Speciální tempo zastřešuje přípravu

Speciální tempo navazuje v zá­věrečné fázi přípravy v předzávodním a závodním období na ostatní tréninkové prostředky (případně se s nimi prolíná), které jsem už popsal v předchozích článcích. Zároveň to ale také znamená, že bez dostatečně rozvinuté obecné, tempové i silové vytrvalosti a také ostatních podpůrných pohybových schopností nemá v podstatě smysl se snažit o trénink tohoto tempa, poněvadž na to organismus není správně připraven a výsledek nebude adekvátní vyvinuté snaze.

Teprve tady se pozná, zda jste správně po celé přípravné období trénovali a vytvářeli si tím dostatečné zdroje pro finální přípravu. Pokud jste jeli pořád v tréninku na doraz, tak právě teď nastává období, kdy se to rychle rozezná a vaše vyčerpané tělo už další zkvalitnění přípravy nezvládne. Místo nárůstu dojde postupně k poklesu výkonnosti, protože nemáte už z čeho brát a tento propad bude dost značný. V takovém případě je lepší zachránit, co se dá a zavčas přerušit tempový trénink a udržovat v závodním období alespoň stávající formu, jak dlouho to půjde.

V dalším zkráceném přípravném období je pak třeba se na to znovu vrhnout, tedy pokud se navíc nezraníte, protože tahle situace takovým problémům včetně různých onemocnění, hodně nahrává. Správně provedenou zkrácenou přípravou se připravíte alespoň na podzimní závody.

Opět jsem vás tedy varoval, jako ostatně po celé období přípravy. Ovšem možná jsem už u někoho z vás přišel s křížkem po funuse a někteří možná dost spláčou nad výdělkem. V tom je to záludné a zároveň krásné kouzlo tréninku dlouhých tratí.

Vraťme se teď k tomu, co je nejefektivnější v přípravě speciálního tempa, tedy takového tempa, v němž byste měli zvládnout svoji závodní trať. V případě tohoto tréninkového seriálu je délka závodní tratě 10 km a zde jsou základními tréninkovými prostředky úseky od 400 až do 2000 metrů.

Optimální a u většiny běžců také nejčastěji používanou, je vzdálenost 1000 m, neboť má takzvaný univerzální efekt. Otázkou zůstává, jak velký objem kilometrů naběhat, aby to mělo co nejpříznivější dopad. Tady je dobré mít odzkoušené, co vám vyhovuje a co má přínos. Přehánět to a za každou cenu držet naběhané kilometry v relativně vysokém objemu se už nemusí vyplatit, zejména pokud jste měli v zimě nějaký výpadek a nezvládli odtrénovat vše, co bylo třeba.

Já to vidím v rozmezí od pěti do sedmi kilometrů. Samozřejmě záleží na čase, který plánujete dosáhnout, s tím, že je možné se dostat v závěrečné fázi závodního období i níž, ale zase už jednoznačně ve vyšší kvalitě.

Přestávky mezi úseky mohou mít několik variant. Dají se dodržovat stále stejné časy a zrychlují se úseky směrem k závodům nebo se delší přestávky postupně zkracují. Ideální je mít biochemické vyšetření každé 4 týdny a podle toho upravovat odpočinek mezi běhanými intervaly.

Asi zde píchnu do vosího hnízda, ale já si myslím a mám to u většiny svých svěřenců odzkoušené, že je lepší mít přestávku raději trochu delší, než příliš krátkou. V zá­vislosti na tom, jak dlouhé úseky běháme, dodržujeme přestávky od 1 minuty u kratších distancí až po 6–8 minut u těch nejdelších. U naší výkonnosti jsem si navíc ověřil, že lepší než meziklus je v každém případě mezichůze, protože při tomto druhu odpočinku má organismu možnost náležitého zotavení a pozitivně to ovlivňuje kvalitu vlastní tréninkové náplně.

Je třeba zdůraznit, že trénink speciálního tempa je už značně bolestivý a vede se na hraně možností, jak v tepové frekvenci, tak v hladině laktátu v těle. Je to ale bohužel jediná cesta, jak se dostat dál a jen tímto způsobem zvyšování odolnosti vůči nepříjemným stavům, které nás při běhání speciálního tempa provázejí, se dá posouvat výkonnost na závodní trati výš.

A protože právě nastává postupně čas, kdy byste se vzhledem k blížícímu se závodnímu období měli tomuto tréninkovému prostředku nejvíce věnovat , mějte na paměti vše, co jsem zde popsal, ale zároveň se toho nebojte a držte se známého Suvorovova hesla: „Těžko v přípravě, lehko v boji.“

Zdeněk Smutný je jedním z trenérů nabízejících své služby na behy.cz