A přece ony výběhy do krajiny počátkem září byly poznamenány pocitem, že něco odchází, co se letos už nevrátí. Sytá zeleň listí vybledává, slunce svítí poněkud více zešikma, prodlužují se stíny i za poledne, znatelně dříve se stmívá. Ano, to byl konec léta.

A nic na tom nezměnila ani minulá středa. Když jsem konečně mohl skončit před 6. hodinou podvečerní s prací, dychtivě jsem vystartoval na malé proběhnutí. Není to už naposledy, co letos běžím jen tak v tričku a v trenýrkách? (Nakonec se ukázalo, že to ještě nebylo naposledy, ještě jsem se odvážil takto nalehko i do zcela podzimního počasí při Ostravském maratonu.) Teplý den se ponenáhlu měnil v teplý večer. Denní světlo ustupovalo, ale stále to nemohlo zabránit barvám, aby se chlubily. Třeba břečťan: „Mně je jedno, jestli je léto nebo zima – jsem vždy zelený.“ Nebo divoké víno: „Sice ještě nebyly první mrazy, ale já jsem vždy napřed – vidíte mé červené listí?“ Nebo vrba: „Musím se sklánět nad vodou, abych vše dobře viděla.“ A to prosím už začínala být tma a poslední zbytky barev zmizely.

Při běhu rozvažuji o babím létě a podzimu. Možná dneškem skončí babí léto. Podzim bude pokračovat. Proč se tomu říká babí léto? Že by to bylo jen pro báby? Když se mi na nose zachytila pavučinka a musel jsem ji opakovaně strhávat, zdálo se, že by to mohlo připomínat šedivé či bílé vlasy. Vlasy starých osob. Takže proto babí léto? Nebo je to podoba s koloběhem života, kdy podzim zastupuje stáří, období, kdy člověk putuje k zimě, tedy k zániku života? Ano, i podzim dovede být krásný, plný barev, ranní mlhy a prodírajícího se slunce, padajících listů a prvních ranních mrazíků. Ano, asi i stáří dovede být pěkné, plné laskavého pohledu očí, plné krásných vrásek a moudrosti životních zkušeností. A přece to vše spěje k období zimy. Loučení s přírodou, bujnou vegetací. Loučení se životem?

Říká se, že smrt je přirozenou součástí života. Opravdu? Není to spíše opačně? Že smrt je opakem života? Proč by lidé vynakládali úsilí o prodloužení života, kdyby smrt pokládali za věc přirozenou?

Přebíhám silnici u Anthroposu, stoupám do kopce, abych nepřišel příliš pozdě na vyhodnocení Kocourkova poháru. Tam se nefilozofovalo o konci léta a podzimu, tam byla bujará atmosféra oslavující skvělé výkony nejen mladších běžců, ale i těch běžců starších.

Středeční noc je jako letní. Teplo. Měsíc couvá. Tak i ty odcházíš? Kam? Tam kam babí léto? Usrknu piva a jdu dál…