Osobák na desítku máš z loňské Birell Grand Prix Praha, 32:14 je velice solidní čas!

„Na tento závod jsem se připravoval jako na hlavní bod podzimu. Celá letní příprava šla hlavně tímto směrem. Cítil jsem formu již dříve, když jsem byl s Adidas týmem v Berlíně na Night Run Berlin, bohužel závod zrušili kvůli nepříznivému počasí. Na daný čas a umístění jsem se připravoval z rychlostních tréninků a závodů na dráze, v rámci II. ligy, kde jsem závodil za atletický klub USK Praha. Během dráhové sezony jsem si vyzkoušel závody na 1500 m, 3000 m i 5000 m, vždy splnil to, co ode mě očekával trenér i oddíl. Tím, že jsem v Česku zůstal během léta a neodjel za práci do zahraničí, jsem svoji šanci na lepší výkon znásobil.“

Měl jsi loni v Praze ještě rezervy, nebo jsi běžel nadoraz?

„Rád bych řekl, že jsem rezervy měl, ale bohužel bych musel lhát. Závod jsem šel nadoraz a poslední metry jsem na kamerách ČT Sport vypadal jako hadrový panáček. Když jsem viděl 150 metrů před cílem čas 31:XX, byl jsem dost spokojený, jelikož mým dosavadním osobákem byly Pečky 2018, kde jsem zaběhl čas 33:10.“

Běžecké dispozice evidentně máš. Osobák na půlmaratonu je dva roky starý, 1:14:13. Jak s odstupem času vnímáš tento výsledek?

„Tenhle závod byl pro mě zlomový, byl to můj druhý půlmaraton. Během jara jsem se na něj vehementně připravoval. Závod jsme s trenérem Janem Pernicou rozběhli bok po boku a díky jeho umírněnému tempu na začátku jsem se mohl postupně zvedat, což mi vyneslo celkové tuším 16. místo mezi Čechy. Moc si tohoto času vážím, jelikož se jedná o Prahu, ale myslím, že je čas ho posunout.“

Pokud dokážeš desítku zaběhnout za 32 minut, tak čas 1:14 na půlmaratonu není příliš vypovídající.

„Určitě. Daný osobák je z roku 2017, takže by se dalo říct, že jsem starší a zkušenější. Bohužel, minulý rok jsem musel na šestém kilometru Sportisimo 1/2Maratonu Praha odstoupit. Měl jsem problémy s lýtkem a střevní potíže. Šel jsem do závodu s pocitem buď anebo. Nakonec jsem to vzdal. Nesl jsem to dost špatně, jelikož takové pocity mám dlouho v hlavě. Měl jsem po závodě měsíční pauzu, ale teď je zatím vše v pořádku.“

Stále tě vede Jan Pernica?

„Ano, trénuji pod jeho taktovkou. Vzal si mě během sezony 2017 do týmu Perňa Systém a do atletického oddílu USK Praha. Jsem absolutně spokojený s tréninky, hlavně s jeho aktivním přístupem. Musím říct, že v něm vidím velice blízkou osobu, je členem moji rodiny. Nejedná se pouze o sportovní přístup. Je velice přátelský, zajímá se o svoje svěřence, radí a vždy pomůže. A když se jedná o jakoukoliv zábavu, je jejím hlavním strůjcem.“

Trénoval jsi letos v Keni i s Jirkou Homoláčem…

„Rád bych řekl, že jsem trénoval s Jirkou a zvládal to, co on, ale tak to není. Byli jsme na stejném místě, bydleli kousek od sebe a vídali se každý den, ale tréninky a intenzitu jsme měli každý jinou. Jirka Homoláč a David Vaš mi pomohli se do Keni dostat. Spojil jsem se s nimi v listopadu přes sociální sítě, vyptával se na vše, co bych měl vědět. Byli velice vstřícní, domluvili mi zde ubytování. Pomohli během aklimatizace, radili, co bych neměl dělat a jak efektivně trénovat. Jsou to místní pardálové, takže jejich rady byly nad zlato.“

Jakou máš formu nyní pár dní před půlmaratonem?

„Natrénováno mám perfektně, přes dva měsíce intenzivního dvoufázového tréninku, naběháno přes 1150 km, do objemu i do kvality. Všechno jsem odtrénoval, jak mi trenér udělil. Jsem moc rád, že drželo zdraví. Během dvou měsíců jsem neměl žádné dlouhodobé problémy.“

A ambice pro sobotní závod?

„Super výkon by byl jakýkoliv osobák. Ale určitě bych chtěl běžet pod 1:10. Dopředu jsem se domluvil s Diane Nukuri, že poběžím za ní. Chce běžet na čas 1:08–1:09, tak pokud s ní vydržím, určitě z toho bude super čas a výsledek. Když koukám do startovní listiny Čechů, tak to bude dost slabé. (pozn.red.: Řada vytrvalců cílí na MČR v Pardubicích o týden později.) Myslím, že já, Jirka Csirik a David Vaš se popereme o místa na podiu. (úsměv)“

Ty do Pardubic nejedeš?

„Pravděpodobně ne. Myslím, že dva půlmaratony za dva týdny je zbytečnost. Připravím se na MČR na 10 km na dráze, které se běží 27. dubna.“

A když se zeptám na další cíle a vrcholy letošní sezony?

„Půlmaratony v Karlových Varech a Českých Budějovicích, triatlonové štafety, Birell Grand Prix. Je toho dost, ještě to nemám tak zmapované, hlavně aby bylo všechno v pořádku a zdraví drželo.“

Příští čtvrtek vyjde nové číslo tištěného Běhej, ve kterém Vladimír Marčík popisuje i nepříjemné zážitky z cesty do Francie, které jej nasměrovaly k běhání.