Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Zavřít

Martin Kotouč: Smyslem mého života je cesta, ne cíl

Martin Kotouč: Smyslem mého života je cesta, ne cíl
foto: archiv Martina Kotouče

Radek Leszczynski | 18.11.2009 | přečteno: 10765×

Nedávno oslavil 24. narozeniny a za posledních pět let na sebe mnohokrát výrazně upozornil. Skvěle se zařadil mezi českou běžeckou špičku především na kratších vytrvalostních tratích, ale do budoucna má v plánu i maraton. Kromě toho, že je ještě studentem geografie a geoekologie, vezme prý do ruky i štětec nebo tužku a maluje. Řeč je o vysokém, sympatickém a talentovaném běžci Martinu Kotoučovi (1985).

Martine, v mistrovském závodu na letošních Běchovicích ses v nabité konkurenci s časem 32:44 min. umístil na pěkném 14. místě. Bylo to podle tvých představ? Zřejmě to byl vrchol podzimní části sezóny, že?

Ano, vrchol podzimu to byl. A upřímně musím přiznat, že jsem před závodem myslel o něco výše. Chtěl jsem být do desátého místa v mistrovství ČR a doběhl jsem 11. Ale vzhledem k tomu, jak se závod vyvíjel, jsem si odnesl i pozitiva a motivaci do dalšího tréninku. V danou chvíli jsem běžel nejlépe, jak jsem uměl, proto jsem spokojený.

Můžeš z tvého pohledu popsat průběh závodu?

Hned od začátku se utrhli zahraniční běžci a s nimi Jan Kreisinger. Já jsem běžel první kilometr ve druhé skupině se všemi českými favority. Mezičasem jsem probíhal 3:04. To bylo přesně podle mého plánu. Hned po této metě se ale naše skupina začala rozdělovat a já měl na výběr, jestli zrychlit a bojovat vpředu, nebo běžet na jistotu. Riskl jsem to a zrychlil jsem i za cenu, že pak třeba vytuhnu. Třetím kilometrem jsem probíhal v čase 9:01 a pátým asi kolem 15:20, což pro mě bylo pekelné tempo. Asi do sedmého kilometru jsem byl v boji o českou medaili, pak ale přišel kopec a já jsem dostal očekávanou krizi. Propadl jsem se, ale přesto jsem rád, že jsem to tentokrát zkusil. Před tím jsem Běchovice vždy běžel zezadu a sbíral jsem odpadávající běžce, tak jsem si letos zkusil opačnou roli.

Když se člověk zadívá na tvé výsledky, zjistí, že kromě mnoha vítězství ses dost často musel „spokojit" i s bramborovou medailí. Jak se na takové „nevděčné" úspěchy díváš s odstupem? 

Ano, to je pravda. Mohl bych si stěžovat, že mám smůlu, nebo něco podobného, ale já už dnes vím, že tak to není. Jeden člověk mi řekl, že mám problém se sebeprosazením, že se bojím vyhrát, že vždy těsně před pomyslným cílem zastavím a nedotáhnu to do konce. Že si to prostě nechávám neustále na příště. No, ale co když žádné příště nepřijde? Začal jsem na tom pracovat.

Velmi silný a úspěšný jsi v terénu. V čem vidíš své výhody oproti svým konkurentům?

To je trošku složitější, ale pokud znám perfektně trať, tak toho dokážu maximálně využít ve svůj prospěch. Myslím, že v takovém případě umím z nevýhody udělat výhodu. Často útočím v místech, která jsou na trati nejhorší. V případě, že trať neznám, jsem o hodně slabší a mám s tím problém.

Byla z tvého pohledu tato sezóna úspěšná? Přišlo během ní nějaké zranění?

Tuto sezónu jsem bral jako rozběhávací. Loni jsem totiž skoro vůbec neběhal kvůli bolesti kolene a taky kvůli státním zkouškám na VŠ. Proto jsem letos do každého závodu šel hlavně s motivací hezky si zazávodit. Běhal jsem i kratší tratě, hlavně 1500 m. Zlepšil jsem si některé osobní rekordy, takže jsem spokojený.

Momentálně se soustředíš výhradně na pětku a výjimečně na jiné distance. Ale vím, že do budoucna uvažuješ i o delších tratích jako je půlmaraton a maraton. Kdy se dočkáme?

Příští rok bude mojí hlavní tratí 5000 m a 1500 m, ještě chci zapracovat na rychlosti. Zatím jsem běžel v závodě nejvíce 20 km. Myslím, že půlmaraton si vyzkouším už příští rok. Maraton možná v roce 2011.

Jsi spíš typ, který si dá vyšší cíle, nebo raději zůstáváš při zemi, abys pak nebyl zklamaný?

Tohle mám od jisté doby vyřešené. Pro mě je smyslem života cesta a ne cíl. Takže pracuji na sobě, jdu po cestě a uvidím, kde bude nakonec můj cíl.

Poprvé jsi prý ke sportu přičichnul už v pěti letech. O jaký sport tehdy šlo?

Šlo o gymnastiku, kamarád z ulice ji začal dělat a já nesměl zůstat pozadu, tak jsem taky hned prosil rodiče, ať mě přihlásí.

Co se stalo pak? Jaký impuls tě navedl, že ses potom vrhl právě na běh?

Hrál jsem několik let fotbal, do toho jsem občas dělal orientační běh. Můj táta byl v mládí běžec, tak to byl asi ten impuls. Také se mi líbilo, že je to individuální sport.

A dařilo se ti hned zpočátku? Cítil jsi, že máš talent, nebo jsi třeba spíše narážel na nějaké své dané indispozice?

Cítil jsem obrovskou vůli zlepšovat se. A dařilo se mi to.

