Je snad dobrá fyzička na obtíž?
Už se vám to taky určitě stalo. Jdete s kolegy pěšky, nebo si vyjedete s kamarády na kole na výlet a máte jakousi tendenci se jim na cestě vzdalovat, aniž byste vynaložili větší úsilí. Po několika pobytech na horách se zpětně dovídáte, že jste při běžkování trhali partu a chtěli jen dřít, zatímco ostatní si chtěli užít v pohodě pár dní dovolené.
Nebo jiné příklady: Po dobíhání na vlak sedíte v kupé, je vám příšerné vedro a chcete větrat a vypínat topení. V tom vás okřikne slečna, abyste to okno hned zavřeli, že je jí zima. V 21. patře výškové budovy je restaurace a vy jste za blázna, když míjíte výtah a vydáte se po nouzovém schodišti pěšky až nahoru…
Prostě a jednoduše řečeno, zdá se vám potom, že fyzická kondice jaksi není výhodou, ale spíše zavrženíhodnou vlastností.
Každý, kdo běhá déle než několik měsíců, začne pociťovat jakési pozitivní a příjemné změny svého těla i ducha. Tak například zrychluje se nám metabolismus, máme chuť na jídlo a jíme častěji, ovšem nemáme potřebu se přejídat. Někdy si dokonce dáme i velké jídlo nebo sladkosti v pozdních večerních hodinách a nemáme žádné výčitky. Ono se to totiž na naší váze nijak neprojeví. Je to však divné, až podezřelé, zvláště když se všude mluví a píše o tom, že poslední jídlo musíme sníst nejpozději kolem 18. hodiny. Jak k tomu příjde manžel/ka či přítel/kyně, resp. ti, kdo už s dietami neví kudy kam a hladoví už od odpoledne? Možná se taky dozvíte něco o tom, že vy projíte majlant!
Mnozí z nás venku běhají celoročně a to i v mrazech pod –10°C a po doběhu si ještě dávají studenou sprchu. Co to asi s nimi udělá, řekne si nejeden. „Vždyť chytneš zápal plic!“ prohodí nevěřícně kolegyně v práci. Opak je pravdou. Už po pár týdnech zjišťujeme, že nám mrazivý vzduch při běhu ani studená voda ve sprše nevadí a neuškodí. Jistě, občas si každý z nás v koupelně zařve, když k úplnému odhodlání cosi chybí. Ale zvyk je železná košile a mnozí si zakončení osobní hygieny už nedovedou představit bez ledové sprchy. Co je ale nejdůležitější? Tělo se stává odolné proti nastydnutí, rýma či kašel se promění v neznámou nemoc a jsou i tací, kteří díky své odolnosti neměli v práci neschopenku pěknou řádku let. I to je divné.
Kdo aspoň trochu podlehl závislosti na sportu, už ví, že po fyzické a dokonce i psychické stránce došlo k mnoha změnám. Zatímco u netrénovaného člověka s nadváhou může být ranní klidový puls hrozivých 70–80 tepů za minutu, tak např. u běžce nebo cyklisty víme, že dosáhneme hodnoty třeba i kolem čtyřicítky.
Proč to tak je? Není na tom nic objevného. Srdce se jako sval díky dlouhodobému tréninku zvětšilo, je výkonnější. A také plíce mají větší objem. Zkrátka, tělo sportovce je daleko více v klidu a pohodě, a to i proto, že tělesná termoregulace funguje na jedničku. Velmi dobře snáší zimu i teplo a dokáže se vyrovnat i s náhlými teplotními změnami a výkyvy. Přesto jsme ale považováni za hazardéry se zdravím a občas se dovíme i něco o trvalé invaliditě.
Zatímco ostatní běžní fyzicky neaktivní lidé vyloženě trpí i při takové banální tělesné námaze, jako je dobíhání na tramvaj nebo vycházení schodů jednoho patra a ještě pět nebo deset minut se z tohoto „výkonu“ nemohou vzpamatovat, běžec s přehledem zvládá i ujetý autobus a dokáže ho na příští zastávce doběhnout a ani se při tom nezpotit. Celé osazenstvo se pak na tohoto podivína dívá jako na Foresta Gumpa nebo Supermana, který zřejmě přiletěl z jiné planety.
Co když ale neujede autobus jen vám, ale i vašemu nesportujícímu kolegovi, manželovi či kamarádce? Můžete si dovolit vystartovat za ujetým autobusem? Nebo, můžete si dovolit zvolit místo tramvaje ostrou chůzi a jít třeba tři kilometry pěšky přes město do práce? Jak si odpovědět? Jakou variantu zvolit? Těžko říct.
