža?? b?žc? od roku 1989, n?které skandinávské lyža?ské federace za?aly s kontrolou hladin hemoglobinu dokonce o dva roky d?íve. V roce 1996 p?istoupila FIS k novému opat?ení, které spo?ívalo v zákazu startu na závodech, pokud byla u závodníka zjišt?na koncentrace hemoglobinu p?esahující o t?i sm?rodatné odchylky pr?m?rné hodnoty. 

Jiné sankce však FIS neuplat?ovala, nebo? nem?la d?kaz, pro? u konkrétního závodníka je hladina hemoglobinu tak vysoká (krom? krevního dopingu mohl být teoretickým d?vodem dlouhodobý pobyt ve vysokohorském prost?edí nebo v hypoxických stanech – je prokázáno, že 3–4týdenní pobyt ve výškách nad 2 000 m nad mo?em zvyšuje hladinu hemoglobinu o 10 až 15 g/L). V roce 1997 p?ijala FIS nové pravidlo, které stanovilo maximální hladinu hemoglobinu u muž? na 185 g/L a 165 g/L u žen.

A jak tedy vypadaly hodnoty hemoglobinu u lyža?? b?žc? p?ed 20 lety? V roce 1987 p?i letní p?íprav? m?li ?lenové švédské reprezentace následující hodnoty hemoglobinu: 153 g/L (muži) a 138 g/L (ženy). V roce 1989 na mistrovství sv?ta v severském lyžování ve finském Lahti m?li lyža?i dokonce o 8,5 g/L mén? hemoglobinu, než byl pr?m?r v b?žné populaci (148 g/L muži, 135 g/L ženy). 

Tento paradox je pouze zdánlivý. Je dlouhou dobu známo, že u vytrvalostních sportovc? dochází k výraznému zv?tšení objemu krevní plazmy, ?ímž vlastn? dochází k na?ed?ní ?ervených krvinek. Dokonce se uvádí, že pokud má elitní vytrvalec „normální“ hladiny hemoglobinu, je to již nefyziologický stav. Výsledky z Lahti tedy nebyly žádným p?ekvapením a byly v souladu s p?edpoklady. 

O to v?tší poprask vzbudily výsledky hladin hemoglobinu lyža?? z roku 1996. Jejich koncentrace hemoglobinu byly výrazn? vyšší i v porovnání s lidmi žijícími trvale v nadmo?ských výškách 2000–2500 m. Jakmile zavedla FIS v roce 1997 výše uvedená opat?ení, poklesly hladiny hemoglobinu u lyža?? b?žc? z ohromných 195 na 180 g/L, u žen dokonce ze 197 na 155 g/L.

Tento dramatický trend v hladinách hemoglobinu nem?že být p?ekvapením. B?žecké lyžování je vysloven? ideálním sportem pro krevní doping. Bývá obvyklé, že prvních 50 závodník? na vrcholných sout?žních akcích v b?žeckém lyžování kon?í s odstupem do 10 % od vít?zného ?asu. Je také prokázáno, že krevní doping m?že zvýšit sportovní výkonnost ve vytrvalostních sportech až o 10 %. Toto bylo skute?n? popsáno u cyklist?, u nichž zvýšení hemoglobinu o 10 g/L vedlo až k 5 % zvýšení výkonnosti. Podobn? bylo prokázáno, že podávání erytropoetinu dokáže zvýšit maximální aerobní kapacitu až o 20 %! To, že krevní doping opravdu funguje, dokazují známé dopingové skandály. Jen pro zajímavost, t?i chycení dopingoví h?íšníci na Olympijských hrách v Salt Lake City (v jejich p?ípad? se jednalo o darbepoetin, derivát erytropoetinu) získali na p?edchozích olympiádách a mistrovstvích sv?ta celkem 38 medailí!

O tom, že b?žecké lyžování není v?bec ?isté, hovo?í výsledky testování hladin hemoglobinu lyža?? na mistrovství sv?ta v severském lyžování v roce 2001. Analyzováno bylo 50 nejlepších lyža?? b?žc?. Z celé padesátky m?lo 17 % lyža?? vysoce abnormální hodnoty hemoglobinu. P?i analýze lyža?? na 4. až 10. míst? vzrostlo toto procento na 33 %, z medailist? m?lo abnormální hladiny hemoglobinu celá polovina. Mezi lyža?i, kte?í se umístili na 41. až 50. míst?, m?lo tyto abnormální hodnoty jen 3 % b?žc?. P?edpokládaný výskyt abnormálních hodnot hemoglobinu v b?žné populaci je p?itom jen 0,3 %. 

Auto?i tohoto výzkumu uvád?jí, že je extrémn? nepravd?podobné, že by za takto vysoké hladiny hemoglobinu mohl pobyt ve vysokohorském prost?edí nebo v hypoxických stanech, a vyjad?ují nezlomné p?esv?d?ení, že p?í?inou je krevní doping. Skoro se nechce v??it, že by za výkonnost v b?žeckém lyžování mohly hladiny hemoglobinu v krvi, a nikoli poctivý trénink. 

Bylo by opravdu zajímavé v?d?t, jaké hladiny hemoglobinu budou mít medailisté na nadcházejícím mistrovství sv?ta v severském lyžování v Liberci.

Libor Vítek, www.sportvital.cz

Docent léka?ské chemie a biochemie na 1. Léka?ské fakult? Univerzity Karlovy v Praze. Odborník v oblasti výzkumu oxida?ního stresu, nemocí jater a zdravé výživy. Pracuje na IV. Interní klinice a na Ústavu klinické biochemie a laboratorní diagnostiky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. Léka?ské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.