I když pocházím z vesnice, v níž se tradice velikonočních svátků odjakživa velmi poctivě dodržovala, nikdy jsem s postupně narůstajícím věkem nepřišel na chuť obcházení sousedů a popíjení všeho možného. Zejména když jsem pak viděl, jaké toto bujaré veselí jeho účastníkům způsobilo v konečném součtu potíže, abych byl slušný.

Možná jsem jako malý kluk měl radost z vymrskaných čokoládových dobrot. Na vajíčka, jakkoliv vybarvená, uvařená nebo i občas nebezpečně čerstvá, jsme moc jako hoši nebyli. Největší radost nám ovšem dělaly drobné peníze, za které se dalo pak ledacos koupit a nikdo se nás doma neptal, za co jsme je utratili. Ale jak jsem se začal postupně vymykat z chování svých vrstevníků, poznal jsem, že se pro mě stávají Velikonoce něčím úplně jiným.

S jejich příchodem se mi pokaždé zdá, že už paní zima konečně předává své království do rukou jara. Snad odjakživa cítím, že je to pro mě i pro přírodu zlomový okamžik. Přestože se podle křesťanského kalendáře tyto svátky slaví vždy v jiných dnech, připadá mi, že teprve teď opravdu přichází jaro. A tak místo pobytu u sousedů nebo příbuzných vyrážím navštívit svoji největší kamarádku – matku přírodu. Je neuvěřitelné, jak se, nevím jakým zázrakem, vždy právě o Velikonocích vše v lesích i zahradách probouzí.

Jakoby mávnutím kouzelného proutku se v tomto období změní veškerý život a já se při svém volném běžeckém výletu, který pokaždé, již léta, na velikonoční pondělí absolvuji, cítím být součástí té nádherné změny. Možná to všichni tak nevnímáte, ale v tom pučení stromů plných bzučících včel a při pohledu na okolní stráně poseté květy mi připadá, že se o to víc stávám součástí tohoto neskutečného obratu.

Vůně jara promísená všemi těmi úžasnými změnami mi dává pocit neuvěřitelné, a přesto tiché radosti, pod jejímž vlivem cítím ten pocit štěstí a souznění se vším, co se dá smysly vnímat. A to samo mě provokuje k téměř divoké radosti rozhýbat své tělo v úplně dětském pocitu blaha z toho, že v té nádheře kolem můžu běžet.

Ne jako tvrdý, plánovaný trénink, plný přesných údajů, co všechno musím dodržet. Ale jen tak se lehce proběhnout. Pustit své nohy volně po lesní pěšině tak, jak se jim bude chtít, a nechat se unášet jen radostí z pohybu. Nic mě neruší, ptáčci zpěváčci ve větvích nade mnou trylkují jako o závod, člověka v tento čas v lese nepotkáš… To mi dává pocit nejvyššího naplnění.

Proto mám Velikonoce rád. Cítím ze vzduchu ten obrat k novému rozpuku života a věřím, že i naši dávní předkové to taky tak pociťovali. Snad až poslední doba to změnila a poslala tyto svátky jara někam, kde si snad ani nezaslouží být.

Nikomu nechci brát jeho způsob oslav těchto dnů a už v žádném případě by mě ani nenapadlo nějak pošpinit křesťanský svátek. Je zcela jistě krásný. Ale myslím si, že je to jen v duši každého z nás, jak se s příchodem jarních dnů vyrovná a jakým způsobem s oslavou Velikonoc naloží. Já se veřejně přiznávám a vůbec se za to nestydím, že Velikonoce slavím již hezkou řádku let během. Nechcete to také zkusit?