Co bys poradil b?žc?m, kte?í p?emýšlejí o tom, že by si rádi vyzkoušeli ultramaratón?

P?estat se bát. Desítka je mnohdy horší než ultra a navíc je to pocit absolutní svobody, který jinde nenajdete. 

Jaký je tv?j nejhez?í a nejhorší b?žecký zážitek?

Nejhez?í – dob?hnutí Spartathlonu 2002 a Abeltasman?v trek na Novém Zéland?. Nejhorší – finále na Paralympijských hrách 1992 v Barcelon? na 10 km, absolutn? p?emotivovaný jsem to p?epálil jak mladej blbec. 

Kdo t? nejvíce v život? ovlivnil?

Asi Mirek Stuchlík. P?i spole?ných dlouhých b?zích s Mirkem Stuchlíkem z Berouna jsme vedli nekone?né ?e?i na nekone?ná témata ?lov?k a b?hání. Oba jsme cítili tu volnost nejen pohybu, ale i myšlení. Byl to takový rozlet nejen po krajin? t?la ale i ducha. Ta euforie a pocit volnosti, kterou prožívám ješt? dnes je nepopsatelná, to se musí cítit. 

Prost? být kdykoli a kdekoli. Když m? napadne zm?nit sm?r nebo i plán b?hu, tak ho zm?ním. Pocit, že nejsem ?ízen, ale sám ?ídím chod svých krok?, je úžasný. Za to vše chci pod?kovat Mirkovi, tam nahoru. Pod?kovat za to, že mi ukázal cestu, nejen k tomuto sportu, ale i životní. Mirku, pokud se na nás ze shora díváš, a já v??ím že ano, chci ?íct, že t? cítím po?ád vedle sebe. Vím, že jsi ur?it? hrdý na to, že neseme ve svých duších dál tvé životní ideály. A já ti za to d?kuji.

Pro nezasv?cené. Mirek Stuchlík byl jedním z pr?kopník? ultramaratónu u nás a v roce 1993 tragicky zahynul v Antarktickém oceán? (pozn.redakce). 

Co ti dal b?h do života? Vedeš si n?jaký tréninkový deník? 

B?h mi do života dal mnoho. Mnoho z toho jsem ješt? do dnešní doby nedokázal p?evést a zúro?it v normálním život?. Ale je to ve mn? a ur?it? to vyplave na povrch ve správnou chvíli. Co se deníku tý?e, tak to je v rozporu s volností, kterou prožívám p?i b?hu, proto ho p?i psaní flákám. P?ípravu naplánuji až když b?žím. 

Jak jsi trénoval na závody, ve kterých jsi zab?hl osobní rekord?

Úpln? jinak, než bych p?edpokládal. Vždy se to n?jak sešlo a vždy tak, že jsem ze všeho nejmén? p?edpokládal, že zrovna z tohoto tréninku bych mohl zab?hnout osobní rekord. 

Jak jsi vyla?oval, jaké prost?edky používáš? 

Vylad?ní i regenerace probíhá jako trénink. Ne v takovém množství, ale více ?i mén? dám na pocit t?la a ducha. Vždy se n?jak dohodneme. V posledních letech jsem za?adil do p?ípravy hodn? kolo a ješt? více rotoped, na kterém jsem do dnešní doby p?ekonal více jak 20 sv?tových rekord? – po?ínaje maximální rychlostí, p?es hodinovku, stovku, dvoustovku, ?ty?hodinovku, dvanáctihodinovku, tisícovku a ?ty?iadvaceti­hodinovku. 

Jak se vyrovnáváš nebo ses vyrovnával se zdravotními potížemi v tréninku nebo v samotném závod??

Mám už asi 16× operované nohy. Do závodu jdu vždy s pocitem, že nemám oproti zdravému ?lov?ku co ztratit, spíše naopak. Já nastupuji s postižením a se zni?enýma nohama, ale toho bohdá nebude, abych se na to n?kdy vymlouval nebo p?edem z boje utíkal. 

Jak jsi po svých výkonech regeneroval?

Regeneruji pomocí koupelí, masáží a hlavn? meditací ve spojení s hudbou.

Kde vidíš své výkonnostní hranice?

Už je mám dávno za sebou. Já už prožívám a chci prožívat radost z b?hu a pohybu a to mi pln? sta?í ke spokojenosti jak ve sportu, tak v život?. 

Jaká byla tvá motivace k tréninku a závod?m?

Dokázat t?m mladým lenoch?m, že si nemají zahrávat se starým pr?olou. I když na to nevypadám, tak jim dám ješt? zabrat. I když pak nemohu t?eba týden chodit. 

Jakého svého ultramaratónského výkonu si nejvíce vážíš a pro??

Velmi si cením všech výkon?. Na start nastupuji s pocitem, že tento závod m?že být poslední. Proto si taky cením každého ub?hnutého kilometru a mám z n?ho opravdovou a nefalšovanou radost. 

Co bys poradil ostatním b?žc?m?

Nejsem tak dobrý, abych mohl radit druhým. Ale jedno ?eknu: když pob?žíte, tak hledejte krásu a zapomenete na bolest. Vždy? pohyb je nádhera b?hání, je to to nejkrásn?jší, na co ?lov?k mohl p?ijít a co mu z p?irozenosti z?stalo. 

Malá vzpomínka Miloše Škorpila, Jindrovo velkého p?ítele, na spole?ný b?žecký zážitek:

Již dávno, ješt? v kv?tnu ve Znojm?, jsme se dohodli, že pob?žíme prvních 81 km do Corintu pohromad? - Jindra, Franta Brabec a já a tam se pak podle toho, jak se budeme jednotliv? cítit, rozhodneme o dalším postupu. 

Blížíme se pomalu k met? maratónu a m? pomalu chytá hla?ák. Ješt? že na ob?erstvova?ce v Meca?e m?li jogurt. Vrháme se na n?j s Frantou a místo lži?ky používáme sušenky, které zde také nabízejí. Jindra se moc nezdržuje a b?ží „pomalu“ dál. Dobíháme ho asi po 3 km. B?žíme stále podle pob?eží, fouká mírný protivítr, který p?íjemn? ochlazuje vzduch, jehož teplota už šplhá ke 30 stup?? Celsia. 

Bohužel toto všechno je historie. V sou?asné dob? Jindra bojuje na jiném kolbišti. Je po další operaci nohy a s nejv?tší pravd?podobností bude moci na zážitky, které prožíval ve chvílích, kdy mu kolem uší svišt?l vítr, jen vzpomínat a prožívat je jen v hluboké meditaci. 

Jindra je vnit?n? velmi silný ?lov?k. Neznám jiného, který by v život? tolik dokázal. Byl pro mne a stále z?stává zdrojem síly a nad?je. Ale i takový ?lov?k pot?ebuje n?kdy podpo?it. O to víc, že on si o to nikdy sám ne?ekne. Pokud vás tenhle p?íb?h oslovil, vzpome?te si na Jindru a dejte mu znát, že jste s ním. ?íslo má: 604 321 408. 

Miloš Škorpil