Možná nevěřícně kroutíme hlavou, když jdeme svou "rychlejší“ chůzí a zdá se nám, že ostatní na chodníku téměř stojí a překáží v cestě. Prostě náš krok je vlivem běžeckého tréninku delší a naše fyzička je na zcela jiné úrovni. A přitom k úrovni vrcholových sportovců máme jistě hodně daleko.
Tady se naprosto paradoxně nabízí zjištění, že fyzička je nám mnohdy jaksi na obtíž. Abych byl upřímný, některých lidí je mi líto. Neměli tu možnost poznat krásu sportu, krásu běhu, krásu a výhody fyzické aktivity. Neví, že tělo je stvořeno pro pohyb a ne pro ležení na gauči nebo sezení u počítače. Jak rád bych se s nimi o to podělil. Bohužel, v drtivé většině žijí v nevědomosti, nebo prostě jen nemají zájem cokoliv v životě měnit.
Komentáře (Celkem 48)
zd.muller 22.02.2010 12:53:10
Běháme, abychom žili, nežijeme, abychom běhali. Radek nabízí dobrý, čtivý text. Kdo v něm našel stopy běžeckého sektářství, slyší trávu růst. Pokud si tato webová stránka klade mimo jiné za cíl přitahovat k běhu, k této snadno dostupné fyzické aktivitě, zájemce, nové či ještě váhající, nemohl to Radek napsat lépe. Co neudělá rodina a škola, může udělat náhoda v podobě správně motivujícího článku. Povzbuzujme ty, kteří běhají či chtějí běhat, aby žili, a těm, kteří žijí, aby běhali, budiž to přáno.
edao 22.02.2010 15:04:35
>> J_I_M_, 21. 2. 2010 13:54:32
Ono je to fakt těžký .. na gymplu jsme hráli fotbal v TV skoro pořád, učitel viděl, že to většinu baví, tak to tímhle směrem vedl …když se občas zeptal, jestli nechceme dělat něco jiného, navrhl jsem běhat 1500 nebo 3 km a nebyl nikdo, kdo by se ke mě přidal, všem to přišlo jako neskutečný opruz a dali mi to patřičně najevo .. a to mezi námi byli hodně trénovaní lidi, kteří by ty 3 km šli mnohem rychleji než já ..ale nikomu se nechtělo, s merunou byla větší sranda
vecerka 22.02.2010 16:38:13
>> Leszczynski, 22. 2. 2010 16:24:10
Dal jsem si teda tu práci… Při 36 komentářích (přispělo celkem 25 uživatelů) s článkem mělo souhlasný komentář 52pct (13 lidí), nesouhlasný 28pct (7) a nevyjádřilo se tak ani tak (pracovně jsem je nazval učitelská sekce celkem 20pct (5 lidí). Sám se počítám mezi nesouhlasné, tebe jsem počítal mezi souhlasné…
martin76 22.02.2010 17:14:04
>> Leszczynski, 22. 2. 2010 16:24:10
tak jestli slouzi tyto stranky k nekritickemu vychvalovani naseho behani, tak pak je to asi v poradku. a ja clanek az tak nekritizoval, proste s nim nesouhlasim. zivot neni jen o behani. to, ze nekdo s tvou uvahou souhlasi je prece uplne jedno a nic to nevypovida. ze si vetsina lidi kupuje Blesk vypovida o cem? ze je nejlepsi???
Praha
jsyrovat 22.02.2010 19:28:31
>> prcekXXL, 21. 2. 2010 14:34:27
Presne tak, deti delaji to co okoukaji u rodicu – nekdy dost presne,
v negativnim i pozitivnim smyslu. Ti, jejichz rodice prijdou z prace a az do
vecera se rozvali na gauci pred bednou a u toho se jeste (mozna v lepsim
pripade) preziraji, jsou na tom pak podobne i s podobnymi „zajmy“.
