Naprostý souhlas. Normální je hýbat se, nepřejídat se a tudíž nemít problémy s řadou civilizačních chorob (běhání samozřejměš není všelék). Tohle ale musí člověk sám začít dělat. Tomu, kdo s tím nezačne, se to opravdu vysvětluje někdy dost těžko…

Poslední odstavec musím jen podtrhnout.
Spousta lidí neví. Neví, jak je sport krásný.
Slovo běh u nich vyvolává „strašný“ pocit z dětství a bolestnou vzpomínku na školní „patnáctistovku“.

Každý z nás se asi setkává s všelijakou reakcí na naše „podivné“ běhání. Sám za sebe musím přiznat, že už jsem nějaké vysvětlování vzdal, nemá to cenu.
Na otázku „Proč to děláš?“ už odpovídám jen: „Zkus to a uvidíš!“

Krásnej článek…

>> YuppieRunner, 21. 2. 2010 07:46:02

Kdyby školáci nebyli „nuceni“ do povinných běhů, učitelé změnili přístup, tak by běh bavil víc. Běhu jsem se osobně při tělocviku taky vyhýbala. Teď běhám pro radost a tu nenávist k běhu jsem překonala.Tak třeba někdy proběhne revoluce v TV ;)

Jo, dost výstižné :)

Proč mají běžci představu, že ten, kdo pravidelně neběhá (nesportuje), tráví svůj čas vyleháváním na gauči, přejídá se a není schopen vyjít schody?

Ani bych nedémonizoval údajnou propast mezi běžci a zbytkem populace. Běhám docela dost, ale nepřipadám si jako exot. Okolí to bere jako normální věc, jako mého koníčka. Nikdo to neřeší, nepozastavuje se nad tím, natož aby snad záviděli, že vyjdu schody bez zadýchání. Podobné věci řeší jen běžci – viz lehce nabubřelý poslední odstavec. Fakte se nechovejme jako jehovisté, kteří objevili opravdovou a jedině správnou podstatu života a je jim líto těch, co ještě žijí v nevědomosti.

>> Orin, 21. 2. 2010 09:35:54

Souhlasím s tímto názorem.Hold naši kondiční běžci jsou moc zahleděni do sebe.I proto se mi běhá daleko líp na západ od našich hranic kde je daleko lepší atmosfera – ta lidská.

Radku, normální je hlavně neprudit, byť sportem. T

>> prcekXXL, 21. 2. 2010 09:17:24

Milý prckuXXL, docela rád si od Tebe nechám poradit, jak mám hodinách postupovat, abych změnil přístup – rozuměj, aby to tu bandu znuděných, dětskou obezitou postižených puberťáků fakt bavilo. Mám pocit, že si Tvůj tělocvikář nevedl zase tak špatně, když sis k tomu našla nakonec cestu.

Sport je super, ale někdy pak půl dne vypadám jako pán na ilustrační fotografii. 

>> Leszczynski, 21. 2. 2010 10:06:06

Moje zkušenosti jsou trochu jiné. Znám řadu běžců „na plný úvazek“, kteří se berou smrtelně vážně a ve své sebestřednosti už neumí mluvit o ničem jiném než o osobácích, botech, závodech, sporttesterech… Nedivím se, pokud je okolí považuje za ufony a dívá se na ně s pozdviženým obočím.

Je mi protivné jakékoli misionářství, ať už jde o víru, jídlo nebo operační systémy. Bohužel někteří běžci se jako misionáři, kteří musí ty nevědoucí obrátit ke správnému životu, chovají. Rozdělují lidi na sportovce a nesportovce, podle toho je soudí. Mně je milejší „Žij a nechej žít“.

Naštěstí je pořád spousta běžců, kteří uznávají i jiné životní hodnoty než zrychlený metabolismus a nízkou tepovou frekvenci. Jen někdy nejsou tolik slyšet.

Jinak v článku jsem bohužel nadsázku nenašel.

>> Kostěj, 21. 2. 2010 10:42:27

Tak o tělocvikářích to rozhodně není, já měl takového, že jsem tam radši nechodil a měl omluvenku, protože u něj kdo neudělal sestavu na kruzích, tak neměl šanci.Tak jsem běhal raděi sám.De spíš o individuelní přístup a u mládeže najít asi něco co je baví.Lehko se to říká, ale jinak to asi není.

