Přiznám se, že do hospody, kde včera vysílali hokej, jsem se dostala čistě náhodou. Do konce třetí třetiny zbývalo osm minut. Během dalších patnácti se ze mě stal vcelku nadaný hokejový fanoušek.

Nebýt malinovky v ruce, nikdo by mě v burácejícím davu nerozpoznal od zdejších štamgastů. Střídavě jsme se všichni jako na povel tu chytali za hlavu, tu si rukama zakrývali pusu, aby nám zůstávaly jen vykulené oči směřující na obrazovku, tu si zase stoupali, zvedali ruce nad hlavu, nebo tleskali.

Hokej ani sportování před obrazovkou moc nevyhledávám, ale tohle byl velký sportovní zážitek. Mít možnost vidět a zažít odhodlání, bojovnost a víru, která se může třeba až na poslední chvíli proměnit ve skutečnost, je snad právě to, proč nás sport baví. Každý má blízko k jinému sportu a běh je docela daleko od hokeje, ale díky včerejšímu zážitku, pro mě, alespoň pro dnešní den, hokej vystoupil do popředí.

Ještě nevím, kam se na dnešní finálový zápas půjdu podívat, ale dám si záležet, abych tentokrát stihla i začátek. Půl devátá večer slibuje nejen skvělý zážitek, ale také možnost vyměnit malinovku za zlatý nápoj. Každopádně na zlato držím palce!