Ja jsem treba nedavno pribehl po 36km na hriste ke zbytku rodiny a muj 5 lety
syn prohlasil, „no konecne ses tady, tak ted jdeme behat!“, a nasledoval
jeste 1km vyklus…
A jeste k te TV, nikdy jsem netrenoval a beh me celkem bavil, ale nikdy jsem
ho nedelal jen pro zabavu, vzdy to bylo jen na tom telocviku. Myslim, ze by se
obcas hodil trosku lepsi pristup telocvikaru, pro ty u nichz vidi aspon trosku
zajem. Kdyby mi tehdy treba nekdo rekl aspon pulku toho co vim ted, treba bych
se do toho dal uz na gymplu nebo zakladce – takhle jsem zacal az skoro ve
40. A to jsem tehdy bez zadne pripravy dokazal na 1500m vyhrat a porazit profi
kolegy lyzare-bezkare ze sportovni skoly. A nebylo to jen v priprave (v mem
pripade 0) a sile, ale taky hodne o taktice a hlave. Jenze nebyl tehdy nikdo,
kdo by za mnou prisel a udelal ten malinky „postrk“ nekam dal.
Orin 22.02.2010 20:08:10
>> martin76, 22. 2. 2010 09:22:29
Také si nemyslím, že by to autor myslel špatně. To ani náhodou. On to prostě napsal tak, jak to upřímně cítí, v dobré víře. A prostě to cítí tak, že ten, kdo nesportuje, je hoden našeho soucitu a je nutné mu ukázat cestu z nevědomosti.
Čelákovice
Láďa S. 22.02.2010 21:34:26
>> Amater, 22. 2. 2010 10:25:10
v tomto ohledu (sport plus hudba etc.) je autor článku asi zářným pozitvním příkladem, viz jeho webové stránky
J.Sedlák 22.02.2010 21:59:49
>> PaRi, 21. 2. 2010 07:21:32
Vždycky se těším na běh respektive závod,protože jeho absolvováním se tak dostávám k těm dalším příjemným věcem v tom dni a tudíž pak ten samotný běh už nemusí být zrovna potom tolik příjemný. Mám ale problém se do něj včas probudit v ten den,hlavně o tom víkendu,když start je již dopoledne . Pak velmi rád usednu do auťáku a nechám se dovést až na to místo. Teď se už ani moc nerozcvičuju,hlavně ať už se běží,ať se už startuje.Potom tedy vyběhnu a už si zase hnedle říkám,ať to vše už ,proboha, skončí,fakticky už to ho mám dost ,po krk,a taky to všechno už dost dlouho trvá. Když doběhnu,sotva melu nohama. Nečekám zase vůbec na nic a už se těším,jak mě ten auťák doveze až domů . A doma zase na nic nečekám a s velkou chutí pak skočím na to denní kanape a nechám si ten pozdní oběd přinést až pod ten nos a jak jinak než vleže. Pustím na televizi ten nějaký sportovní kanál a nepřestávám si slastně po zbytek dne opakovat,že tohle je ta správná situace,okamžik,atmosfera …a na tyto chvíle jsem se vlastně po celý den těšil a ten ranní běh byl pak pro mne už jen docela tím nepříjemným zážitkem.A pak že prý to běhání je zdravé !
Dasa 23.02.2010 10:08:14
Necítím se v lepší fyzické kondici než ostatní neběhající, nýbrž se cítím na stejné úrovni jako oni a to i když si jako astmatik nefouknu Ventolin. Takže za ty zvětšené plíce (a to mám fakt potvrzené lékařským vyšetřením) opravdu můžu děkovat jen běhání. Samo od sebe by se to nestalo. Taky bych nejradši všechny nesportující ve svém okolí neustále získávala pro běh. A taky bych ráda, aby lidé v mém okolí nekouřili (ne kvůli mě, ale aby si nepoškozovali své zdraví). Oni mé názory znají. Ale kdybych jim své názory neustále vnucovala, akorát bychom se odcizili. Ach, jo.
J.Sedlák 23.02.2010 18:43:45
Autor článku píše,že normální člověk má hrozivých 70 –
80 tepů za minutu,zatímco trenovaný člověk zase těch okolo 40tepů.
Souhlasím,měl jsem to kdysi taky tak. Ovšem teď mi nějak nalhává ten
fakt,že jsem se dočetl na Novis stránkách,že ta Martina Sáblíková má
tepovku v klidu 60 ! Tak mě z toho teď někdo vyveďte.
