Jako první odpovídá Petr Dostálek:

To ráno vypadalo jako každé jiné, i když jsem m?l o?i otev?ené, o probuzení nemohla být ani ?e?. Nic nenasv?d?ovalo, že bych m?l prožít „Nej“ víkend za poslední „uherský rok“. Na snídani byly dva párky a dv? vají?ka, což mi krom? energie dalo i lepší náladu. Takže ke mn? ani nestihla p?ijít tradi?ní p?edstartovní hore?ka. Poté jsme vyrazili na dvoudenní poklus. Mojí snahou bylo moc se nesnažit a co nejvíc komunikovat s okolím, protože to je výborný recept na nekone?nou jednotvárnost kole?ka v Brn?nské hale. P?íjemným zpest?ením taky byly pravidelné šestihodinové kontroly tlaku, tepu, krve a váhy, které se mnou absolvovali ješt? Dan Orálek a Petr Solni?ka. No a krom? toho všeho jsme b?hali, jedli, pili a dob?e se m?li.

První krize na m? p?išla první noc a zažehnal jsem ji kusem salámu zna?ky Poli?an. Fungovalo to neuv??iteln? rychle. Další v?tší krize se objevila druhou noc, kdy jsem si položil hlavu na st?l a za 45 minut m? probudila Katka s tím, abych vstával. Nadšený jsem nebyl, ale pomalu vyrazil dál. Dál až k samému konci, kdy jsem poslední 2,5 hodiny b?hal a bavil se s Tomášem Dittrichem, který jediný na m? p?sobil tak, že si závod taky užívá. Ostatních m? bylo trochu líto, protože n?kdy mén? snahy m?že p?inést lepší výsledek a oni se nad?eli opravdu moc.

A tak jsem si užil letošního Brna. Byl to fakt zážitek a stálo to zato. A co nakonec? ?ekejte málo a dostanete hodn?.

(Pozn. red.: Petr Dostálek se na brn?nské jarní 48hodinovce umístil celkov? jako šestý. s výkonem 314,590 km.)

Povzbuzen odpov?dí Petra Dostálka p?ipojuji dojmy svoje:

Jak asi m?že prožívat 48hodinový b?h ?lov?k, který dosud neb?žel v kuse více než dvanáct hodin, ješt? neub?hl ani celých 100 km, za poslední p?lrok snad jediná tréninková jednotka odpovídala ultramaratonské p?íprav?, a to ke všemu deset dní p?ed závodem? Jak si m?že užívat 48hodinovky n?kdo, kdo je zvyklý být stále n?kde jinde nebo na více místech zárove?? (Programáto?i tomu ?íkají multitasking a multiprocessing – ?ešení více úloh najednou, fyzikové tomu ?íkají translokace).

Ale ano, m?že si užívat. Opravdu prvých asi 120 km jsem si užíval, p?sobilo mi pot?šení, že b?žím rychlostí, která mi byla p?íjemná a zárove? sta?ila k tomu, abych n?které soustavn? p?edbíhal a postupn? srovnával ztrátu, která mi na za?átku vznikla ne zcela zda?ilou translokací (nepoda?ilo se mi reáln? být na dvou místech zárove?).

Trochu jsem komunikoval, zdravil se se soupe?i. Jarda Kocourek m? neustále korigoval, že b?žím moc rychle. Vždycky jsem na chvíli poslechl a pak se zase vrátil ke svému stylu a tempu. ?íkám: „Martino, slyšela jsi, co tady Jarda Kocourek ?íkal?“ „Ano, slyšela, ale to platí jen pro zdravé lidi.“ Petr Dostálek, Honza Ondruš, Petr Solni?ka se m? ptali: „To máš v úmyslu v tomto tempu b?žet celých 48 hodin?“ Odpovídám: „Já nevím, jak dlouho vydržím. Zkusím vydržet co nejdýl.“ Jak taky má odpov?d?t ?lov?k, jehož t?lo má zatím zkušenost s nejvýše 97 km? Pak jsem povolil únav? a šel jsem si v noci na pár hodin zd?ímnout a dokon?il jsem 24 hodin. Mám toho fakt dost.

Následovalo n?kolik translokací… Ale do závodu jsem se vrátil, na ?ip Míši Dimitriadu p?idal 37 km a na ned?lní ráno jsem si naplánoval, že si je nádhern? užiju. Už jen v ch?zi, v sandálech, v pohod?. Stejn? jsem byl, zdá se, rychlejší než v?tšina ostatních, jen spánkem p?es noc jsem pár desítek km ztratil. Nevadí. Pojídám p?i ch?zi žemlovku, popíjím dob?e oslazené kafí?ko. Je to jakési slavnostní defilé. Sv?telná tabule však ukazuje, že m? o kolo p?edstihuje Srb Dobrijevi?. Mám to tak nechat? To se fakt b?žecký závod oslavuje v ch?zi? Jdu se p?ezout, p?evlíct a jdu na to. Klouzavým bruslením (abych ochránil unavená kolena od náraz?) za chvíli dosahuji tém?? rychlosti 6 min/km, posledních 40 minut si op?t užívám toho, že skoro všechny p?edbíhám, Dobrijevi?e p?edbíhám, i on zrychluje, ale není mu to už nic platno. Závod dokon?uji v plné spokojenosti.

