Večerní vůně

Běžím si svůj okruh. Večer bývají veškeré květy ochotnější k vydávání svých vůní. A tak vnímám vůně jasmínů, začínajících černých bezů. Ale ta pravá silná vůně mě čeká až po odbočení od lískoveckého kostela k Souhradům. Intenzívní vůně trubkovitého durmanu mě již zdálky vítá. Pokaždé se na ni těším.

Měření rychlosti

Každý běžec je rád, když se může dozvědět, jak právě běží rychle. Když se blížím k Lánům, uvědomím si, že pokaždé, když jsem tudy běžel, signalizace rychlosti nainstalovaná pro kontrolu rychlosti vozidel ne a ne reagovat na mě jakožto pouhého běžce. A tak se smyslem pro humor začínám v duchu stylizovat dopis – stížnost na diskriminaci běžců, že totiž autům se rychlost změří, i když mají tachometr, zatímco mě jakožto běžci ne, takže jsem pak v nebezpečí, že dovolenou rychlost překročím. Už si představuji, jak se budou na úřadě smát, když to budou číst, ale také, jak se vypořádají s vyřízením takové stížnosti.

Ale co to? Jak se k signalizačnímu zařízení přibližuji, najednou se rozsvítí číslo 57. Okamžitě intuitivně zpomaluji, stejně je to do kopce, a číslo se změní na 54. Fajn. Ještě trochu zmírním. Výborně. Je tam rovná padesátka, a tak dál už rychlost udržuji konstantní. No nic, žádný dopis psát nebudu, asi se už polepšili…

Kolem mě profrčí auto a já si jen tak poznamenám, že aspoň to auto by mohlo dodržovat povolenou rychlost.

Bubny

Kejbaly v Bohunicích někdy nejsou klidné ani v pozdním večeru. Tak jako třeba ve čtvrtek. Zaslechnu jakýsi podivný lomoz. Když běžím kousek dál, slyším jej výrazněji. Ne, to není nějaká blízká diskotéka, to není zvuk pocházející z nějakého okna, kde by si někdo naplno pustil muziku. Ani to není bubeník, který by právě trénoval na bicí. Ten zvuk přichází z větší dáli a něco prozrazuje jasná záře na severním obzoru. Ano, ta záře i ty zvuky jdou z brněnského výstaviště. No jo, na to jsem taky mohl přijít dřív. Ano, i Brno má své dny.

A zrovna ty zvuky mi připomínaly „slet bubeníků". Nádherný kulturní zážitek ze souhry několika hráčů na ty běžné i africké bubny, přesycený muzikantským nadšením, výskotem a potěšením z hudby. Rytmy, které se občas sejdou, občas rozejdou, občas doplňují do pozoruhodných souzvuků a kadencí. Rytmy nahrazující slova a myšlenky.

Zdravení

Protijedoucí auto na mě zatroubí. Jak jinak mě v tuto dobu může pozdravit kamarád, který mě v té tmě poznal? Ač nestíhám kouknout do temné kabinky auta, abych rozpoznal, kdo to byl, zamávám na pozdrav a běžím dál.

Protiběžící mladý muž mi neodpovídá na pozdrav. Nedá mi to, abych o tom chvilku nepřemýšlel. Připadl mi tak nějak moc zahloubaný do sebe, snad dokonce těžce soustředěný na svůj výkon. Ale proč? Kdyby běžel intervaly a právě by běžel v tempu, nedivil bych se. Ale takhle? Běžel pomaleji než já, a já jsem jen vyklusával. Potkali jsme se na okruhu ještě dvakrát.

A pak si říkám: Nevadí, však i on do běžce jednou doroste.