>> Orin, 21. 2. 2010 12:28:10

Tak to já zase ano…, je to takovej příjemnej, „jarní“ článek, spíš je smutný, že vůbec může nekomu připadat normální se celej život válet se na gauči:)

Nevím, jestli se chtěl Radek článkem nějak vymezovat nebo případně prudit. Spousta věcí, co uvádí jsou holá fakta, fyzička, otužilost atd. je prostě větší. Na některé aktivity jako jsou např. 100 km dálkové pochody těžko hledám nějaké parťačky nebo i parťáky, s podobnou výkonností, co by do toho chtěli jít se mnou, abychom si to užili cca stejně.

>> Kostěj, 21. 2. 2010 10:42:27

Abych se přiznal , tak sám s hrůzou vzpomínám na školní patnáctistovku, tak jako většina, co předtím nikdy neběhali nebo nehráli fotbal. A nyní běhám skoro denně – jenže tu krásu běhu jsem musel objevit sám (a dalo by se říct, že celkem náhodou).

Věřím, že je složité donutit, jak píšete, partu obézních něco dělat. Rozhodně ale cesta nevede tak, jak probíhala za mne, kdy učitel několikrát přišel a řekl teď uběhněte X koleček a nakonec to změřil a podle času pak rozdal známky, kdy prostě ti co neběhali nemohli mít lépe jak za 3.

Podle mne by se nejdřív měla rozvinou fyzička zdravou soutěživostí (lepší je běhat za míčem než pořád dokola). Pak by měl přijít na řadu lehký běh, kde by se každý naučil regulovat tempo – třeba občas vyběhnout do přírody. A až nakonec by se měli měřit síly na oválu.

Vím, že to asi není v moci nynějších tělocvikářů, ale mělo by být.

>> Kostěj, 21. 2. 2010 10:42:27

Vím,že se to lehko říká.Já samozřejmě žádnou radu nemám … Omlouvám se. Kdo přijde s něčím novýh tak je u mě borec č.1.Co se mi na tělocviku nelíbí jsou „výkonostní tabulky“, podle kterých se jede. Ano, ať děti nejsou obézní a ať jsou pohyblivý a nesedí pořád u počítače, ale pokud je k tomu nevedou rodiče tak v 15 na střední škole se tomu těžko naučí.Rodiče by měli děti vést ke sportu od malička. Netvrdím nějaké strašné tréninky, ale prostě normální běžné věci, které se pomalu stávají vzácností. Jako plavání, kolo či lyže by mělo znát každé dítě. Je to na rodičích.

hezky napsané. Já mám podobné zkušenosti s kolem. Letos nemám s kým jezdit............a když navrhnu nějaké kamarádce společný výlet tak odmítne, protože „jsem blázen“ a „uštvala bych jí“. Že nemám problém se přizpůsobit, že jezdím hlavně pro radost z výletu si vysvětlit nenechají :(

>> svetluska, 21. 2. 2010 15:09:33

jj s kolem je tu taky tak :/ proto jezdím s klukama ;)

>> prcekXXL, 21. 2. 2010 15:29:34

s klukama? To jsou blázni, ti by mě uštvali :)

>> svetluska, 21. 2. 2010 15:38:21

ale zas lepší než umrčený holky ;) …

Z článku mám celkem dobrý pocit.Jsem infikován sportem po celý život,nikdo mě nenutil do pohybu ale bylo hodně příkladu.Začalo to sokolem pokračovalo atletikou,háze­nou,cyklistiku a pokračuje během.Chci říci jedno, mezi příznivci pohybu je lepší se bavit o všem co ke sportu patří,než jaké beru léky,kde krmit holuby a kde jsou levnější rohlíky atd.Neberu žádné léky,jsem optimista mám o 20let mladou ženu a patnáctiletou dceru.Je mi 59let.

Ano, stalo, mockrát. Je to hloupé, ale ač jsem běžkyně velmi rekreační, ve své věkové kategorii (1962) už mnoho rovnocenných partnerek, ale i partnerů nenajdu. A uznejte, dámy, může mně imponovat muž, který po pár kilometrech ostřejší chůze začne hekat a kolabovat?

Musím říct, že ve škole jsem běh také nenáviděla, ale byla jsem zvyklá se pohybovat po svých, autem se v naší rodině jezdilo jen na delší vzdálenosti. Z rychlé chůze jsem k běhu přešla snadno. Dnes už je pro většinu lidí i ta pěší chůze nepředstavitelná námaha.

