Už řadu let je seriál běhů PIM spojen kromě řady dalších charitativních akcí právě se jménem Centra Paraple, které pomáhá lidem s poškozením míchy při návratu do aktivního života. A je v tom určitě hlubší smysl, když lidé, pro které pohyb, běh, znamená opravdu mnoho, pomáhají těm, kteří se na vlastní nohy už nikdy nepostaví, ale přesto na nich dokáží ve svém dalším životě po nevratné změně pevně stát a se všemi problémy, které je potkaly, se poprat.

Vyslancem Centra Paraple se můžete sice stát i vy, pokud se jako vyslanci zaregistrujete na stránkách PIM, ovšem Paraple můžete podpořit i bez toho, že byste se vydali na trať některého ze seriálu závodů PIM. Stačí, když podpoříte některého z vyslanců, kteří působí v jednotlivých krajích Česka. S touto myšlenkou oslovuje letos své kolegy běžce na svých stránkách ultravytrvalec a trenér Miloš Škorpil. Tito vyslanci už několik týdnů před vlastním maratonem působí ve svých krajích a vybírají peníze. A 10. května se pak sejdou na startu Volkswagen Maratonu Praha a symbolicky přinesou do cíle peníze, které na konto Paraple dokázali shromáždit. Jak to všechno začalo, jsem se zeptala Miloše.

Jak tě napadla ta myšlenka postavit za každý kraj jednoho vyslance? Inspiroval tě někdo nebo něco?

Stálí návštěvníci behej.com asi vědí, že jsem běžel pro Paraple z Pece pod Čerchovem do Pece pod Sněžkou a z Drážďan do Prahy. Od chvíle, co běžel poprvé jako vyslanec pro Paraple Tučňák, jsem byl s Parapletem ve spojení a přemýšlel jak Běh pro Paraple dostat za hranice Prahy. Inspirace ne a ne přijít. Ne, že by mě nic nenapadalo, ale stále to nebylo ono.

Až mi těsně před půlmaratonem volala Petra Černá z Paraplete, jestli nevím, kdo chce pro ně letos v rámci Volkswagen Maratonu běžet. Věděl jsem jen o Buldokovi a tak jí to říkám. Položím telefon a pak mě napadne: Hele, vždyť ty běžíš jako vodič za pět hodin, to bys mohl spojit dvě věci najednou a běžet i pro Paraple. Volám zpátky Petře a v tu chvíli mi naskočilo v hlavě: Vždyť to je jedinečná možnost jak dostat Paraple z Prahy! Postavím tým vyslanců, z každého kraje jednoho.

No a protože lidi z různých míst republiky jsou smutní, že mám tréninky a cirkusy jen v Praze, slíbím jim, že když oni přispějí na Paraple, tak já zas pak za odměnu přijedu na nějaký závod v jejich kraji a v jeho rámci uděláme čtyřhodinový běžecký cirkus. To, kam pojede cirkus a já jako první a kam poslední, určí částky na kontech jednotlivých vyslanců. No a bylo to.

Jak jsi vyslance „nominoval“? Bylo obtížné je najít?

Vyslancům jsem prostě zavolal, jestli nechtějí být vyslanci za svůj kraj a nikdo z nich mě neodmítl, snad proto, že jsem je vybíral mezi svými přáteli, tedy až na tři: Milu Reitermana z kraje Vysočina mi doporučil Tomáš Mirovský a Míla po chvilce přemýšlení na to kývl, Jitka Stehlíková se ozvala na mou výzvu uveřejněnou na mém blogu a Jirku Holíčka ze své tréninkové skupiny mi nakonec dodal Buldok, který s nim dal řeč. Mě vůbec nedošlo, že je doma v kraji Olomouckém, když dělá v Praze.

Setkají se někde všichni vyslanci dohromady? (před závodem, po závodě…)

Vyslanci by se měli sejít společně s vodiči u Prašné brány, před startem maratonu, a to ve čtvrt na devět. Po závodě bych je nechtěl zdržovat, protože já běžím pět hodin a to oni už budou dávno v cíli. Určitě uchystám nějakou party někdy a někde potom a to včetně lidiček, kteří nám s tím vším pomáhají a zatím nechtějí, abych o nich mluvil.

Dalším vyslancem pro Paraple je Jitka Stehlíková, která v současnosti trénuje a závodí za AK Kroměříž. Milošovi se sama přihlásila, když zjistila, že Zlínský kraj ještě nemá svého zástupce.

Proč ses rozhodla stát se vyslancem pro Paraple? Co děláš pro to, aby vybraná částka byla co největší?

K tomu, abych se stala vyslancem našeho kraje stačilo opravdu málo. Přečetla jsem si Milošův blog – zajímalo mě, kdo poběží za Zlínsko. Místo bylo ale prázdné. A tak to vlastně začalo – doma jsem se opatrně zeptala: "co byste řekli tomu, kdybych…“ a jízdenka do pomalu rozjíždějícího se vlaku byla na světě.

Zjistila jsem, že se z osobáku záhy stal rychlík, který zastaví až 10. května brzy odpoledne na Staroměstském náměstí v Praze. Na otázku, co mě přimělo k tomuto rozhodnutí jsem už odpovídala – budu se asi opakovat – loni jsem sledovala Buldoka. S různými kotrmelci v průběhu přípravy na maraton se mu podařil velký kus práce. Myšlenka pomáhat během mě opravdu zaujala. Tak jsem do toho šla. S negativními ohlasy jsem se naštěstí ještě nesetkala, spíš naopak. Velká podpora přišla i ze strany mého atletického klubu – na webových stránkách vyšel o mém snažení pro Paraple článek. Díky tomu, co dělám, se potkávám s řadou lidí a mám tedy možnost šířit tento záměr dál. Je výborné, že jsme pravidelně informováni o tom, jak si jednotlivé kraje stojí, je to další motivace. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří nás vyslance podporují a do "pokladničky“ Paraplete již přispěli anebo se k tomu chystají.

Vyslancem centra Paraple za Liberecký kraj je Martin Lukeš, ve vybírání finančních prostředků pro Centrum Paraple je zatím nejúspěšnější, vypadá to, že právě do Libereckého kraje vyrazí Milošův běžecký cirkus nejdříve.

Co tě motivovalo k rozhodnutí stát se vyslancem pro Paraple?

Mám zákazníka, který má postiženého syna. Když vidím, jak se svým osudem bojuje i tento sedmiletý klučina, jak i na vozíku se v rámci možností snaží dělat vše jako jeho zdraví vrstevníci, tak to zaslouží ohromný obdiv. Denně se také potkávám se sousedem vozíčkářem. Ten má svoji trafiku, jezdí autem, je vášnivý rybář, prostě se snaží žít naplno. To jsou lidé, kteří ani nechtějí, abychom je litovali, jen v některých chvílích potřebují malou pomoc.

A kolik peněz se již podařilo shromáždit? K 21.dubnu to bylo 55 800,–Kč, aktuální stav můžete zjistit na stránkách Běžecké školy Miloše Škorpila.