Čas prostě letí a za týden touhle dobou už budu mít za sebou zkušenost dosud neprožitou. Musím říct, že s blížícím se termínem mě stále častěji napadají různé alternativy mého případného krachu, ať je to „zatuhnutí“ z trémy, uklouznutí na mokré dlažební kostce či prostě nezvládnutí terénu, který je zkrátka jiný, než moje naučená ulička v Brně a její alternativy. Představuju si, jak mě předbíhají sedmdesátileté „babičky“ s pobaveným úsměvem na rtech a já, rudá hanbou a zvýšenou námahou, nakonec padám ústy na špinavý chodník… nebo dobíhám úplně a zcela poslední z tisícihlavého davu… aach jo.

Ale zpět k tréninku v minulých čtrnácti dnech. Mým největším nepřítelem v tomto období bylo počasí. Vedra a dusna zvaná prádelna střídal déšť v intenzitě, kterou už jsem snášela dosti špatně – na rozdíl od příjemného mrholení, kdy se dá běžet naopak velmi komfortně. Mou útěchou je fakt, že vzhledem k času konání (večerního) závodu nemůže nastat situace, kdy by se do mě opíralo ostré slunce a ani teplota snad nebude lámat rekordy. Co se týče četnosti tréninku, nebylo to tak slavné jako minule, nicméně 4 běhy týdně jsem zvládla, tak uvidíme, jestli nabytou kondičku příští sobotu alespoň trochu zúročím.

Závěrem: Ať to v Praze dopadne jakkoliv, stejně jsem za celou tuto anabázi ráda – dosáhnout stavu, kdy jsem schopna běžet půl hodiny v kuse, aniž bych pak na místě skonala, považuju za svůj malý osobní úspěch.

P.S.: Vy, budoucí spoluběžkyně, které se svými výkony nacházíte takříkajíc v jiném levelu, prosím nešlapte po mně, pouze mne překročte, jestli vám padnu na třetím kiláku pod nohy…

WEB ZÁVODU

ÚDAJE O ZÁVODĚ V TERMÍNOVCE NA BEHY.CZ