Vraťme se o několik měsíců zpátky. V zimě překvapila celou běžeckou veřejnost zpráva, že letošní Hervis 1/2Maraton Praha dozná co do vedení trasy změn. Radnice městské části Praha 1 usoudila, že její rezidenti jsou třemi běžeckými akcemi během roku v centru hlavního města obtěžováni více, než je zdrávo. Samozřejmě lze pochopit, že ne všichni Pražané sportu vůbec a běhu zvlášť fandí a že si někteří zanadávají, když na svou sváteční tramvaj čekají místo obvyklých deseti minut třeba půl hodiny.

„Bojovali jsme za běžce,“ říkal na tiskové konferenci před závodem pražský primátor Pavel Bém. Těžko rozhodnout, jestli ve skutečnosti nebyly stížnosti obyvatel centra pouhou záminkou ve sporu mezi magistrátem hl. m. Prahy a vedením MČ Praha 1, ale konečné kompromisní řešení se aspoň mně osobně jeví jako naplnění přísloví o vlku a koze. Vynechán byl pouze úsek mezi Revoluční třídou a Národním divadlem, kde zrovna moc lidí nebydlí a hromadná doprava je vedena pouze menší částí tohoto úseku…

Raději k příjemnějším věcem: Prvním místem, kde se závodník setkává s organizátorem po předchozí přihlášce, je místnost prezentace. Podle rychlosti odbavení, prostředí a celkové atmosféry může prezentace do určité míry ovlivnit celkový dojem ze závodu. Snad to není pouze můj dojem, když napíši, že v tomto ohledu pracovalo letošní půlmaratonské expo prakticky bezchybně, a to i přes značný (až třicetiprocentní) nárůst účastníků. Po oba dny, které předcházely datu půlmaratonu, jsem měl možnost sledovat práci řady dobrovolníků řízených členy organizačního štábu – a byla to dobrá práce. Příchozí běžci byli zpravidla odbaveni během několika málo minut, snad s výjimkou úvodní půlhodiny ve čtvrtek i v pátek, kdy – jak je v Čechách zvykem – čekala na otevření expa větší či menší fronta. Dobrovolníci zvládli hladce také odbavení přibližně 500 borců během jedné hodiny (od 8 do 9 hodin v sobotu). To určitě ocenil šéf týmu PIM Carlo Capalbo, který i při spoustě jiných povinností neopominul alespoň jedenkrát denně expo navštívit.

Mýlit se je lidské a jsem rád, že jsem se v jisté záležitosti mýlil. Měl jsem totiž před startem dost velkou obavu, že při více než 7 000 běžcích půlmaratonu (zbytek tvořili účastníci o 12 minut později startujících štafet) dojde k ucpání trati u Klementina asi 400 metrů po startu, kde se zužuje vozovka do dvou proudů, každý o šířce necelých tří metrů.

Ráno jsem o této záležitosti hovořil s velitelem trati Pavlem Frčkem, ale ten byl klidný – a zřejmě oprávněně. Ačkoliv startovní čarou probíhaly tisíce běžců v rekordně dlouhém čase (podle oficiální časomíry to trvalo 9 minut a 12 vteřin), minimálně závodníci do cílového výkonu 1:45 mohli v kritickém místě běžet prakticky bez zpomalení.

Naproti tomu řada běžců ocenila, že hned po startu nemuseli běžet do zatáčky a podle mínění českých jedniček Petry Kamínkové a Róberta Štefka je výborné, že letošní trasa připravila technicky náročnější místa ve své první polovině, zatímco takřka celá druhá půlka (Holešovice, Karlín) se běžela po kvalitním zánovním asfaltu. Zejména Róbert, běžící skoro celou trať osamoceně, si ovšem stěžoval na všudypřítomný vítr mezi 15. a 20. kilometrem­. Mnozí závodníci také oceňovali, že letošní účast diváků byla navzdory poměrně chladnému a větrnému počasí na pražské poměry nadprůměrná. Pokud se k tomuto úkazu přidá i vehementnější povzbuzování, přiblíží se atmosféra pražských městských běhů zase o kousek blíž evropskému standardu.

Start muže se startovním číslem 1972, rodáka ze západočeské Skalné a držitele Zlatého míče pro nejlepšího fotbalistu Evropy roku 2003, Pavla Nedvěda přispěl k popularizaci Hervis ½maratonu Praha nebývalou měrou. O běhání se náhle hovoří i tam, kde normálně kraluje pouze „kulatý nesmysl“.

Nehodlám rozšířit řadu internetových diskusí na téma, v jakém nejlepším čase by nedávná ikona tisíců kluků i dospělých mužů dokázala po speciálním tréninku vzdálenost 21 096 metrů uběhnout ani komentovat fakt, že Nedvěd byl hlavní osobností speciální tiskové konference, svolané při příležitosti jeho atletického debutu. Zaujal mne spíše moment, kdy na potutelnou otázku jednoho novináře nečekanému vítězi včerejšího půlmaratonu, zda někdy slyšel o osobnosti jménem Pavel Nedvěd, byl odpovědí nechápavý pohled a zavrtění hlavou. I v Keni je sice fotbal velmi populární, ale reprezentace této země nikdy nezasáhla do závěrečných kol významných světových soutěží jako třeba fotbalisté Kamerunu, Ghany či Nigérie.

Profesionální sportovci se zabývají v první řadě sami sebou a málokdy detailně sledují výkony v jiných sportech. Pokud bychom hypoteticky položili podobnou otázku samotnému Pavlu Nedvědovi, jmenoval by patrně Gebrselassieho, ale stěží někoho jiného z nepřehledné řady afrických běžců.

Pozn.red.: Ivo Domanský je osobností číslo jedna Sdružení organizátorů běžeckých závodů a po několik desetiletí vydává tištěnou Termínovku domácích běžeckých závodů.

ON-LINE VÝSLEDKY

KOMPLETNÍ (NEOFICIÁLNÍ) VÝSLEDKY

FOTOGRAFIE ZE ZÁVODU

ZÁZNAM ČESKÉ TELEVIZE

WEB ZÁVODU

VÍCE O ZÁVODU V TERMÍNOVCE

TISKOVÁ ZPRÁVA POŘADATELE