To, jak se dosáhlo absolutního traťového rekordu je podle mého v rozporu s pravidly jak atletiky, tak i se zásadami fair play. Jak je možné, že kromě pace makerů, kteří už jsou bohužel běžní na všech větších závodech, kde se organizátoři předhánějí v překonávání rekordů, tak při Pražském půlmaratonu ještě tahačům pomáhal, vodič na skůtru. To už je podle mého v rozporu s pravidly a nejen atletickými, ale i morálními. A ještě ke všemu je vše jasně vidět v přímém televizním přenosu. Kde jsou rozhodčí? Proč nezakročí. Jak je možné, že nic nevidí? Tento nešvar se děje už několk let i při Pražském maratonu a všichni to potichu tolerují a jásají nad dosaženými rekordy. Jezdci na skůtru dokonce dirigují vodiče, co mají dělat a jak mají běžet. Nebo se snad zavádí nová disciplína běh za motorovým vodičem, jako je tomu v dráhové cyklistice?
Může mi tento můj názor někdo zasvěcený do pravidel atletiky vyvrátit nebo potvrdit?

>> chuck, 28. 3. 2009 22:58:44

Ano, přesně tak to je a už dost dlouho. A neuděláme s tím bohužel vůbec nic. Rozhodčí to sice vidí, ale nezmůže nic (sama jsem také rozhodčí atletiky).

Pravidlo atletiky č. 144c)říká, že udávání tempa osobami, které nejsou účastníky závodu, běžci nebo chodci, kteří jsou nebo budou předběhnuti o kolo nebo jakýmikoliv technickými prostředky je nedovolené napomáhání v závodě.

Tak, napsala jsem to, jak je to v pravidlech černé na bílém. A znamená to něco? Bije to do očí, když vidím závody v televizi. Jedno pravidlo se učíme na školeních rozhodčí a to samé se porušuje přímo před očima všech.

>> Libuna, 29. 3. 2009 00:00:25

Tak to je a tak to bude. My s tím asi nic nenaděláme. Také s tím nesouhlasím a podobné to bude i za pár týdnů v Pardubicích. Stejně jako tomu bylo loni:
 http://www.bering.estranky.cz/…08/21_099-km

Pražský půlmaraton se stále více začíná stávat megalomanskou záležitostí. Důraz na prestiž, přilákat co nejvíce sponzorů, co nejvíce účastníků a atmosféra pohody a přátelství se začíná pomalu vytrácet. Není výkon uběhnout Prahou dvacetjedna kilometrů. Je výkon posbírat si své věci ze šatny, vrátit čip a možná, když má čověk hodně trpělivosti, nechat si zvěčnit své jméno na medaili.To zabere času stejně jako závod samotný. Když pak člověk zjistí, že mu ztratili přihlášku a závod odběhl jako bezejmenné číslo, připadá si opravdu nictoný jak kapka v moři. Příště asi dám radši přednost hezkým českým přespolním běhům. Běhu zdar!

>> Libuna, 29. 3. 2009 00:00:25

Děkuji za podporu mého názoru a navrhuji co takhle z moci „úřední“ tj rozhodčích diskvalifikovat celou první skupinu „závodníků“, kteří se vezou za nepovolenou podporou skútru. Vždyť od toho tam přece rozhodčí jsou.
Ve zkratce vám popíšu jednu svoji osobní zkušenost. Při prvním ročníku PIM jsem běžel sám po nábřeží pod „Stalinem“. Běžel jsem po straně u vody, moje žena jela na kole na druhé straně silnice (za normálního provozu) a dovolila si mě slovně povzbuzovat. Kde se vzal, tu se vzal rozhodčí a ihned mě vyhrožoval, že mě diskvalifikuje. A to jsem běžel v poli závodníků, nikoliv na čele a nešlo o žádný rekord. Navíc pokud při podobných závodech někdy jede žena na kole, velmi si dává pozor, aby jela za mnou a nepomáhala mi.
Tak a teď mi někdo vysvětlete, proč se takto nezachovali rozhodčí v sobotu v čele závodu. Nebo si organizátor závodu v honbě za zlatou medailí pro závod může dovolit všechno?

