Lukáš Olejníček: Jednou skončím u duatlonu

Lukáši, v listopadu jsi byl v Itálii. Šlo o nějaké tréninkové soustředění, závody nebo jen rekreaci?

Spojil jsem příjemné s užitečným. Deset dní jsem byl pracovně u Neapole, kde se také nádherně běhalo při 20 °C místo v chladném počasí u nás v republice. A k tomu ještě skvělé italské jídlo a víno.

Vím, že ses v žákovských letech závodně věnoval mountain bikingu, respektive objížděl jsi Český pohár v cross-country. Šlo tehdy o první sport, na který ses vrhnul, nebo jsi zkoušel i něco jiného?

Mým prvním sportem byla hned atletika, kde jsem vyzkoušel většinu disciplín. Okamžitě bylo jasné, že nejlíp mi půjde vytrvalostní běh. U toho jsem ale zároveň po 4 roky závodil i na horských kolech a svou první medaili z mistrovství republiky mám právě z cross-country.

Sedneš na kolo ještě i dnes?

Moc rád. Bohužel už ne moc často. Cyklistika se s běháním kombinovat nedá a do tréninkového plánu se mi kolo nehodí. A na nějaké delší projížďky ani nemám čas. Po mnoho let, a občas ještě nyní, jsem na běžecké tréninky na stadion dojížděl na kole. Někteří trenéři kroutili hlavou, ale mě to prostě na kole strašně baví a po městě je kolo také nejrychlejší dopravní prostředek. Asi dva roky jsem se připravoval ve skupině s triatlonisty, takže aspoň tam byla kombinace kolo-běh „normální“.

Co je hlavním motorem tvého tréninku? Předpokládám, že jde hlavně o radost z pohybu, nebo je to jinak?

Jsem sportovní nadšenec. Většina mého času se točí kolem sportu. Třináct let závodně dělám atletiku, k tomu ty čtyři roky mountain bike, během roku trávím několik týdnů na horách, v rodině všichni také aktivně sportují. Studuji 2. ročník na Fakultě sportovních studií, kde máme povinné sporty jako plavání, gymnastiku, basketbal, volejbal, fotbal a další. Spousta lidí se mě ptá: „Co tě na tom běhání baví?“ Vždycky jsem se to snažil vysvětlit, ale je to zbytečné. Ten, kdo sám neběhal, to nikdy nepochopí. Běh je můj lék! Velmi často se po tréninku cítím lépe než před ním. Myslím, že ten, kdo pravidelně trénuje, to má podobné. Ale pokud si někdo jde jednou za čas dát do těla, má to určitě naopak. Cítím-li se unavený, bolí mě nohy, mám-li špatnou náladu a jsem znuděný ze školy, jdu si zaběhat a jsem v pohodě. Při tréninku si vyčistím hlavu. Při volnějším běhu si utřídím myšlenky, při těžším tréninku se zase soustředím na tempo, na mezičasy a to není na nic jiného čas ani síla. Někdy si u tréninku, který opravdu bolí, říkám: Proč to dělám? A zítra jdu znovu. Baví mě se ničit. A baví mě závodit! A vyhrávat. Když vyhraji závod, je to pro mě motivace k dalšímu tréninku, abych příště zase vyhrál. A když nevyhraji, je to ještě větší stimul k tvrdšímu tréninku, abych vyhrál!

Kdo podle tebe stojí za tvými skvělými výsledky?

Nevím, jestli skvělými, ale pracuji na tom, aby ty nejlepší výsledky teprve přišly. Jsem ze sportovní rodiny, od malička jsem byl veden ke sportu. A měl jsem skvělé trenéry, kteří mě toho spoustu naučili. Od Milana Krčmy, Petra Punčocháře, Karla Čermáka k mému současnému kouči Michaelu Nejedlému. Perfektní také bylo, že ve skupině vždy byl nějaký lepší běžec než já a snažil jsem se mu šlapat na paty. Běh je sice individuální sport a nyní tak 90 % tréninků odběhám sám. Je ale příjemné se mít s kým spojit na tvrdší trénink nebo si popovídat při dlouhém souvislém běhu.

Myslíš, že zkušenosti z cyklistických závodů v terénu uplatňuješ i při těch běžeckých? Dá se to v něčem srovnat?

Cyklistika je daleko více časově a finančně náročnější sport. Na biku mě nejvíc bavily technické pasáže v terénu, což mi zůstalo a nejraději ze všeho běhám krosy. Na kole také často byly důležité rychlé starty a ostré lokty a obojí si myslím, že umím.

Ve výčtu tvých osobních rekordů jsou distance od osmistovky po 5 km, které jsou mimochodem všechny z letošního roku, a od tebe vyžadují jistou univerzálnost. Zkoušel jsi však někdy, nebo chystáš se na ještě delší závody?

Ano, letos jsem si zaběhl šest osobáků, tedy na každé trati, kterou jsem alespoň jednou běžel. Za pár let si určitě půlmaraton i maraton zaběhnu a těším se na to. Nyní se ale soustředím na střední tratě a na další osobáky. Musím posbírat ještě tisíce kilometrů a výrazně srazit mé časy na středních tratích, abych mohl pomýšlet na nějaký kvalitní maratonský čas.

