Když se vrátím k minulému dílu, tudíž i k opakovanému měření parametrů hmotnost, procenta tuku a krevní tlak, musím konstatovat, že váha se nepohnula, nicméně tuk šel dolů o 0,6 procenta! Popravdě stejně nechápu princip, na kterém by takový přistroj mohl pracovat –  dokud však bude ukazovat příznivě klesající hodnoty, bude má víra v jeho spolehlivost neochvějná, to se rozumí…

A jak dopadl můj plán 4× týdně běh a „ještě něco“ k tomu? Chacha, plním na 110%, tedy ve čtrnácti dnech devět běhů, jedenkrát brusle a navrch jeden pěší výlet. Subjektivní pocity jsou spíše pozitivní, zlepšení cítím hlavně co se týče dechu, už si nemusím počítat a diktovat nááádech a výýýdech.

Četnost tréninků je už tedy zdá se v pořádku, ne pokaždé ale vyjde délka trasy, kterou si uložím. Nevím, zda je to běžný jev, že nejhorších je vždycky prvních pár set metrů – připadá mi, že nemůžu ani zvednout nohy, natož uběhnout předepsanou porci kilometrů. Najednou pak blik a všechno se tak nějak stabilizuje.

Nově taky dokážu trochu vnímat různé rychlosti, konkrétně tři: Běžné „konzumní“ tempo, potom „rychlý“ běh – ten hodlám použít na efekt pouze v cílové rovince – a „optický“ běh, což je styl pohybu, jenž ve své podstatě běh pouze imituje a dojde na něj, až budu mít krizi a nebudu se chtít zostudit přímo chůzí.

V neposlední řadě – už neběhám v cyklokalhotech s vycpávkou na zadku a ve starých teniskách. Honosím se apartními třičtvrťáky a opravdovými běžeckými botami, ve kterých jsem si poprvé připadala jako Maxipes Fík, když skákal na pérech.

A na samotný závěr: Díky té dobré duši, která mi v diskuzi poradila, že bolest v koleni bude asi špatným protažením – tato potíž je vážně skoro úplně pryč.

PAVLÍNA SE PŘIPRAVUJE NA ZÁŘIJOVÝ ADIDAS BĚH PRO ŽENY