MARTINA BAŘINOVÁ: Ze závodů mám vždy trochu strach

Martina je velká bojovnice. Potvrzuje to příhoda z loňské sezóny, z Mistrovství světa juniorů na dráze v polské Bydgoszci. Po startu rozběhu na 3000 metrů překážek jí soupeřky vyzuly tretru. Přesto nevzdala a celou trať běžela s jednou tretrou. Samozřejmě se to podepsalo na jejím výkoně v závodě, přesto ve svém rozběhu skončila z 15 startujících pátá v čase 10:30,61. Po doběhu měla nohu plnou puchýřů, což vyžadovalo lékařský zákrok. Nemilá zkušenost ale Martinu psychicky nezlomila. A jak se jí daří v letošní sezóně?

Martino, sezóna je přibližně v polovině. S jakými ambicemi jsi do ní vstupovala?

Pro mě je sezóna tedy spíše na začátku, mám za sebou teprve tři závody. Přála jsem si splnit limit na ME juniorů v krosu i na dráze. Největší cíl byl stýpl, ale jsem ráda, že se mi to povedlo na 5 km (16:57.82 min., pozn. redakce). Nicméně stýpl ještě budu zkoušet.

Tvůj nový český juniorský rekord na 3000 m překážek (10:17,86 min.) na stadionu Dukly Praha byl okořeněn kuriózní situací. Můžeš to trochu popsat?

Ano, na MS juniorů 2008 jsem se kvalifikovala na stadionu TJ Dukla Praha. Právě tam mi během rozběhů někdo přišlápl tretru a běžela jsem bosá. Do finále tohoto závodu jsem se tím pádem těsně nekvalifikovala. Měla jsem nohu plnou puchýřů. Byla to prostě smůla.

Svoje úspěchy či výsledky vnímáš jako zlom ve své výkonnosti nebo jde o postupné krůčky vzhůru?

Jde to určitě velmi postupně. Třeba tu pětku jsem běžela poprvé v životě, takže jsem ani nevěděla, co od sebe můžu čekat, a byla jsem ráda, že se mi to běželo až překvapivě dobře. Další posun může přijít až teď na těch přípravných závodech na 1500 m a 3000 m.

Útok na 3000 m překážek tě tedy teprve čeká v Istanbulu. Kdy tam odlétáš?

Odlet je 12. 6. a můj závod startuje o den později. Pokud to nevyjde tam, měla bych snad limit zvládnout i v nějakém českém závodě. (10:45 min., pozn. redakce)

Jak ses připravovala na tento významný podnik a jak budeš trávit poslední dny?

Já jsem se na to začala připravovat až teď, protože jsem teprve před pár dny dokončila maturitu a dělala jsem přijímačky. Spíše jsem se tedy soustředila na školu. Ani jsem moc nezávodila, v podstatě šlo jen o trénink. Mám z toho závodu trochu strach. Přece jen je to velká akce a taky bude nutné zvládnout aklimatizaci apod. Určitě to ale pro mě bude velká zkušenost, protože tam přijedou holky, které jsou o jednu až dvě třídy lepší než já. Čeká mě před tím ještě jeden závod na 1500 m a potom už budu jen ladit.

Jak takové ladění ve tvém případě probíhá?

Tak jako před každým závodem. Poslední tři dny před závodem zařadím úseky a podobně. Pak už budu spíše odpočívat a hlavně více zařadím strečink.

Jakým způsobem a kde trénuješ? Kdo je tvůj trenér?

Mojí trenérkou je Petra Ivanová z Olomouce a trénuju denně. Na dvoufázové tréninky zatím nemám čas.  Jednou týdně si dám masáž a plavání. Obecně spíše raději trénuju, než závodím a zvolili jsme takovou taktiku, že budu omezovat počet startů a zaměřím se jen na kvalitní závody. Na dráze mám maximálně dva tréninky za týden, zbytek je v lese nebo někde kolem řeky. Jednou týdně zajedu na Sv. Kopeček, kde si dávám buď dlouhé úseky, nebo kopce, odrazy a rovinky, což nemusí být nutně na dráze.

Kromě tvého hlavního zaměření, tedy kratší tratě na dráze, zkoušíš i nějaké jiné disciplíny?

Běhám Mistrovství ČR v krosu, protože je tam možnost kvalifikovat se na Mistrovství Evropy. Jde ale spíše jen o zpestření. Určitě mě láká vyzkoušet si někdy v budoucnu běhy do vrchu, ale zatím jsem ráda, když si najdu dostatek času na kvalitní odpočinek.

Chystáš se někdy v budoucnu na 1/2maraton nebo maraton?

Jednou mě napadlo, že by to mohl být můj poslední závod v životě (smích). Ale asi až to na dráze tak dobře nepůjde, možná to zkusím. Spíš mě však lákají běhy do vrchu.

Jak často startuješ doma a v zahraniční? Máš nějakého manažera?