Co mi to dalo? Ano, odnesl jsem si i n?jaké šrámy. Jako když se dostanete do trnitého porostu, nejdete tam s cílem poškrábat se, ale když už jste v n?m, nekoukáte na každý škrábanec, ke kterému snad p?ijdete. Ale v mnoha ohledech mi to pomohlo, a? už v celkovém uvoln?ní a harmonizaci t?la a mysli, nepopsatelný nadhled nad v?cmi, v?tší schopnost vnímat duchovní hodnoty.

Další odpov?? má pro nás vít?z – Daniel Orálek:

Brn?nský halový závod, který má pravidelný termín v b?eznu, je už po n?kolik let pro m? prvním ultramaratonem sezony. Letos to byl m?j t?etí pokus na 48 hodin. První jsem musel pro zran?ní vzdát a druhý jsem loni dotla?il na metu 317 km. M?j osobák byl tedy zralý k p?ekonání a doufal jsem, že míra zkušeností, kterou jsem nasbíral v p?edchozích letech, se kone?n? projeví.

Taktika byla jednoduchá, b?žet prvních 24 hodin co nejlépe na osobák a v t?ch druhých 24 hodinách vydržet, co se dá. Bohužel cíl zlepšit osobák na 24 hodin jsem p?estal plnit už kolem 12. hodiny, kdy mi za?al klesat pr?m?r kilometr? ub?hnutých za hodinu. I když trend byl lehce klesající, tak to po?ád nebyla žádná velká krize. Nicmén? jsem se rozhodl netla?it na pilu a držet p?im??ené tempo, abych se zbyte?n? nevy?erpal a pauzy využívat k p?ípadnému jídlu nebo krátkému odpo?inku na židli. Po dvacáté hodin?, když kone?n? sluní?ko ozá?ilo pavilon „Z“, bylo jasné, že osobák na 24 hodin nepadne, pokud nezm?ním tempo. S ohledem na vedoucí pozici jsem dále držel svoje tempo v?etn? ob?asných zastávek a duševn? se p?ipravoval na dalších 24 hodin. Když jsem položil ukazovátko se svým ?íslem na zem p?i zvon?ní za první 24 hodinovku, tak na ceduli s ukazatelem kol bylo ?íslo 218, což znamenalo vyrovnání lo?ského výkonu ze Soulu.

O další dv? hodiny pozd?ji se o m? za?al pokoušet spánek, což jsem rozehnal ampulí guarany a p?estože v?tšinou nepozoruji n?jaký dramatický efekt, tak tentokrát mi to odehnalo spánek až do t?icáté hodiny, kdy jsem si poprvé lehl na patnáct minut. Mám na sob? otestováno, že na ?tvrt hodiny sice usnu jenom na krátkou chvilku, ale p?esto se boj se vstáváním, následnou ztuhlostí a zimou vyplatí. Místo motání po dráze potom dokážu b?žet docela rovn? a d?ina se nezdá tak úmorná. Krátký spánek jsem potom volil jako zp?sob odpo?inku ješt? asi ?ty?ikrát. Nep?íjemností pro m? byla bolest kolen a chodidel, ale nejhorší byla bolest ramen, kdy to p?irovnám k pocitu, že mi z ramene leze kost. Dle maséra Dominika mám slabé mezilopatkové svaly. Hmm, asi za?nu posilovat.

P?íjemným p?ekvapením byl pro mne stav mého trávení, kdy jsem po celou dobu konzumoval, co bylo oficiáln? k dispozici, a jednou za delší chvilku to doplnil o Carbosnack nebo také guaranou a jednou jsem si dal stimulátor SPEED. Z jídel jsem nejrad?ji jedl t?stoviny, brambory a ob?as rýži, vždy dopln?né n?jakou omá?kou, vše po?ádn? osolené. Bohužel po 48 hodinách došlo k tragédii – došly párky, které byly ráno k snídani, a i když jsem si je zamluvil hned po závod?, tak už byly všechny pry?. Hrdinn? jsem potom odmítl nabídku Renaty, že zajede na veletrh a koupí mi tam párek a kousal jsem kousek pizzy, která sice byla dobrá, ale z toho zklamání mi v?bec nechutnala.

V závod? této délky hraje psychika snad ješt? v?tší roli než fyzický stav. Rozptýlení jsem hledal v muzice, v komunikaci s okolím, v kecání s b?žci, kte?í b?hali vložené závody a také v pravidelných m??eních po každých šesti hodinách. Výborným povzbuzením je zm?na sm?ru po každých ?ty?ech hodinách, kdy si závodníci plácnou rukama na znamení, že ješt? žijí.

Smutnou pravdou je, že posledních 5–6 hodin jsem už m?l jedinou motivaci, a to vydržet a nenechat se p?edb?hnout strojov? b?žící Galinou, která se mi sice nerovnala v rychlosti b?hu, ale pr?m?r na hodinu udržovala ?ábelsky stabilní.

Na záv?r musím ?íct, že jsem vid?l okolo sebe celou ?adu výborných výkon? a protože nebudu citovat celou výsledkovou listinu, tak gratulace pat?í všem dob?hnuvším. Jinak ješt? musím pod?kovat jak mému doprovodu (Renata, Hela, La?a, Žanek, ?ip), tak fantastickému týmu po?adatel?, který se staral o zabezpe?ení tohoto náro?ného závodu. Pod?kování pat?í také všem, kdo fandili, jak doma, tak hlavn? v pavilonu „Z“. Jen ?lov?k, který tenhle závod absolvoval, m?že ?íci, jak moc takové povzbuzení pom?že.