Je snad dobrá fyzička na obtíž?
Už se vám to taky určitě stalo. Jdete s kolegy pěšky, nebo si vyjedete s kamarády na kole na výlet a máte jakousi tendenci se jim na cestě vzdalovat, aniž byste vynaložili větší úsilí. Po několika pobytech na horách se zpětně dovídáte, že jste při běžkování trhali partu a chtěli jen dřít, zatímco ostatní si chtěli užít v pohodě pár dní dovolené.
Nebo jiné příklady: Po dobíhání na vlak sedíte v kupé, je vám příšerné vedro a chcete větrat a vypínat topení. V tom vás okřikne slečna, abyste to okno hned zavřeli, že je jí zima. V 21. patře výškové budovy je restaurace a vy jste za blázna, když míjíte výtah a vydáte se po nouzovém schodišti pěšky až nahoru…
Prostě a jednoduše řečeno, zdá se vám potom, že fyzická kondice jaksi není výhodou, ale spíše zavrženíhodnou vlastností.
Každý, kdo běhá déle než několik měsíců, začne pociťovat jakési pozitivní a příjemné změny svého těla i ducha. Tak například zrychluje se nám metabolismus, máme chuť na jídlo a jíme častěji, ovšem nemáme potřebu se přejídat. Někdy si dokonce dáme i velké jídlo nebo sladkosti v pozdních večerních hodinách a nemáme žádné výčitky. Ono se to totiž na naší váze nijak neprojeví. Je to však divné, až podezřelé, zvláště když se všude mluví a píše o tom, že poslední jídlo musíme sníst nejpozději kolem 18. hodiny. Jak k tomu příjde manžel/ka či přítel/kyně, resp. ti, kdo už s dietami neví kudy kam a hladoví už od odpoledne? Možná se taky dozvíte něco o tom, že vy projíte majlant!
Mnozí z nás venku běhají celoročně a to i v mrazech pod –10°C a po doběhu si ještě dávají studenou sprchu. Co to asi s nimi udělá, řekne si nejeden. „Vždyť chytneš zápal plic!“ prohodí nevěřícně kolegyně v práci. Opak je pravdou. Už po pár týdnech zjišťujeme, že nám mrazivý vzduch při běhu ani studená voda ve sprše nevadí a neuškodí. Jistě, občas si každý z nás v koupelně zařve, když k úplnému odhodlání cosi chybí. Ale zvyk je železná košile a mnozí si zakončení osobní hygieny už nedovedou představit bez ledové sprchy. Co je ale nejdůležitější? Tělo se stává odolné proti nastydnutí, rýma či kašel se promění v neznámou nemoc a jsou i tací, kteří díky své odolnosti neměli v práci neschopenku pěknou řádku let. I to je divné.
Kdo aspoň trochu podlehl závislosti na sportu, už ví, že po fyzické a dokonce i psychické stránce došlo k mnoha změnám. Zatímco u netrénovaného člověka s nadváhou může být ranní klidový puls hrozivých 70–80 tepů za minutu, tak např. u běžce nebo cyklisty víme, že dosáhneme hodnoty třeba i kolem čtyřicítky.
Proč to tak je? Není na tom nic objevného. Srdce se jako sval díky dlouhodobému tréninku zvětšilo, je výkonnější. A také plíce mají větší objem. Zkrátka, tělo sportovce je daleko více v klidu a pohodě, a to i proto, že tělesná termoregulace funguje na jedničku. Velmi dobře snáší zimu i teplo a dokáže se vyrovnat i s náhlými teplotními změnami a výkyvy. Přesto jsme ale považováni za hazardéry se zdravím a občas se dovíme i něco o trvalé invaliditě.
Zatímco ostatní běžní fyzicky neaktivní lidé vyloženě trpí i při takové banální tělesné námaze, jako je dobíhání na tramvaj nebo vycházení schodů jednoho patra a ještě pět nebo deset minut se z tohoto „výkonu“ nemohou vzpamatovat, běžec s přehledem zvládá i ujetý autobus a dokáže ho na příští zastávce doběhnout a ani se při tom nezpotit. Celé osazenstvo se pak na tohoto podivína dívá jako na Foresta Gumpa nebo Supermana, který zřejmě přiletěl z jiné planety.
Co když ale neujede autobus jen vám, ale i vašemu nesportujícímu kolegovi, manželovi či kamarádce? Můžete si dovolit vystartovat za ujetým autobusem? Nebo, můžete si dovolit zvolit místo tramvaje ostrou chůzi a jít třeba tři kilometry pěšky přes město do práce? Jak si odpovědět? Jakou variantu zvolit? Těžko říct.