>> Orin, 21. 2. 2010 12:28:10

Ano, souhlasím. To je dobrá připomínka, doktore Saldone Coopere! Redakce by měla na konci každého článku, který není myšlen smrtelně vážně, uvádět například „Bazinga!“ :))

>> Orin, 21. 2. 2010 12:28:10

S tímhle naprosto souhlasím! Nepamatuju si, že by se mi někdy stalo, že by mě ohledně mého běhání někdo prudil, ale dost možná to je i tím, že s běháním nikoho neprudím já. Kamarádi maximálně občas utrousí nějakou vtipnou poznámku na účet mého sportování, ale nikdy to nikdo nemyslel vážně nebo dokonce špatně.
Taky se občas vyvalím u počítače, občas zajdu i na pařbu – rozdíl oproti neběhajícím kamarádům je ten, že my běhající pak ráno vstaneme a jdeme na trénink. Ale žádné povyšování nad ostatní ani negativní přístup okolí. To neznám.

Díky za příjemný článek se kterým naprosto souhlasím. Sport je prostě fajn.

S úsměvem na tváři jsem si přečetl o jídle v pozdních večerních hodiných (večeřím okolo 9 už jen proto že to prostě v 6 nestihnu, jelikož vaření je další můj koníček), o studené sprše (jo jo zařvu si, ale důsledně si ji dávám a ten pocit po sprše je nepopsatelný), o poznámkách typu „uženeš si zápal plic“ či „tím beháním si zničíš kolena“. Je velmi zajímavé, že podobné poznámky slýchám pouze od nesportovců a netýkají se pouze běhu, ale i ostatních sportů. Snad je to takové jejich alibi, proč s nějakým tím sportem nezačít.

Ještě bych chtel podotknout že na sportovním misionářství nevidím nic špatného, ba naopak, děláme to pro své zdraví. Také si myslím, že všichni ti nesportující by si měli uvědomit že pro své zdraví moc nedělají a přitom platí stejně vysoké zdravotní pojištění jako ti, co se o ně starají. Což mi jako fér k těm, co se snaží, nepřijde.

>> frankm, 22. 2. 2010 01:21:03

Tohle jsem tak říkal, než jsem se vysekal na kole. :)

>> BuckTheBug, 21. 2. 2010 20:18:37

Možná by stačilo, kdyby autoři článek, který není myšlen smrtelně vážně, nepsali smrtelně vážným tónem.

>> Leszczynski, 21. 2. 2010 21:36:06

Ještě jednou ji přečti třeba poslední odstavec – to je typické vyvyšování a opovrhování. Věřím, že mi rozumíš.

>> Orin, 22. 2. 2010 08:57:56

uplny souhlas, co se tyce tech jehovistu, dal by se odstravec predelat treba takto: … některých bloudicich je mi líto. Neměli tu možnost poznat krásu modlitby, duchovniho vytrzeni, souzneni s ostatnimi hledajicimi. Neví, že clovek je stvořen pro chvalu Nejvyssiho a ne pro prazdny zivot v nevedomosti. Jak rád bych se s nimi o to podělil. Bohužel, v drtivé většině žijí v nevědomosti, nebo prostě jen nemají zájem cokoliv v životě měnit… a to jsem ten konec neupravoval:). nicmene nemyslim si ze by to autor myslel spatne. tesim se na dalsi diskusi:).

No s propagací „zdravého“ životního stylu bychom měli být myslím umírnění, protože jednak je otázkou, zda je opravdu tak zdravý v podobě jak ho provádíme a jednak my jsme si vybrali běh dobrovolně…většinou výrazně ovlivnil náš život i životy našich blízkých, naplňuje nás. Jsou ale lidé, kterým sport nic neříká, mají třeba i nadváhu, ale zase je naplňuje něco úplně jiného…hra na nějaký hudební nástroj, počítač apod. Myslím, že každé opravdové zaujetí pro nějakou činnost člověka příznivě ovlivňuje. Ideální by byl všestranný rozvoj osobnosti (běžec by se ještě věnoval hudbě atd.), ale to není zas tak obvyklé u nás běžců, protože už na nic jinýho moc času nezbývá. Těch pár negativních reakcí z okolí mě nerozhodí....­....jdu si zaběhat a je mi fajn:-)