Ale vím, že jsi byl nucen během své relativně krátké kariéry vystřídat několik atletických klubů. Můžeš tento vývoj popsat blíže?

Do atletiky jsem se přihlásil v Uničově. Tam jsem ale vydržel jen pár měsíců a nebyl jsem ani registrován. První atletickou registraci jsem měl až v Olomouci, zde jsem prošel rukama tří trenérů. Měl jsem štěstí, že jsem se dostal do rukou bývalého skvělého běžce Petra Jakoba, který mě běžecky vychoval. Z Olomouce jsem kvůli neshodám přešel do čistě běžeckého oddílu Olympia Bruntál, kde jsem byl 2 roky. V roce 2005 jsem přestoupil do Vítkovic. I zde mě ještě trénoval na dálku Petr Jakob. Od loňského léta jsem v AK SSK Vítkovice u Vladimíra Černého a už se tu cítím jako doma.

Ano, a je to klub, který se vrátil zpět do extraligy. Spokojenost?

Jistě, jsem rád, že jdeme zpět do Extraligy, kde budou mnohem kvalitnější závody, a bude mě to nutit se zlepšit.

Vyhovuje ti při tréninku více terén, silnice, dráha?

Využívám v tréninku všechny povrchy. Na dráze nejvíce trénuji od května do září. Od podzimu do jara pak nejvíce kilometrů spolkne asfalt. Dokud jsem nebyl v Ostravě, tak 90% mých tréninků se odehrávalo v terénu v lesích a na loukách. Na tom jsem vyrostl a mám to i nejradši.

Teď studuješ v Ostravě a bydlíš v Dlouhé Loučce. Lze tam najít dobré lokality pro příjemný trénink?

V Ostravě chci vyzdvihnout především podmínky přes zimu, protože nám tu svítí okolo stadionu světla a taky se zde odklízí sníh z dráhy nebo alespoň kolem stadionu na asfaltovém okruhu. V Dlouhé Loučce jsou krásné lesy a louky na běhání. Na to se vždy těším, když se vracím domů.

A kolik času věnuješ odpočinku? Co pro tebe vlastně znamená regenerace? 

Především jsem se naučil vnímat své tělo a nejdu v tréninku za určitou hranici. Také si dávám pozor, abych nebyl nemocný. Radši obětuji dva dny než dva měsíce. Regeneraci mám od klubu zdarma přímo na stadionu, jedná se o vodoléčbu. Kriticky ale přiznávám, že bych mohl regenerovat více.

Přikládáš velkou váhu podzimním nebo zimním soustředěním například v horách, nebo dáváš přednost získávání objemů někde v teplých krajích? Podporuje tě v tomto tvůj klub?

V teplých krajích jsem ještě na soustředění nebyl. S horskou přípravou mám zkušenosti a váží se na ni moje největší úspěchy. Tato soustředění mám finančně zajištěná díky sponzorům. A také mě podporuje moje obec Dlouhá Loučka.

Chystáš se na letošní halovou sezónu? Bereš tyto závody vážně, nebo „jen" jako kvalitní přípravu na jaro?

Letos chci udělat výjimku a na halu se opravdu dobře nachystat. Doposud jsem vždy halovou sezónu bral jako zpestření zimní přípravy.

Jistě si ceníš určitých svých výkonů. Můžeš vyzdvihnout jeden, na který máš nějaké zvláštní zážitky?

Jednou mi ujel autobus do školy a já jsem ho doběhl na další zastávce, která byla 1 km vzdálená. Celý autobus mi tleskal.

Tak to tleskám i já! A ještě jedna otázka mimo. Na svém webu se zmiňuješ o kreslení jako o tvé zálibě. Přiblížíš nám trochu, o co jde?

Jde o vyjádření mých aktuálních emocí, často velmi intimních. Popadne mě to tak třikrát do roka. Nejde o nic světoborného, dělám to jen sám pro sebe. Je pro mě zajímavé, se na ty obrázky podívat zpětně.

Martine, díky za rozhovor


Martin Kotouč
Narozen: 5. 9. 1985 ve Šternberku
Student Přírodovědecké fakulty na Ostravské Univerzitě, obor fyzická geografie a geoekologie (5. ročník)
Klub: AK SSK Vítkovice
Max. TF: 197/min.
Váha: 66 kg
Výška: 185 cm
Stav: svobodný, nezadaný
Osobní rekordy: 5000 m- 14:51, 3000 m- 8:29, 1500 m-3:57,94
Největší úspěchy:
Start na světové sérii v krosu v Lucembursku v roce 2007– 28. místo (nejlepší z Čechů)
2. místo na mistrovství ČR v krosu do 22 let v roce 2006
5. místo na mezistátním utkání ČR proti Polsku do 22 let v roce 2004
2. místo na mistrovství ČR v silničním běhu juniorů – Běchovice 2004
2. místo na mezinárodním silničním běhu na 12 km Hodonín-Holíč-Skalica
4. místo na mezinárodním silničním závodě- vyřazovací závod na 800 m – Itálie (Biella) 2006
Mistr Moravy a Slezska v krosu za rok 2006
Juniorský mistr Moravy a Slezska v krosu za rok 2004
2. místo na halovém mistrovství Moravy a Slezska 2007
4. místo na mistrovství ČR na dráze 2006
5. místo na mistrovství ČR v silničním běhu – Běchovice 2006
Držitel druhého nejlepšího juniorského času na 5000 m v ČR za rok 2004 (14:51)
Ocenění „Atlet roku AK Olomouc“ v kategorii dorostenců za rok 2003
Vítěz juniorského závodu v rámci Zlaté tretry (2000 m př.) v roce 2004