Možná nevěřícně kroutíme hlavou, když jdeme svou "rychlejší“ chůzí a zdá se nám, že ostatní na chodníku téměř stojí a překáží v cestě. Prostě náš krok je vlivem běžeckého tréninku delší a naše fyzička je na zcela jiné úrovni. A přitom k úrovni vrcholových sportovců máme jistě hodně daleko.
Tady se naprosto paradoxně nabízí zjištění, že fyzička je nám mnohdy jaksi na obtíž. Abych byl upřímný, některých lidí je mi líto. Neměli tu možnost poznat krásu sportu, krásu běhu, krásu a výhody fyzické aktivity. Neví, že tělo je stvořeno pro pohyb a ne pro ležení na gauči nebo sezení u počítače. Jak rád bych se s nimi o to podělil. Bohužel, v drtivé většině žijí v nevědomosti, nebo prostě jen nemají zájem cokoliv v životě měnit.
Komentáře (Celkem 48)
Varnsdorf
PaRi 21.02.2010 07:21:32
Naprostý souhlas. Normální je hýbat se, nepřejídat se a tudíž nemít problémy s řadou civilizačních chorob (běhání samozřejměš není všelék). Tohle ale musí člověk sám začít dělat. Tomu, kdo s tím nezačne, se to opravdu vysvětluje někdy dost těžko…
Chebsko
R V M 21.02.2010 07:46:02
Poslední odstavec musím jen podtrhnout.
Spousta lidí neví. Neví, jak je sport krásný.
Slovo běh u nich vyvolává „strašný“ pocit z dětství a bolestnou
vzpomínku na školní „patnáctistovku“.
Každý z nás se asi setkává s všelijakou reakcí na naše „podivné“
běhání. Sám za sebe musím přiznat, že už jsem nějaké vysvětlování
vzdal, nemá to cenu.
Na otázku „Proč to děláš?“ už odpovídám jen: „Zkus to a
uvidíš!“
Praha
Forest Gump 21.02.2010 08:38:08
Krásnej článek…
prcekXXL 21.02.2010 09:17:24
>> YuppieRunner, 21. 2. 2010 07:46:02
Kdyby školáci nebyli „nuceni“ do povinných běhů, učitelé změnili přístup, tak by běh bavil víc. Běhu jsem se osobně při tělocviku taky vyhýbala. Teď běhám pro radost a tu nenávist k běhu jsem překonala.Tak třeba někdy proběhne revoluce v TV ;)
Orin 21.02.2010 09:35:54
Proč mají běžci představu, že ten, kdo pravidelně neběhá
(nesportuje), tráví svůj čas vyleháváním na gauči, přejídá se a není
schopen vyjít schody?
Ani bych nedémonizoval údajnou propast mezi běžci a zbytkem populace.
Běhám docela dost, ale nepřipadám si jako exot. Okolí to bere jako
normální věc, jako mého koníčka. Nikdo to neřeší, nepozastavuje se nad
tím, natož aby snad záviděli, že vyjdu schody bez zadýchání. Podobné
věci řeší jen běžci – viz lehce nabubřelý poslední odstavec. Fakte
se nechovejme jako jehovisté, kteří objevili opravdovou a jedině správnou
podstatu života a je jim líto těch, co ještě žijí v nevědomosti.
jorgos 21.02.2010 10:23:59
>> Orin, 21. 2. 2010 09:35:54
Souhlasím s tímto názorem.Hold naši kondiční běžci jsou moc zahleděni do sebe.I proto se mi běhá daleko líp na západ od našich hranic kde je daleko lepší atmosfera – ta lidská.
Tomas Lukes 21.02.2010 10:33:44
Radku, normální je hlavně neprudit, byť sportem. T
Kostěj 21.02.2010 10:42:27
>> prcekXXL, 21. 2. 2010 09:17:24
Milý prckuXXL, docela rád si od Tebe nechám poradit, jak mám hodinách postupovat, abych změnil přístup – rozuměj, aby to tu bandu znuděných, dětskou obezitou postižených puberťáků fakt bavilo. Mám pocit, že si Tvůj tělocvikář nevedl zase tak špatně, když sis k tomu našla nakonec cestu.
Liberec
Advid 21.02.2010 12:20:22
Sport je super, ale někdy pak půl dne vypadám jako pán na ilustrační fotografii.
Orin 21.02.2010 12:28:10
>> Leszczynski, 21. 2. 2010 10:06:06
Moje zkušenosti jsou trochu jiné. Znám řadu běžců „na plný
úvazek“, kteří se berou smrtelně vážně a ve své sebestřednosti už
neumí mluvit o ničem jiném než o osobácích, botech, závodech,
sporttesterech… Nedivím se, pokud je okolí považuje za ufony a dívá se na
ně s pozdviženým obočím.
Je mi protivné jakékoli misionářství, ať už jde o víru, jídlo nebo
operační systémy. Bohužel někteří běžci se jako misionáři, kteří
musí ty nevědoucí obrátit ke správnému životu, chovají. Rozdělují lidi
na sportovce a nesportovce, podle toho je soudí. Mně je milejší „Žij a
nechej žít“.
