1. Jaká byla letošní Grand Prix?

Jan Freudl:

Mám tenhle večerní závod opravdu rád, takže jako obvykle výborná. Vyšlo počasí a vyhovovala mi i trať. Závod samotný byl super.

Strkanice na startu (což jsem nečekal, protože jsem stál v koridoru
40–399) asi k masovým běhům patří a příště se nebudu ostýchat se nacpat úplně dopředu. Pak už dav v Pařížské a nutnost hlídat si tempo, protože fanoušci nás hnali a někteří kolem sprintovali jak na 1000 metrů. Letošní trať s čtyřnásobným průběhem přes Staroměstské náměstí se mi líbila. V centru byla spousta lidí a to člověka dost nakopne. Na pátém kilometru jsem začal tuhnout a tady zrovna moc fandů nebylo, ale objevil se borec v červené bundě, který prohodil pár slov ve smyslu „makáme, ať jsme brzo doma“ a krize povolila. Tímto mu děkuji. Pak už jen smyčka u Karlových lázní, kterou nemám rád, a od devátého kilometru jdu, co to dá. Po závodě koukám, že na 99% TF, což asi není zdravé, ale cítil jsem se v pohodě.

A taky mě hnala prémie mých „sponzorů“. Běžel jsem za Výbor dobré vůle a za překonámí času 47:30 byla mimořádná prémie. Tahle dodatečná motivace je
pro mě nový zážitek a musím se přiznat, že docela silný. Dokončil jsem za 47:44, takže prémie nebyla, ale i tak se nám podařilo vybrat hezkou částku. Navíc jsem si vylepšil osobní rekord o více než dvě minuty a zase mám obrovský zážitek. Takže letošní Grand Prix byla úspěšná ve všech směrech. Gratuluji všem, kteří si to užili jako já.

Josef Nevoral:

S mým první nočním závodem jsem naprosto spokojený. Předstartovní obavy z nedostatku světla na trati byly zbytečné. Snad nikde jsem neměl problém s viditelností. Docela jsem se těšil, že si užiji večerní Prahu při závodě, ale jako každý závod, po startovním výstřelu se tělo i mysl přepnuly do závodního stavu a já byl schopný vnímat jen kousek cesty před sebou a závodníky bezprostředně okolo. Nad vedením trati centrem města mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu divácká kulisa byla výborná, na druhou stranu skoro neustálý běh přes kostky, mosty a tramvajové koleje byl docela nepříjemný. Pro běžce, kteří si běh chtějí užít a ne „závodit“, je to určitě jeden z nejlepších závodů a kdo se nezúčastnil, o dost přišel a příští rok by to měl napravit.

Helmut Ruse:

Letošní Grand Prix byla pro mě prvním závodem vůbec. Překvapivě vše probíhalo hladce, bez problémů, od vyzvednutí startovního čísla v Expu, přes start a pohodový závod, až po výsledný čas, který odpovídal tomu, co jsem očekával. Ovšem přesto, že šlo vše hladce, určitě to nebyla nuda, naopak. Start za zvuků Vltavy docela emotivní, kapely na trase bavily. Fandící rodina, diváci, fanoušci, dobrovolníci na trase, turisté v kavárně i parník na Vltavě. Ostatní běžci se mi slili do jednoho živého proudu, který mě na začátku brzdil, poté vlekl s sebou a na konci jsem se jím prodíral vpřed. Trať centrem Prahy nemá chybu.

Rostislav Caha:

Jako společenská akce dobrý. Vzhledem k mému netréninku v posledních třech týdnech (z toho dva týdny nachlazení) to dopadlo, jak to dopadnout muselo, tedy nejhorší desítka z těch, co jsem kdy běžel. Velmi příjemné je, že ač jsem pomalý, pořád byli běžci přede mnou, vedle mě i za mnou, takže se člověk necítí osamocen na chvostu. Super je, že bylo občerstvení na pátém kilometru i v cíli i pro nás pomalé. Také se mi moc líbilo, že jsem při své pomalosti dvakrát potkal čelo závodu.

K organizaci bych měl dvě výhrady. Jednak jde o start pro ženy. Ten byl naprosto nevhodný, jinde než muži a navíc trychtýř do Železné ulice. Pro obě kategorie mi dost vadilo, že se po startu nevyužila plná šířka Pařížské ulice, byla tam docela tlačenice. Také nechápu způsob přidělování startovních čísel. Ze záhadných důvodů (osobák jsem při registraci myslím nehlásil, pokud ano, tak cca 55 minut) jsem dostal číslo 52, ale dobrovolně jsem si stoupl do zadnějšího koridoru. Ale určitě hodně pomalých závodníků s nízkými čísly šlo dopředu. Někteří chrti byli tím pádem dost netrpěliví a nesmyslně v tlačenici předbíhali. Jinak organizačně velmi dobře zvládnuto s pěknou atmosférou.

Lukáš Choleva:

Před startem jsem se cítil docela unaven, což jsem pociťoval již při rozklusání se v Celetné ulici. Nálada tedy nebyla nic moc. Těsně před půl devátou jsem se poctivě zařadil na konec startovního pole, počkal na mého spoluběžce a šlo se na věc.

Se startovním výstřelem se dal celý dav do pohybu. Pařížská ulice byla však přílíš úzká, a tak jsme po proběhnutí startovní brány museli přejít do chůze. Celkově jsem zde ztratil tak minutu, kterou jsem se posléze jal dohánět. První kilometry jsem běžel tempem kolem 5:40 min/km. Cítil jsem se dobře, užíval si atmosféru podél trati a plácal si s fanoušky. Kolečko Staromákem přes Ovocný trh a do Celetné bylo opět skvělým zážitkem. Kolega se ode mě na šestém kilometru odpojil (tímto mu velice děkuji za to, že se mnou tak dlouho vydržel) a dál jsem běžel osamocen. Trochu mě trápila bolest žaludku, ale snažil jsem se ji nevnímat. Poslední přeběh mostu z Klárova k Rudolfinu na osmém kilometru mě dal docela zabrat, ale to do cíle zbýval již jen kousek. Následovala otočka u Karlových lázní a zpět na Staromák.

Vběhl jsem do Pařížské a zkusil to napálit stylem „co to dá“. Ve finiši jsem předběhl pár borců, zejména ten poslední mě vyhecoval ještě protáhnout krok a „cvaknout“ jej. Do cíle jsem doběhl v čase rovných 58 minut. Celkově letošní ročník hodnotím excelentně! Atmosféra byla opravdu úžasná, takže neváhejte, seberte odvahu a příští rok se potkáme na startu.

WEB ZÁVODU

DISKUSE K ZÁVODU NA FÓRU