>> chuck, 28. 3. 2009 22:58:44

No jo, Miloši, je to trochu těžké, a trošku se divím, že tě to tolik pobuřuje. Sám dobře víš, že pacemakeři jsou dnes naprosto běžní, na dráze i na silnici. S tím skútrem ovšem s tebou zcela souhlasím a také jsem se několik let při PIM snažil, aby se tak nedělo. Pominu-li prvních 5 či 6 ročníků, kdy se tam žádný skútr nevyskytoval a kdy jsem tenkrát v čele závodu spíš vyháněl cyklisty a dosáhl toho, že jeli až ZA závodníky, podařilo se to, pokud mi paměť sahá, jen jednou, protože na tom skútru seděl „normální“ řidič, nikoli osoba výše postavená, a ten mě poslechl. Osobně si myslím, že z hlediska dopomoci je „nebezpečnější“ spíš ten cyklista než skútr, ten svým hlukem určitě psychice běžců moc neprospívá. (Já bejt tak dobrej a běžet v čele, tak bych je spíš vyháněl). To mi jako zkušený a stále neuvěřitelně dobrý běžec potvrdíš. Představ si, že bys měl vedle sebe přes dvě hodiny poslouchat nepřetržité „poprdávání“ motoru.
Z principiálního hlediska máš ovšem pravdu. Nechci brát v obhajobu rozhodčí, ale: oni to samozřejmě vidí, ale jak by měli podle tebe zakročit? Diskvalifikací ? Neznám nikoho z nich, kdo by to udělal, i když bych znal řešení: prostě ten skútr by šikovný řidič od čela závodu odřízl.

>> chuck, 29. 3. 2009 18:05:34

Musím tě opravit, Miloši. Uvedenou příhodu jsi nezažil při prvním ročníku PIM, ale v jeho předchůdci v roce 1992. Asi se budeš divit, ale pod „Stalinem“ vedl PIM poprvé až před třemi roky, kdy se využil holešovicko-karlínský okruh. Mám v archivu uloženy všechny trasy, jimiž PIM za 14 let prošel, mohu ti to doložit.
Ale k věci: vím naprosto přesně, o koho jde. Je to známý pražský rozhodčí Pepa Hanousek, kterého si ovšem nikdo a už dávno při jeho podobných výlevech nevšímá. Mně se tam totiž přihodilo totéž – jen jsem jel na kole a ač se léta známe, tak mě chtěl z toho kola dokonce shodit. (Po dvou letech si tenkrát pořadatel místo TJ Liga 100 Praha si na občerstvovačky vybral jiný atletický oddíl a mne pochopitelně zajímalo, jak to ti jiní dělají..)

>> Libuna, 29. 3. 2009 00:00:25

Milá kolegyně rozhodčí, příslušné pravidlo atletiky jsi sice citovala přesně, leč uvedeného případu se bohužel vůbec netýká. VŠICHNI pacemakeři jsou totiž řádnými účastníky závodu, takže žádný nástroj k postihu neexistuje.
Tedy existuje: kdyby pořadatel vůbec nesdělil, že tam nějaký pacemaker bude. V tomto směru se vlastně v jistém slova smyslu chová docela korektně, netají se s tím. Pokud by tuto informaci neposkytl, všichni budou s prominutím vědět pendrek.
Konec konců už se několikrát stalo, že pacemakerovi se běželo tak dobře, že po splnění svého úkolu pokračoval v závodě a umístil se v absolutní popředí. Nevzpomínám si přesně, kdy to bylo, ale při jednom maratonu doběhl dokonce jako druhý.

>> Bering, 29. 3. 2009 00:35:49

Františku,pokud se mi podaří být v Pardubicích, pokusím se dosáhnout toho, aby se to nestalo. Nemám sice žádné zvláštní pravomoci, ale snad se s P.O. dohodnu, i když loni se mi to s ním nepodařilo. Mně to taky vadí, a dost.

Sobotní Hervis 1/2Maraton přinesl celou řadu rekordů. Přesná čísla ještě nejsou k dispozici, ale neoficiálně závod dokončilo 4500 běžců. Keňští borci si tentokrát nepřijeli jen pro vítězství, ale vylepšíli hned oba traťové rekordy. V mužích zvítězil Nicholas Kiprutto (1:00:07) a jeho krajanka Rosa Kosgei si odváží prvenství za výkon 1:09:03. REPORTÁŽ BUDEME PRŮBĚŽNĚ AKTUALIZOVAT