Naštěstí je pořád spousta běžců, kteří uznávají i jiné životní
hodnoty než zrychlený metabolismus a nízkou tepovou frekvenci. Jen někdy
nejsou tolik slyšet.
Jinak v článku jsem bohužel nadsázku nenašel.
Liberec
bedrich 21.02.2010 13:02:57
>> Kostěj, 21. 2. 2010 10:42:27
Tak o tělocvikářích to rozhodně není, já měl takového, že jsem tam radši nechodil a měl omluvenku, protože u něj kdo neudělal sestavu na kruzích, tak neměl šanci.Tak jsem běhal raděi sám.De spíš o individuelní přístup a u mládeže najít asi něco co je baví.Lehko se to říká, ale jinak to asi není.
Liberec
bedrich 21.02.2010 13:05:22
>> Orin, 21. 2. 2010 12:28:10
Tak to já zase ano…, je to takovej příjemnej, „jarní“ článek, spíš je smutný, že vůbec může nekomu připadat normální se celej život válet se na gauči:)
Praha
mapo 21.02.2010 13:49:22
Nevím, jestli se chtěl Radek článkem nějak vymezovat nebo případně prudit. Spousta věcí, co uvádí jsou holá fakta, fyzička, otužilost atd. je prostě větší. Na některé aktivity jako jsou např. 100 km dálkové pochody těžko hledám nějaké parťačky nebo i parťáky, s podobnou výkonností, co by do toho chtěli jít se mnou, abychom si to užili cca stejně.
J_I_M_ 21.02.2010 13:54:32
>> Kostěj, 21. 2. 2010 10:42:27
Abych se přiznal , tak sám s hrůzou vzpomínám na školní
patnáctistovku, tak jako většina, co předtím nikdy neběhali nebo nehráli
fotbal. A nyní běhám skoro denně – jenže tu krásu běhu jsem musel
objevit sám (a dalo by se říct, že celkem náhodou).
Věřím, že je složité donutit, jak píšete, partu obézních něco dělat.
Rozhodně ale cesta nevede tak, jak probíhala za mne, kdy učitel několikrát
přišel a řekl teď uběhněte X koleček a nakonec to změřil a podle času
pak rozdal známky, kdy prostě ti co neběhali nemohli mít lépe jak za 3.
Podle mne by se nejdřív měla rozvinou fyzička zdravou soutěživostí
(lepší je běhat za míčem než pořád dokola). Pak by měl přijít na
řadu lehký běh, kde by se každý naučil regulovat tempo – třeba občas
vyběhnout do přírody. A až nakonec by se měli měřit síly na oválu.
Vím, že to asi není v moci nynějších tělocvikářů, ale mělo
by být.
prcekXXL 21.02.2010 14:34:27
>> Kostěj, 21. 2. 2010 10:42:27
Vím,že se to lehko říká.Já samozřejmě žádnou radu nemám … Omlouvám se. Kdo přijde s něčím novýh tak je u mě borec č.1.Co se mi na tělocviku nelíbí jsou „výkonostní tabulky“, podle kterých se jede. Ano, ať děti nejsou obézní a ať jsou pohyblivý a nesedí pořád u počítače, ale pokud je k tomu nevedou rodiče tak v 15 na střední škole se tomu těžko naučí.Rodiče by měli děti vést ke sportu od malička. Netvrdím nějaké strašné tréninky, ale prostě normální běžné věci, které se pomalu stávají vzácností. Jako plavání, kolo či lyže by mělo znát každé dítě. Je to na rodičích.
svetluska 21.02.2010 15:09:33
hezky napsané. Já mám podobné zkušenosti s kolem. Letos nemám s kým jezdit............a když navrhnu nějaké kamarádce společný výlet tak odmítne, protože „jsem blázen“ a „uštvala bych jí“. Že nemám problém se přizpůsobit, že jezdím hlavně pro radost z výletu si vysvětlit nenechají :(
vladimiperi 21.02.2010 17:40:21
Z článku mám celkem dobrý pocit.Jsem infikován sportem po celý život,nikdo mě nenutil do pohybu ale bylo hodně příkladu.Začalo to sokolem pokračovalo atletikou,házenou,cyklistiku a pokračuje během.Chci říci jedno, mezi příznivci pohybu je lepší se bavit o všem co ke sportu patří,než jaké beru léky,kde krmit holuby a kde jsou levnější rohlíky atd.Neberu žádné léky,jsem optimista mám o 20let mladou ženu a patnáctiletou dceru.Je mi 59let.