J.Sedlák 23.02.2010 23:03:12
>> Orin, 23. 2. 2010 19:52:52
- 27. 5. 1987, Nové Město na Moravě – Od mala jsem doma ve Žďáru
nad Sázavou, ale naše okresní porodnice je prostě ve vedlejším městě…
Zajímavost: sotva kilometr od tratí slavné Zlaté lyže Českomoravské
vysočiny, která dřív bývala závodem ve skoku na můstcích a v běhu na
lyžích, dnes už jen v běhu, zato o Světový pohár. Přijíždějí tam
všechna esa světa běžek. Slavné sportovce jsem tedy měla od malička
blízko, fandíme jim. Přesto víc než běžky mně učarovaly brusle…
Hnědé oči
Aktuální výška 171 cm, váha 53 kg, velikost obuvi 38,5
Puls: 60
Jazyky: česky, německy, rusky
Praha 4
Dav 24.02.2010 12:13:54
>> J.Sedlák, 24. 2. 2010 09:52:19
Hezký článek a díky za něj
P.S. nepředpokládám, že by bylo třeba, aby autoři své výplody museli
zakončovat nějakým návodným znaménkem, které by nám napovědělo, jak
máme na článek nahlížet,netřeba nás vodit za ručičku… Lehká ironie,
odstup a nadhled bývají jedním z prvních předpokladů správného
chápání světa, nehledě na jejich přínos v oblasti vzájemné
tolerance…
J.Sedlák 24.02.2010 16:01:20
>> Dav, 24. 2. 2010 12:13:54
Myslím si,že se řadím se mezi fanaticky aktivní sportovní jedince. Ne však mezi fanatické sportovní fanoušky.V tomto ohledu nepoznám,zda proti sobě hraje zrovna Sparta se Slávií. Kdybych měl v hospodě kibicovat,asi by se mi tam vysmáli,stejně tak,jako někdo se směje někomu proto,že není schopen doběhnout právě tu ujetou tramvaj.A protože jsem tedy ten fanaticky aktivní nadšenec – a zvláště pro běh,rozumím však dobře i tomu pivnímu skautovi,když mi zrovna rozmlouvá můj výběh a zve mě místo něj na skleničku. Někdy mu i závidím,to zrovna,když mě všecko na těle bolí. Nemyslím však,že on závidí mně . A protože se nad mým věkem již začal dávno lámat chléb,naučil jsem se tedy už mít již to široké hledí a uznat,že každý se hodíme k něčemu. Ne každý může běhat a ne každý chce běhat. Musíme se naučit tolerovat to vše ,co lidí vůbec dělat chtějí. A někteří tu fyzičku opravdu mít nechtějí.Je to prostě dané a zakodované v každém z nás,stejně tak,jako ten co tu fyzičku musí mít stůj co stůj.A musíme si proto k sobě hledat takové lidi,kteří nám rozumí a my jim.Přesto mohu říci,že autorovi tohoto článku plně rozumím a doufám,že jednou dospěje k tomu poznání ,k čemuž jsem dospěl – již delší čas – i já. Jak tady řekl kolega nade mnou : k té celkové vzájemné toleranci a respektu k tomu druhému a bez rozdílu – tzv.řečeno tou sportovní terminologií – váhových kategorií.Ahooj !
míša_k 27.02.2010 00:00:13
Když tak nad tím přemýšlím, tak mám kamarádku, která běhá ještě
daleko víc než já, a té teda taky občas řeknu, že je blázen A to to teda s běháním
myslím smrtelně vážně Ale taky mám kamarádku, která je kuřačka a té to opakuju
podstatně častěj! Je lepší být blázen, co naběhá, naběžkuje, najezdí
na kole příp. na bruslích tisíce km, než se válet na gauči a ničit si
nějakým způsobem zdraví. Ono o běhání se taky nedá naprosto nekriticky
říct, že je zdravé a hotovo, protože nějaké problémy s klouby nebo
okosticemi známe všichni a to si na gauči neuženete Ale je to prostě lepší než
mít pupek a nevylézt po schodech do třetího patra.
Jak už jsem jednou psala, mě nikdy nikdo kvůli lepší fyzičce neprudil a
přiznám se, že mě teda článek tím pádem překvapil, protože mě nikdy
nenapadlo, že se to může dít… Tak vám všem přeju, ať vás taky nikdo
neprudí
administrator 03.04.2010 13:33:12
Už se vám to taky určitě stalo. Jdete s kolegy pěšky, nebo si vyjedete s kamarády na kole na výlet a máte jakousi tendenci se jim na cestě vzdalovat, aniž byste vynaložili větší úsilí. Po několika pobytech na horách se zpětně dovídáte, že jste při běžkování trhali partu a chtěli jen dřít, zatímco ostatní si chtěli užít v pohodě pár dní dovolené.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.