Vzhůru na první závod: Může za to Leona
Leonin seriál o přípravě na půlmaraton byl povzbuzením pro mnoho žen, které dříve váhaly vstoupit do běžecké rodiny. Byla mezi nimi i Pavlína, která se rozhodla, že v září nastoupí na start svého prvního závodu. Měla by jím být pětikilometrová trať Tesco Night Grand Prix Praha. Pavlína souhlasila s tím, že se s námi podělí o své zážitky a zkušenosti z přípravy. Možná i ona přivede na běžeckou trať další doposud váhající běžce a běžkyně.
Tak – nevím, odkud začít, proto to vezmu od konce. Jednoho úterního
dopoledne si v poklidu kliknu na ikonku Odeslat a přijmout a v tom na mě
jukne email od Leony s mlhavým předmětem Dotaz. Po přečtení pár řádků
už mám jasno – Leona se mě táže, zda bych nechtěla přispět na
behej.com několika článečky o své přípravě na podzimní závod
v běhu, k jehož registraci mě před časem obratně navnadila.
No, ehm, to je trošinku průšvih – v posledních dvou měsících se na
mě lepila opět jedna choroba za druhou, naposledy neštovice, čehož živým
důkazem jsou tři krátery, které mám dosud na čele. Běh a jiné aktivity
jsem tudíž pustila z hlavy. Co teď? Po pár minutách mám jasno: K psaní
se zavážu, a tím budu nucená se zase zmobilizovat a vyběhnout. Celá věc
brzy nabývá přesnějších obrysů, dostávám první konkrétní pokyny.
Dobře dobře, značím si do kalendáře termín odeslání svého prvního
literárního nástřelu a odcházím se věnovat jiné práci…
A teď něco málo o mně: Čerstvá třicátnice, jedno robě, povoláním
strohý technik, povahou snad ne tak strohou. Už delší dobu jsem se závistí
a obdivem pozorovala už zmíněnou Leonu, kterak zmobilizovala své síly a
dala se na běhání, a to, podle mého názoru, přímo ve velkém stylu.
Klíčovou událostí se pro mě však stal letošní Nový rok, kdy jsem po
náhlé břišní příhodě (pozor, s oslavou Silvestra to nemělo nic
společného) málem předčasně opustila tento svět a poté, co jsem byla
jakžtakž zrekonstruována propuštěna z nemocnice, rozhodla jsem se, že
budu pár věcí v životě dělat trochu líp. Sportovní snažení právě
patřilo mezi zvolené oblasti.
Pak už následovalo pár zvědavých dotazů na Leonu. Vyhledala jsem staré
tenisky a vhodný úbor a následoval první „odpal“. Pro své pokusy jsem
zvolila asfaltový chodník naší ulice, nacházející se v klidné vilové
čtvrti. Autem jsem si předem změřila vzdálenost, abych měla přehled
o počtu zhltaných kilometrů. Kilometrů? No, řekněme spíše stometrovek.
Vyrazila jsem tedy začátkem února, pod pláštíkem tmy, abych nedělala
sousedům divadlo, a ten večer mezi hromádkami sněhu ufuněla první dva
kilometry.
Další den ráno se ozýval každý sval – po rychlé poradě jsem
požádala kolegyni, která si běžela do obchodu pro svačinu, aby mi
zakoupila tučný tvaroh. Chystala jsem se ho sníst, ale kamarádka mě
začala přesvědčovat, že si tvaroh mám nanést na postižená místa –
trochu jsem zaváhala, nicméně jsem nakonec zvolila vnitřní užití…to je
taková drobná vsuvka pro pobavení zkušených.
V dalších týdnech jsem se dostala postupně ke třem kilometrům
s četností zhruba každý třetí den. Musím říct, že nejkrásnější
pocity se dostavily vždy až tehdy, když jsem se rukou dotkla cílové mety,
dopravní značky „zákaz odbočení“, jež se nachází na konci toho
mého úseku.
Záhy jsem začala osnovat plán, kterak se dostat na úroveň,
odpovídající alespoň zhruba průměrnému účastníku avizovaného závodu.
Stanovila jsem si lhůty, kdy bude třeba „poskočit“ na vyšší
vzdálenost, tu pak vypilovat a zažít a nenápadně se tak příplížit
k dané trase 5 km, aniž bych se stala držitelem nejhoršího času
v dějinách závodu. Moje úvahy, jak je patrno na počátku tohoto
článečku, však nevyšly.
Za dva měsíce, pokud okolnosti nebudou proti mně, se dá ledacos zvládnout.
Tak mi držte palce, vy zkušení půlmaratonci a podobní nadlidé se mi
nesmějte, půjdu na to!
Adidas běh pro ženy bude odstartován na Staroměstském náměstí dne 12. září v 19:30.
Komentáře (Celkem 5)
odlaska 13.07.2009 08:16:36
Moc držím palečky, také se snažím postupovat a proběhat se
k vysněnému cíli. Já jsem zatím na necelých pěti kilometrech, takže
mým cílem je první desítka. A pak i třeba první půlmaraton.:-) Ale to
je hodně vzdálený cíl..
Každopádně držím pěsti a přeji hodně zdraví.
Bufka 13.07.2009 08:43:42
Drzim palce, urcite to zvladnes. Take to byl minuly rok muj prvni zavod. Chce to jen vytrvat a aby vydrzelo zdravi. Tak hodne stesti a uvidime se na startu ;)
ipeterka 13.07.2009 10:16:51
Pět kilometrů za dva měsíce natrénuješ. Toho bych se nebál. Důležitá je hlavně pravidelnost tréninku. Tak ať se daří a ať si na podzim tu večerní Prahu užiješ.
sara 28.07.2009 11:41:22
Tak moc držím pěstičky, určitě to zvládneš. Já začínala taky tak a dnes mi nedělá problém 10–15 km několikrát týdně. A to jsem už zítra pětatřicátnice . Také laškuji s představou, že bych si zkusila půlmaraton, ale asi až příští rok. Třeba se na jaře na nějaké „půlce“ uvidíme.
administrator 03.04.2010 13:32:58
Leonin seriál o přípravě na půlmaraton byl povzbuzením pro mnoho žen, které dříve váhaly vstoupit do běžecké rodiny. Byla mezi nimi i Pavlína, která se rozhodla, že v září nastoupí na start svého prvního závodu. Měla by jím být pětikilometrová trať Tesco Night Grand Prix Praha. Pavlína souhlasila s tím, že se s námi podělí o své zážitky a zkušenosti z přípravy. Možná i ona přivede na běžeckou trať další doposud váhající běžce a běžkyně.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.