Pokud jde o závody pořádané svazem, tak to je jeden až dva výjezdy za rok. Dále se s trenérkou občas snažíme najít nějaký závod poblíž. Například jsme byly ve Vídni nebo Regensburgu. Maximálně je to tak pět závodů ročně. Ale celkově včetně extraligy, MČR, nebo mezistátních soutěží je to někdy až patnáct startů, pokud jsem schopna závodit celý rok. Moje individuální starty mi spolu s Petrou Ivanovou hledá a zajišťuje Zdeněk Simon.

Jaký nejdelší závod nebo trénink jsi běžela?

V 15 letech jsem spíše z legrace startovala na extrémním štafetovém závodě Bobr Cup v Litovli a šlo o patnáctikilo­metrový kros. Jinak ještě letos to byla v rámci přípravy Hornická desítka ve Frýdku-Místku.

Víš alespoň přibližně, na jakou kilometráž se měsíčně dostaneš?

Během přípravy to bývá zhruba 60–80 km týdně. Když jsou závody, je to samozřejmě daleko méně, asi 40 km. Na soustředění jsem schopna naběhat až 150 km za týden.

Jsi trémistka? Zvládáš předstartovní stres?

Nenazývala bych se přímo trémistkou, ale určitě z toho nemívám dobrý pocit. Ten mám právě při tréninku. Tam mě to baví, překonávám sama sebe a mám z toho radost. Na závodě vím, že to všechno musím prodat a nemusí se to podařit. Hlavně u těch překážek, z těch mám opravdu respekt. S trenérkou se o tom bavíme, abych tenhle stres nějak omezila. Ale po startu už ze mě většinou vše spadne a soustředím se třeba právě na překážky nebo na taktiku.

Kdo tě vlastně ke sportu přivedl? Jsi ze sportovní rodiny?

K atletice mě přivedl můj tělocvikář v 7. třídě, ale sportovala jsem od malička, protože tatínek dělal závodně kanoistiku. Takže jsem se tomu taky věnovala. Atletiku dělám asi od 13 let.
Motivují tě zahraniční úspěchy, dobře odvedená „práce“ anebo prostě jen radost z pohybu?
Největší motivací asi je, když cítím, že se lepším. Když vím, že jsem třeba i v tréninku zaběhla dobrý čas. Ale samozřejmě je pro mě velkou odměnou, když se dostanu na velký závod. Toho si opravdu vážím. Pohyb sám o sobě je pro mě hodně důležitý, a kdybych třeba jen jeden den nemohla běhat, moc by mi to chybělo.

Takže když jsi zraněná, neseš to asi těžce, že?

To je pak hodně špatné. Říká se, že se to může stát každému a že si tělo alespoň odpočine, ale když si to pak někdo prožije, je těžké žít v nejistotě a smířit se s tím, že mu něco utíká.

Kromě sportu se věnuješ asi především škole. Co studuješ?

Právě jsem dokončila Gymnázium Jana Blahoslava v Přerově.

Lze vůbec náročný trénink skloubit alespoň s dobrým prospěchem ve škole?

Bylo to s časem vždy tak akorát. Ze školy jsem jela rovnou na trénink, z tréninku jsem se vrátila večer a učila jsem se třeba až v sobotu. Ale škola mi vycházela vstříc. I když jsem měla individuální studijní plán, snažila jsem se do školy chodit pořád. Naopak nebyl problém s uvolněním na soustředění.

Co na tvoje běhání říkali tvoji spolužáci a učitelé? Běhá také někdo ze školy nebo ze třídy?

Když jsem začínala, trošku jsem to tajila. Časem si na to všichni zvykli a většinou mi každý fandil. V naší škole je jedna sportovní třída, takže sportovci tam jsou. Jinak sem tam někdo dělá něco rekreačně.

Tvůj běžecký nebo životní vzor?

Obdivuju např. Báru Špotákovou nebo Martinu Sáblíkovou, ale spíše mám blíž k lidem, které znám osobně. Takže v prvé řadě je to moje trenérka Petra Ivanová, a pak taky Lucka Sekanová, Marcela Lustigová a Petra Kamínková.

Děkuji za rozhovor, přeji hodně štěstí v Istanbulu a gratuluji k úspěšné maturitě!

MARTINA BAŘINOVÁ – profil:
Narozena: 1990
Stav: svobodná a nezadaná
Klub: SK Přerov
Škola: Gymnázium Jana Blahoslava Přerov
TF: min.38/ max. 193
Osobní rekordy:
1500 m – 4:32,67 min.
3000 m – 9:39,0 min. (hala)
3000 m př. – 10:17,86 min.
5000 m – 16:57,82 min.
Největší úspěchy:
12. místo – MS do 17 let, 11. 7. 2007 Ostrava: 2000 m př. (6:40,71)
14. místo – MS do 19 let, 8. 7. 2008 Bydgoszcz: 3000 m př. (10:30,61 – bez boty)
Kvalifikace na ME juniorů v krosu (1. místo MČR v krosu, Kdyně, 21. 3. 2009) – 4000 m (14:08) a na 5000 m (16:57,82 min. 4. 5. 2009 USK Praha)

Martinu však nejvíce potěší osobní rekord a jakákoliv medaile!