Tak především jsou to činnosti zcela fundamentální a nenahraditelné. Běh je (společně s chůzí) již odpradávna základem pohybu, tedy i vývoje a lidské aktivity vůbec. Svou podstatou je základem nejen atletiky, ale i většiny dalších sportů. Politika je zase základem fungování společnosti a jejích dalších oblastí (hlavně ekonomiky a práva). I když se na ni často nadává a je považována za špinavý boj o koryta, jedna věc je bez diskuze: někdo společnost řídit musí, protože sama se řídit nemůže. Bez politiky a běhání se prostě neobejdeme!

Prospěšnost propojení běhu a politiky nám názorně ukazují pravidelně běhající politici. Tím, že běháním pečují o své psychofyzické zdraví, si vytvářejí dobré podmínky pro klidná jednání, úspěšná řešení politických problémů a nalézání smysluplných dohod. V případě nejvýznamnějších politiků světa si navíc zaběhají i členové jejich osobní ochranky (což je dobře, protože ti většinou nemívají právě běžecké postavy).

Již méně užitečnou kombinací politiky a běhání je takzvané přeběhlictví. Existují totiž politici, kteří byli do své funkce zvoleni za určitou politickou stranu, ale časem se rozhodli svou stranickou příslušnost změnit. Evidentně šlo vždy o rozhodnutí rychlé, neboť tak neučinili ani přechodem, ani přestoupením, ale právě přeběhnutím. Svým neobvyklým „sportem" tak političtí přeběhlíci mnohé doběhli…

Střídání levé a pravé. Tento princip, který je základem běhu a stability běžce, lze v jistém smyslu považovat i za základ politiky a stability demokratické společnosti. Jde samozřejmě o střídání politické moci, pomyslné politické kyvadlo. Nemusí být sice tak pravidelné jako běžcův krok a probíhá navíc v úplně jiných časových cyklech, ale z dlouhodobého pohledu je zákonité. A potřebné, stejně jako běhání.

Politika je svým způsobem běh na přesně – délkou mandátu a volebního období – určenou vzdálenost. Společným (a pro obě oblasti velmi významným) prvkem je promyšlená příprava, strategie a taktika. U běžců jde o tréninkové plány a rozvržení jednotlivých částí přípravy, při závodech pak o optimální rozložení sil a správný způsob taktiky. V případě politiků se jedná o politický program, tedy navrhované záměry pro spravování jednotlivých oblastí. Také způsob a taktika vedení předvolební kampaně významně rozhodují o celkovém (ne)úspěchu.

Za povšimnutí stojí i další podobnosti běhání a politiky: husí kůže, ostré lokty a boj o vítězství. Běžecká husí kůže naskakuje z předstartovní nervozity, politickou husí kůži způsobují volební obavy a strach z nezvolení (to, že po volbách mají mnozí politici kůži hroší, ponechme bez dalšího komentáře, abychom dotyčné neurazili). V obou případech jde o soutěžení, tedy o vítězství. K němu jsou – kromě vlastních schopností a špetky štěstí – často potřeba i ostré lokty, tedy boj o co nejvýhodnější pozici a prostor k sebeprosazení.

Běhání je považováno za individuální záležitost, čímž se od politiky jako správy věcí veřejných zdánlivě odlišuje. Ve skutečnosti však může být pro společnost stejně prospěšné, neboť napomáhá zlepšení a udržení zdraví, pracovní výkonnosti a ekonomické přínosnosti lidí, kteří pravidelně běhají. Prakticky tak přináší společnosti mnoho z toho, oč se politici snaží často pouze teoreticky (například snížení výdajů na zdravotní péči).

Zpět k úvodní zmínce o politice jakožto špinavému boji o koryta. Ano, někteří politici jsou podvodníci, berou úplatky nebo tunelují ve svůj prospěch. Ale lidi nečestné, kteří udělají pro svůj úspěch a slávu cokoliv, najdeme bohužel i ve sportu. Běžci mezi odhalenými případy drogových podvodů rozhodně nechybějí …

Nevolno se nám může udělat z tréninku (závodu) i z projevu (programu) politika. Pokud platí druhá možnost, pojďme si zaběhat. Avšak ne proto, abychom nad „hnusnou" politikou jen mávli rukou a běháním od ní utekli. Zkusme si právě při běhu, kdy na to máme čas a klid, promyslet, co a jak bychom – být na místě politiků – udělali lépe. Ke známým pozitivním dopadům běhání si tak budeme moci směle připsat další.