Mistrovství světa transplantovaných sportovců jsem se zúčastnil poprvé a byl to pro mě vrchol letošní sezóny, na který jsem se připravoval s trenérkou Míšou Novou, bývalou vynikající mladoboleslavskou osmistovkařkou. Dělal jsem tak sparing partnera našemu boleslavskému talentu na 800 m Richardu Pabištovi.

Trénovali jsme speciálně na 800 m. Na mistrovství jsem měl v plánu zaběhnout světový rekord na této trati. Tuto sezónu jsem hostoval z Mladé Boleslavi za liberecký B tým AC Slovan Liberec a při závodech druhé ligy jsem zaběhl čas na 800 m 2:12 min. Světový rekord asociace WTGF je 2:11 min. Nový rekord musí být dosažen zase jen na mistrovství světa, nemůže se započítat z jiného závodu, proto jsem ho chtěl zaběhnout zde na mistrovství světa.

Náš tým transplantovaných, ve zkratce CTT (český tým transplantovaných), odletěl do Austrálie v počtu osmi lidí, z toho byli tři lidé doprovod. V Austrálii jsem startoval i na 5 km, které se běžely na silnici u pláže v Gold Coast. Tento závod byl zahajovacím závodem celého mistrovství. Má příprava byla specializována na běhy na 400 a 800 m, proto jsem nepočítal s příliš dobrým umístěním na této delší trati. Vzhledem k mým vytrvaleckým dispozicím a výborné atmosféře celkového prostředí jsem se nakonec umístil na třetím místě a zajistil jsem našemu týmu první medaili. Byli jsme spokojeni, že pro nás tyto hry tak dobře začínají. Pak jsem měl tři dny volna, které jsem strávil povzbuzováním svých kamarádů, kteří se snažili vybojovat další medaile.

Poté přišla opravdová zkouška mé připravenosti, na které jsem chtěl zúročit své rychlostní dispozice a tréninkový dril. Byla to trať na 400 m, ale bohužel jsem nebyl potěšen, protože jsme měli na 400 m i rozběhy, ze kterých se postupovalo do finále. Celkový počet závodníků na 400 m byl devět a stadion má jen 8 drah, proto se musely kvůli jednomu závodníkovi běžet dva rozběhy. To nebylo moc dobré pro moji snahu zaběhnout druhý den světový rekord na 800 m. Finále na 400 m se totiž běželo asi 2 hodiny po rozběhu, což člověka dost vysílí, i když je dobře připraven. Rozběh byl velmi jasný. Čas nebyl kvalitní, protože jsem startoval v druhém rozběhu a věděl čas z toho prvního.  Všichni závodníci z prvního rozběhu postoupili do finále a mně stačilo být do 3. místa. Rozběh jsem si hlídal a doběhl ho na prvním místě. Celou poslední rovinku jsem si hlídal svého soupeře běžícího na pozici za mnou a stále jsem jen lehce zrychloval a udržoval odstup, ale šetřil jsem síly.

Před startem finále jsem pečlivě pozoroval své soupeře. Mezi nejvážnější patřil jeden anglický závodník, který vypadal muskulaturně na sprintera, a maďarský závodník, který vyhrál minule MS na 200 a 400 m v thajském Bangkoku. Tehdy jsem ještě nezávodil, protože jsem nebyl jeden rok po transplantaci, což je podmínka účasti na mistrovství světa.

Ale na ME jsem tohoto maďarského závodníka porazil právě na trati na 400 m. Tak jsem si říkal, že teď se konečně ukáže, kdo z koho. Rozběhl jsem závod hlavou, na 200 m jsem byl asi za 27 s a pak už jsem zatáhl více a na dalších sto metrech jsem doběhl Angličana, na kterého jsem se podíval a zabral co nejvíce. Na dvaceti metrech jsem mu utekl asi o 4 metry a už jsem se celých zbylých 50–60 m do cíle radoval z výhry. Byl z toho čas 55,69 s. Je to jeden z mých horších časů, protože jsem posledních 60 metrů běžel s rukama nad hlavou a setinky ubíhaly.

Měl jsem velkou radost z výhry, ale ta největší zkouška mě teprve čekala. Byl to závod na 800 m následující den. Mé myšlenky se upínaly právě k tomuto závodu. Věděl jsem, že únava z 2× 400 m  v jednom dni, z toho druhých 400 m naplno, se musí někde projevit, ale chtěl jsem se pokusit běžet na 2:11 min., což je světový rekord transplantovaných. Věděl jsem, že na něj mám. Celou sezónu jsem hostoval v libereckém Slovanu, kde jsem běhal se zdravými běžci druhou atletickou ligu a dosahoval časů, které se blížily právě hranici světového rekordu transplantovaných sportovců na této trati.

Těsně před startem závodu jsem poslal kamaráda, aby mi hlásil mezičas na 200 a zároveň i 600 m, abych věděl, jak jsem na tom s mezičasy na světový rekord.  Po startu jsem rozběhl závod a na 400 m jsem byl za 63 s, takže to bylo dost rychlé. Na 600 m jsem proběhl mezičas, který odpovídal světovému rekordu, ale už jsem cítil, jak mě opouštějí síly. Únava, které jsem se obával, se dostavila samozřejmě vlivem předchozích závodů. Na posledních 150 m jsem se ohlédl na své soupeře, ti byli asi 40 až 50 metrů za mnou. Tak jsem si v klidu doběhl pro zlato. Bohužel můj cíl dosáhnout světového rekordu zůstal nenaplněn, ale zisk tří medailí na těchto hrách mě dostatečně naplňoval pocity radosti z úspěchu a zúročení těžké přípravy.

Kamarádi měli ještě dalších pět medailí, takže naše pětičlenná výprava měla celkem osm medailí. To bylo na náš počet velmi pěkné. Na mistrovství bylo okolo 2000 sportovců ze 45 zemí světa, což bylo krásné.

Chtěl bych poděkovat Míše Nové a Richardu Pabištovi za moji přípravu a všem sponzorům mým i našeho týmu za podporu vedoucí k tomuto úspěchu.

OSOBNÍ STRÁNKA VOJTĚCHA KOUDELKY