Z rozhovoru s mladou atletkou klubu USK Praha je zřetelné nadšení, se kterým se věnuje vytrvalostnímu sportu na vrcholové úrovni.

Jak ses ke sportu dostala? Byla jsi k němu vedená rodiči?

Rodiče mě ke sportu nevedli. Na základní škole kolem osmé, deváté třídy mě ke sportování motivovalo to, že jsem chtěla zhubnout. Začala jsem s během a běhala stále více. V 16 letech jsem přišla na AC Praha 1890 a tam jsem začala i závodit.

Jaké byly tvé sportovní začátky? Běhala jsi sama nebo jste se motivovaly s kamarádkami?

Ze začátku jsem běhala sama. Vždycky jsem vyběhla do lesa a líbilo se mi, že se proběhnu v přírodě. Když jsem začala trénovat na AC Praha, tak jsme běhali vždycky ve skupině, hlavně s Terkou Klimešovou, se kterou jsme si vyhovovaly. Byla to zábava.

Tvým prvním atletickým klubem byl AC Praha 1890. Jak vzpomínáš na léta strávená v tomto oddíle? Scházíš se i nyní s členy tohoto klubu?

Tam to bylo skvělé, hlavně můj dřívější trenér, pan Josef Průcha. Na toho vzpomínám obzvlášť ráda. Já jsem ho nebrala ani jako trenéra, ale spíše jako dědu. Měli jsme na „ácéčku“ takové rodinné vztahy. Mně se tam moc líbilo. Kdykoliv jsem přišla na stadion, tak tam někdo byl, hráli jsme fotbal nebo frisbee, setkávala jsem se tam s kamarády. I teď se občas scházím s Terkou Klimešovou, Martinem Zouharem, občas i s Fandou Zouharem nebo Tomášem Reisem…

Jak jsi ve svých začátcích vnímala skutečnost, že jsi ve stejném klubu s českým reprezentantem Fandou Zouharem?

Brala jsem ho jako všechny ostatní. Nemyslím si, že bych se k němu chovala jinak proto, že je reprezentant. Jen jsem si všimla, že někdy byl na tréninku v reprezentačním oblečení, ale to je tak všechno.

Proč ses začala specializovat na chůzi i přesto, že jsi byla velmi dobrou běžkyní? Kdy přišlo rozhodnutí, že bude tvým hlavním sportem chůze?

V devatenácti letech jsem měla splněný limit pro halové MČR v běhu na 3 km, které se mi v hale běžet nechtěly, a tak jsem jen ze srandy řekla, že bych mohla zkusit chůzi. Pan Průcha se toho chytil. Můj trenér totiž dříve také závodil v chůzi, tak jsme jen tak zkusili tři tréninky před mistrovstvím republiky v hale a tam jsem vyhrála a od té doby jsem u chůze zůstala. Začátky byly pohodové, chodila jsem tréninky v tempu, že jsem se ani nezadýchala, ale teď už to tak nebývá. U úseků se dostanu i na tepy okolo 200. Nikdy dříve mě nenapadlo, že budu chodkyně, ani v televizi jsem chůzi před svým prvním závodem neviděla.

Byla jsi úspěšná již v mladších kategoriích. Při své premiéře mezi dospělými na MČR jsi zvítězila. Bylo to pro tebe překvapení?

Pro mě to ani překvapení nebylo. Bára Dibelková měla pauzu a v podstatě tu nikdo nebyl. Snažila jsem se jít co nejlépe.

Vychází ti vstříc vedení školy, kterou je Policejní akademie?

Na Policejní akademii mi vycházejí maximálně vstříc. Od doby, kdy tam studuji, s výjimkou prvního semestru, mám individuální studijní plán. Vše je na domluvě a pro mě je takový systém úplně ideální. Nyní se připravuji na státnice, mám odevzdanou diplomovou práci, ale kvůli soustředění a světovému poháru v Mexiku budu zřejmě muset státnice odložit na září. Ráda bych ale dále studovala, a tak jsem si podala přihlášku na VŠCHT.

Jak náročný je trénink na tvé úrovni časově?