Černošice
Mary 21.02.2010 18:14:33
Ano, stalo, mockrát. Je to hloupé, ale ač jsem běžkyně velmi
rekreační, ve své věkové kategorii (1962) už mnoho rovnocenných
partnerek, ale i partnerů nenajdu. A uznejte, dámy, může mně imponovat
muž, který po pár kilometrech ostřejší chůze začne hekat a
kolabovat?
Musím říct, že ve škole jsem běh také nenáviděla, ale byla jsem zvyklá
se pohybovat po svých, autem se v naší rodině jezdilo jen na delší
vzdálenosti. Z rychlé chůze jsem k běhu přešla snadno. Dnes už je pro
většinu lidí i ta pěší chůze nepředstavitelná námaha.
Praha-Bohnice
BuckTheBug 21.02.2010 20:18:37
>> Orin, 21. 2. 2010 12:28:10
Ano, souhlasím. To je dobrá připomínka, doktore Saldone Coopere! Redakce by měla na konci každého článku, který není myšlen smrtelně vážně, uvádět například „Bazinga!“ :))
míša_k 21.02.2010 20:38:38
>> Orin, 21. 2. 2010 12:28:10
S tímhle naprosto souhlasím! Nepamatuju si, že by se mi někdy stalo, že
by mě ohledně mého běhání někdo prudil, ale dost možná to je i tím,
že s běháním nikoho neprudím já. Kamarádi maximálně občas utrousí
nějakou vtipnou poznámku na účet mého sportování, ale nikdy to nikdo
nemyslel vážně nebo dokonce špatně.
Taky se občas vyvalím u počítače, občas zajdu i na pařbu – rozdíl
oproti neběhajícím kamarádům je ten, že my běhající pak ráno vstaneme
a jdeme na trénink. Ale žádné povyšování nad ostatní ani negativní
přístup okolí. To neznám.
Praha
frankm 22.02.2010 01:21:03
Díky za příjemný článek se kterým naprosto souhlasím. Sport je
prostě fajn.
S úsměvem na tváři jsem si přečetl o jídle v pozdních večerních
hodiných (večeřím okolo 9 už jen proto že to prostě v 6 nestihnu,
jelikož vaření je další můj koníček), o studené sprše (jo jo zařvu
si, ale důsledně si ji dávám a ten pocit po sprše je nepopsatelný),
o poznámkách typu „uženeš si zápal plic“ či „tím beháním si
zničíš kolena“. Je velmi zajímavé, že podobné poznámky slýchám pouze
od nesportovců a netýkají se pouze běhu, ale i ostatních sportů. Snad je
to takové jejich alibi, proč s nějakým tím sportem nezačít.
Ještě bych chtel podotknout že na sportovním misionářství nevidím nic
špatného, ba naopak, děláme to pro své zdraví. Také si myslím, že
všichni ti nesportující by si měli uvědomit že pro své zdraví moc
nedělají a přitom platí stejně vysoké zdravotní pojištění jako ti, co
se o ně starají. Což mi jako fér k těm, co se snaží, nepřijde.
Liberec
Advid 22.02.2010 07:54:49
>> frankm, 22. 2. 2010 01:21:03
Tohle jsem tak říkal, než jsem se vysekal na kole. :)
martin76 22.02.2010 09:22:29
>> Orin, 22. 2. 2010 08:57:56
uplny souhlas, co se tyce tech jehovistu, dal by se odstravec predelat treba takto: … některých bloudicich je mi líto. Neměli tu možnost poznat krásu modlitby, duchovniho vytrzeni, souzneni s ostatnimi hledajicimi. Neví, že clovek je stvořen pro chvalu Nejvyssiho a ne pro prazdny zivot v nevedomosti. Jak rád bych se s nimi o to podělil. Bohužel, v drtivé většině žijí v nevědomosti, nebo prostě jen nemají zájem cokoliv v životě měnit… a to jsem ten konec neupravoval:). nicmene nemyslim si ze by to autor myslel spatne. tesim se na dalsi diskusi:).
Sokolov
Amater 22.02.2010 10:25:10
No s propagací „zdravého“ životního stylu bychom měli být myslím umírnění, protože jednak je otázkou, zda je opravdu tak zdravý v podobě jak ho provádíme a jednak my jsme si vybrali běh dobrovolně…většinou výrazně ovlivnil náš život i životy našich blízkých, naplňuje nás. Jsou ale lidé, kterým sport nic neříká, mají třeba i nadváhu, ale zase je naplňuje něco úplně jiného…hra na nějaký hudební nástroj, počítač apod. Myslím, že každé opravdové zaujetí pro nějakou činnost člověka příznivě ovlivňuje. Ideální by byl všestranný rozvoj osobnosti (běžec by se ještě věnoval hudbě atd.), ale to není zas tak obvyklé u nás běžců, protože už na nic jinýho moc času nezbývá. Těch pár negativních reakcí z okolí mě nerozhodí........jdu si zaběhat a je mi fajn:-)
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.