Úroveň velkých maratonů se bohužel počítá podle výkonů absolutní špičky, záleží tedy čistě jen na tom, kolik mají pořadatelé peněz a jaké Afričany seženou. Ti ostatní potom už běží jen svůj závod.

Z tohoto pohledu byl start Petra Pechka čistě amatérský, vše si sám hradil. Slováci už několik let bohužel české závodníky ani nezvou. Také prize-money byly symbolické, za 9. místo bylo např. 150 euro. Plnou částku 300 euro by Petr dostal pouze za výkon pod 2:20. Franta Pechek za 3. místo v kategorii nad 50 let dostal 15 euro, vítěz této kategorie získal 40 euro.

Počasí letos závodu celkem přálo, teplota se pohybovala v rozmezí 14 až 18 stupňů, vadil jen tradiční košický vítr. Prakticky polovina závodu se běžela proti větru a druhá proti větru nebo s bočním větrem, velmi nepříjemný byl zejména úsek mezi 30.-35. kilometrem. Hodně to vadilo osamoceným běžcům a těch bylo na trati naprostá většina, zvláště ve druhém okruhu, kdy již skončili půlmaratonci.

Zajímavé jsou z tohoto pohledu i časy Petra Pechka v jednotlivých desetikilometrových úsecích: 33:20–34:40–33:52–36:40 a závěr 8:17. Z toho je jasně vidět, že převážná část druhé a čtvrté desítky a závěr byly proti větru a navíc Petrovi došly síly po 35 kilometrech a závěr běžel již hlavně vůlí. Ve čtvrté desítce přišla o slibně rozběhnutý čas většina závodníků včetně vítěze, který běžel od 30. km také sám. Také vítězka žen běžela až do 30. km ve skupině s vodičem a závěr již musela běžet sama. Proto je její výkon obdivuhodný.

Na závěr si ale ještě neodpustím malé srovnání s rokem 1980, kdy tu můj svěřenec Jirka Suchý ve svých 21 letech běžel svoji maratonskou premiéru za 2:26:01. Stačilo to tehdy na 58. místo celkově a na 15. místo mezi československými běžci. Dnes na 15. místo celkově stačí výkon 2:45:04. Z toho je vidět nejen to, že výjimečnost Košického maratonu je v dnešní konkurenci závodů už někde jinde, ale také to, že výkonnostních běžců s ambicemi na výkon alespoň pod 2:30 už máme jen minimum. Alespoň se podstatně rozšířila základna rekreačních běžců.

Postřehy účastnice půlmaratonu, Ivy Tržilové:

V neděli bylo od rána slunečno a jasno, vítr jen mírný. Teplota k poledni vystoupala až ke 20 stupňům, mírný vánek tedy přišel vhod. Bohužel se stoupající teplotou sílil i vítr. Na 9. a 30. kilometru foukal silně proti, což bylo velmi nepříjemné. Nejsilnější navíc byl po poledni, tedy ve chvíli, kdy špička maratonců měla před sebou poslední kilometry.

Nepřízeň větru se u mnohých odrazila na výkonu, někteří mu ale statečně čelili. Například vítěz maratonu, Keňan Kipkorir, si zde časem 2:10:59 o 8 minut zlepšil svůj dosavadní osobní rekord. Za traťovým rekordem, který od roku 2007 drží Keňan William Biama (2:09:53), však zaostal o více než minutu.

Občerstvovací stanice byly zhruba každé 3–4 km, tedy velmi často. Málokdo se zřejmě občerstvoval úplně na každé. K mání byla voda a ionťák, který byl místo kelímků v malých plastových lahvičkách. Ty se dobře držely v ruce a nápoj při běhu nešplíchal ven. Dostatek všeho byl i pro pomalejší běžce, při větších skupinách běžců však dobrovolníci příliš nestíhali, u občerstvovaček byla strkanice a často se muselo na plný kelímek chvilku čekat. Navíc nebylo připraveno žádné drobné občerstvení jako například ovoce nebo sušenky, a to ani pro maratonce. Nezbývalo, než vydržet bez doplnění energie nebo mít vlastní zásoby s sebou na trati.

Závod provázela fantastická atmosféra, to je v Košicích tradicí. Diváci za plotem podávají běžcům ruce, nadšeně skandují a povzbuzují prakticky po celé trase, nejen v centru. Mnohdy na vás volají i jménem, které mají včas přihlášení závodníci spolu s vlajkou svého státu na startovním čísle. Mezi diváky je nejen doprovod běžců a turisté, ale oproti jiným závodům v hojné míře i místní, leckdy i starší občané, pro které je tento závod svátkem. Košice Maratónem mieru opravdu žijí.

WEB ZÁVODU

VÝSLEDKY MARATONU – MUŽI

VÝSLEDKY MARATONU – ŽENY

DISKUSE K ZÁVODU NA FÓRU BEHEJ.COM