Nastoupil jsi do brněnské Moravské Slávie hned ve tvých běžeckých začátcích, nebo v tomto mělo u tebe všechno svůj vývoj?

Od svých začátků jsem v Moravské Slavii.

Funguje nějaká zásadní spolupráce mezi tebou a tvým otcem, který je mimo jiné úspěšným trenérem cyklistického klu­bu?

Doteď jezdím s cyklisty na zimní soustředění na běžky. Cyklistika mě zajímá a často se o ní spolu bavíme. Moje matka je zase atletická trenérka, takže do obou sportů celkem dobře vidím. Vypadá to, že jednou stejně skončím u duatlonu.

Nedávno jsi porazil svého klubového kolegu a ultramaratonce Dana Orálka a zároveň jsi v onom závodě zvítězil. Můžeš čtenářům přiblížit, kde a jak k tomu došlo? 

Povedlo se mi vyhrát první závod Brněnského běžeckého poháru této zimní sezóny. Jedná se již o 15. ročník seriálu deseti závodů během zimy s hojnou účastí. Je to pěkné zpestření zimní přípravy a z domu to na tyto závody nemám daleko.

Považuješ to za úspěch?

Určitě jsem rád, že se mi podařilo vyhrát a taky porazit Dana, protože zatím většinou on poráží mě. Jsou to ale závody, na které se já ani Dan nijak nepřipravujeme, a běháme je z plného tréninku.

Vnímají tvoji vrstevníci nebo spolužáci tvůj velký zájem o atletiku pozitivně?

Většina mých kamarádů také dělá aktivně nějaký sport, takže to chápou.

Co zranění a nemoci. Jak jsi na tom?

Perfektně, žádné vážnější zranění jsem nikdy neměl a nemocný téměř nebývám. Raději dávám přednost prevenci – pokud to jen trochu jde, trénuji po měkkém v terénu a silnici se vyhýbám, pravidelně užívám doplňky stravy a vitamíny.

Věnuješ se přes zimu také závodům v hale? Máš v ní stejné úspěchy jako venku na dráze?

Už několik let v hale neběhám. V žácích a dorostencích jsem v hale získal nějaké medaile z Mistrovství Moravy a Slezska a nějaká 4., 5., 6. místa z Mistrovství republiky. V hale mě to ale moc nebaví a během roku absolvuji asi 30 startů i bez haly, což bohatě stačí. Zimu si raději zpestřím nějakým krosem nebo závodem na silnici.

Takže jak jsem pochopil, krosy tě hodně zajímají?

Ano, kros je moje nejoblíbenější disciplína a i závody na silnici mám rád.

Jsou v Moravské Slávii pro atlety nějaké nadstandardní možnosti v oblasti tréninku nebo závodů v zahraničí? 

S mojí výkonností si zatím vystačím s domácími závody. Na Moravské Slavii byl před třemi lety položen umělý povrch a nové zázemí šaten, takže po letech na škváře máme luxus. Posilovnu mám doma a regeneraci si zajišťuji sám.

Můžeš zmínit, jak konkrétně funguje trénink u vás v klubu? Jsi v tomto spokojený nebo bys něco rád změnil či vylepšil?

Máme několik trenérů a každý má svou tréninkovou skupinu. Já běhám u Michaela Nejedlého a mým sparingpartnerem je Martin Kučera. Celý rok trénuji taky u mě doma, dále v terénu a na dráze na Morendě. Když v zimě napadne sníh a na dráze se nedá běhat, můžeme trénovat na cyklistickém velodromu, který má 400 m dlouhý asfaltový ovál pod střechou. V celém Brně máme jen jeden použitelný bazén, kde je i vířivka a pára. To je na druhé největší město v republice trochu málo. Už několik let se také mluví o tom, že v Brně vyroste atletická hala. Doufám, že se toho dožiji.

A co děláš, když neběháš?

Spím nebo jím (smích). Ne, taky dost času mi zabere škola a pokud mám možnost, jedu na hory. Přes léto vysokohorská turistika nebo kolo, přes zimu lyže – běžky i sjezdovky.

Díky za rozhovor.

Lukáš OLEJNÍČEK – profil
Narozen: 17. 6. 1988
Bydliště: Brno
Klub: AC Moravská Slávie Brno
Škola, studim: Masarykova univerzita v Brně, obor Management sportu
Trenér: Michael Nejedlý
Min/max. TF: 35/199
VO2max: 82,2 ml/kg
Měsíční kilometráž: 300–500 km dle období
Stav: svobodný
Osobní rekordy:
400 m – 54,8 s.
800 m – 1:59,57 min.
1500 m – 4:00,43 min.
3000 m – 8:47 min.
3000 m př. – 9:39,3 min.
5000 m – 15:12,58 min.

Největší úspěchy: 
3. místo MČR MTB cross-country 2000, 2. místo MČR v krosu 2003, 1. místo MMaS na 1500 m 2006, 1. místo MMaS v krosu 2007, 5. místo MČR na silnici 2007, 2. místo MMaS v krosu 2008, 4. místo MČR do 23let na 5000 m