Trénuji poměrně často. Na soustředěních trénujeme dvoufázově, v Praze trénuji většinou každý den a věnuji sportu zhruba dvě hodiny denně.

Jak často se v tréninku věnuješ běhu v poměru k chůzi?

S tréninkem na chodeckou sezónu začínáme v prosinci, tak se věnuji hlavně chůzi a třeba třikrát týdně si jdu na hodinku zaklusat, neběhám žádné úseky, ty jen chodím. A v létě, kdy už nejsou chodecké závody, začínám s běžeckým tréninkem.

Kdo tě nyní trénuje? A jak jsi spokojená s podmínkami k tréninku, které máš?

Nyní mě trénuje Jiří Malysa z Opavy a s podmínkami k tréninku jsem relativně spokojená. Jsem v tréninkové skupině s kluky a soustředění jsou zábava, rozumíme si. S trenérem se vídáme vlastně jen na soustředěních a závodech a tréninkové plány mi posílá e-mailem. Další komunikace probíhá přes telefon a je to v pohodě. Jsem už zkušená, tak odhadnu sama, co bych měla, nebo neměla. Když mi to na tréninku nejde, tak to zabalím a odtrénuji si to jindy, nebo třeba vůbec. Myslím, že už mám trochu odhad.

Máš nějaké oblíbené tréninkové místo?

V Praze trénuji nejradši na cyklostezce podél Vltavy v Tróji. Tam je to ideální pro chůzi, má zhruba 7 km, a tak se tam dají chodit i dlouhé tréninky. Taky někdy trénuji ve Stromovce. A když běhám, tak nejradši v lese. Mám to blízko do Ďáblického háje nebo do Draháňského údolí. A samozřejmě v Tatrách v horách, tam jsem na soustředění skoro pořád (úsměv). Ráda běhám v terénu, protože v chůzi naopak potřebuji rovinu a asfalt.

Jaký je tvůj nejkrásnější zážitek spojený se sportem?

Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Ale jsem ráda, když se díky sportu podívám do zahraničí, na nová místa. Líbí se mi i soustředění v horách. A nejlepší akcí bývá soustředění na Babylonu.

Máš nějaký oblíbený – běžecký či chodecký – závod, kam se vždy těšíš?

Z chodeckých závodů mám nejradši Dudince na Slovensku. Tam jsem většinou dala osobák, protože to býval první závod sezóny, tak se na něj vždy nejvíce těším. Je tam vždy skvělá atmosféra a jezdíme na Slovensko na celý víkend. Z běžeckých závodů oblíbený nemám, tradičně se účastním Běchovic, kde se vždy potkám s kamarády.

Vytrvalostí sport u nás prochází menší krizí. Mladých vytrvalců není mnoho, čím je podle tebe tento stav způsoben?

Je to o tom, že vytrvalost je těžká a nezískáte ji hned. Člověk s ní musí strávit spoustu času a naběhat kilometry. Když člověk běhá deset kilometrů týdně, tak se z něj vytrvalec nestane. Myslím, že mladým se nechce strávit dny tím, že jen jezdí na kole, běhají, nebo chodí a přitom takhle se vytrvalost budovat musí.

Znáš internetové stránky behy.cz a behej.com?

Znám. Když mám náladu, že bych si zaběhla závod, tak se dívám do termínovky a sleduji také výsledky. Občas si i přečtu nějaký článek, který mne zaujme. Ale já moc času na internetu netrávím.

Jaké máš plány pro letošní sezonu?

I když jsem letos už zlepšila svůj osobní rekord skoro o tři minuty, chtěla bych ho ještě dále vylepšit a hlavně zajít co nejlépe na Evropě. Do budoucna mě láká i maraton pod tři hodiny, ale to je zatím jen přání.

Lucie Pelantová

USK Praha

Nar. 7. 5. 1986

Největší úspěchy:

9. místo na ME do 23 let – chůze 20 km, letošní Poděbrady

Osobní rekordy:

20 km chůze 1:32:57. Osobní rekordy na chodeckou pětku i desítku jsem si udělala v rámci tohoto osobáku, 5km 22:30, 10 kolem 45:40, maraton 3:01:30

Trenér: Jiří Malysa