Samozřejmě velmi důležitým hlediskem je samotný tréninkový plán přizpůsobený vaší výkonnosti, věku a cílům – a především záměrně časovaný na vaše závodní vrcholy. Není ale od věci pohlédnout na člověka jako na součást přírody.

V alternativních přístupech, jak se těm tisíce let starým metodám u nás na západě říká, vždy existovaly snahy harmonizovat člověka s přírodními cykly co nejvíce, aby pak bylo dosaženo velkého efektu s malým úsilím. Efektem nebo cílem je myšleno samozřejmě především zdraví, délka aktivního života a výkonnost. Co je venku ve velkém, to je uvnitř člověka v menším. Jsme odrazem cyklů a dějů okolní místní přírody.

Začněme zimou. Příroda odpočívá a spí. Převážný čas dne je tma. Přestože žijeme v technicky vyspělé společnosti s umělým vytápěním a osvětlením, stále jsme tělo úplně neoblafli. Chce také většinu dne odpočívat a setrvávat v nečinnosti. Mnohdy je těžké mobilizovat dostatek vůle pro uskutečnění složitého tréninkového plánu s náročnou aktivitou. Přirozenější je nechat se unášet proudem dní v monotónní činnosti. Určitě je snazší absolvovat nezáživný objemový trénink v zimě než v létě.

Období zimy náleží elementu vody. A to se odráží i v nás. Voda plyne, setrvává dole, chladí. Výrazná aktivita v zimě by měla být omezena jen na denní dobu, kdy je venku světlo a my se na chvíli odpoutáme od zimních vodních hlubin. Hodí se pak aktivity spíše charakteru trvalého a stálého, tedy právě onen objemový trénink menší intenzity doplněný dostatečným odpočinkem a především kvalitní regenerací.

Zima by měla být obdobím restartování, obdobím generálních oprav, napojením se na nové zdroje a dobitím baterií. Kdo toho nedbá, kdo bude příliš intenzivně trénovat a málo regenerovat, hodně se stresovat, příliš pracovat a málo spát, toho pravděpodobně časem potkají zdravotní obtíže spojené s elementem vody. To znamená problémy s ledvinami,  močovým měchýřem, chronické únavy, problémy se sexem a reprodukcí, problémy s kostmi a  akutně například únavové zlomeniny.

Nedostatečný zimní odpočinek vyústí do těžkého jara. Známe všichni klasický obrázek dnešní společnosti? Jarní únavy, jarní deprese, jarní nemoci. Máte je také? Zkuste někdy jednu zimu kvalitně regenerovat a žádné jarní problémy nepřijdou. Protože co v zimě zanedbáme, to v březnu už nedoženeme. Nebo jiné oblíbené rčení trenérů: co nenaběháte do února, to už nedoženete…

Jaro je charakterizováno náhlým průlomem z klidu do života, novým začátkem a růstem. Období souvisí s elementem dřeva, na kterém krásně vidíme jarní probouzení se života. Zdravý člověk by měl být na jaře plný elánu, energie a chutě do života. Zdrojem síly je onen potenciál, který přes zimu regeneroval „hluboko v našich kořenech“. Aktivita člověka se spolu s přírodou přirozeně stupňuje, zájem o trénink stoupá. Vzrůstá i potřeba rozšířit zimní monotónní tréninkové prostředky a začít si pohrávat i s intenzitou.

Pokud se tak neděje a do ničeho se nám nechce, nejsme zcela v přirozené rovnováze. Nejspíš jsme se v zimě věnovali více něčemu jinému, než by bylo třeba. Tedy budeme mít nejspíš poněkud pomalý start. Obrazně řečeno – zatímco ostatní běžci jsou již vesele na trati, my teprve pomalu vybíháme ze startovních bloků. A ke všemu s nesmírným úsilím. Celý cyklus se nám teď již nepodaří restartovat, můžeme se pokusit alespoň o záchranné řešení – dobře a hodně spát a kvalitně jíst.

To ale znamená chodit spát zavčasu, kdy se stmívá, tedy pár hodin před půlnocí. A zároveň i vhodně vstávat, což je v době, kdy se rozednívá. Celkem běžně k vidění je nevhodný náhradní režim, tedy noční ponocování a vyspávání dlouho dopoledne. Má to stejně negativní efekt jako prohýřená zima a ospalé jaro. Místo rána člověk startuje v poledne a to už nic nedožene. Naopak, podporuje svůj začarovaný kruh zpoždění.

Výhodou souladu s přírodním cyklem je, že dobrý základ v zimě sám nastartuje probuzení na jaře a pak už není problém nechat se vést až k vrcholu letní sezóny.

Co se ale stane, když i v celkem dobrém jaru to s tou tréninkovou či pracovní aktivitou přeženeme? Co se stane, je-li dřeva příliš? Odpovědi na tyto otázky a představení dalších částí roku naleznete v nejbližším čísle časopisu Běhej, které vychází 28. srpna.

MARTINA VYSTRČILOVÁ

– vyučuje a současně dokončuje doktorandské studium na FTVS UK
- specializuje se na prevenci zranění u běžců a sprinterů
- lektorka anatomie, zátěžové fyziologie, cvičení a tréninku dětí
- působila jako fyzioterapeutka softbalové reprezentace žen
- zajímá se o klasické a alternativní masážní techniky, reflexní a rezonanční terapii, čínskou medicínu a holistický pohled na člověka a tělo