Běžecká příprava Ironmana (24.)

V pondělí to bylo ještě dobré, ráno plavčo s etriatlon a navečer svižné kolo. Po náročném běžeckém týdnu jsem trochu cítil svoji problematickou pravou kyčel a tak jsem běh na dva dny omezil. Další den přišlo na řadu úplné volno.

Ve středu ráno lehký klus na konci se třemi vloženými svižnými rovinkami pro uvolnění ztuhlých svalů. Ve čtvrtek v podstatě obdobný program. Pátek byl od rána hektický a byl jsem rád, že se mi podařilo navečer vyšetřit alespoň půlhodiny na klus před sobotním půlmaratonem.

Sobota byla zasvěcena kvalitnímu tréninku – testu. Cílem bylo jednak konečně zlepšit osobáček alespoň na úroveň čtyřkového tempa a také si trochu pozvednout nemocí pošramocené sebevědomí před wroclawským maratonem.

Po startu jsem si rozběhl svoje tempo pod čtyři na kilák. Čekal jsem, že budu mít nějaký doprovod a že si zahraju na vodiče čela. Nicméně až do pátého kilometru jsem běžel sám. Pak už se ke mně připojili dva běžci, které jsem ihned uklidnil, že jdu půlku a ať se vezou a šetří síly. Tahal jsem a držel rovnoměrné tempo.

Českolipský maraton rozhodně není rychlý. Trať vede sice pěknou krajinou, její problém ale je, že přiběhnete KO na 35.km a máte před sebou pět kilometrů do kopce, kde se dá ztratit hodně. O tom bych mohl vyprávět. Vloni jsem na této metě měl pohodový mezičas pod tři hodiny. A neklaplo to. Navíc v tomto období zde pravidelně fouká západní vítr. Poměrně silný, který dokáže sebrat dost sil a vteřin. Takže pro čas se sem nejezdí, ale pro krásné zážitky ano.

V neděli jsem se ukecával celý den na kolo a tradičně se mi podařilo vyrazit pomalu až v pět. Objem kola není co býval, proto se snažím minimalizovat prázdné kilometry a každý švih se snažím odjet kvalitně. U naší chalupy v Máchově kraji to jsou většinou kopečky. Bylo jich několik a jeden byl dlouhý cca 5 km, na velkou a svižně. Držel jsem na compu 30 km/h a byl rád že nemám testr. To bych se asi divil.

Celý týden proběhl následovně:

V dnešním povídání se budu trochu chlubit. Trénuji několik svěřenců a dva mi dělají velkou radost svými výkony. Asi jste už zaregistrovali Forestovo velké maratonské zlepšení.

Když jsme na podzim začali spolu probírat, kam by se měla ubírat jeho příprava na otrokovického Moraviamana, tak jsme si sice řekli, na jaře maraton ano, ale pouze jako vytrvalostní test, kvůli kterému nebudeme nijak upravovat trénink. 

Zimní příprava se, až na několik Forestových sebe-destruktivních zádrhelů, vyvíjela velmi dobře na všech ironmanských frontách a bylo jasné, že se mu daří budovat si velmi dobrý vytrvalostní základ. Když jsme v únoru naťukli jak maraton rozbíhat, doporučil jsem Tomášovi tempo na čas 3:20h a pak se uvidí, jestli bude na to zrychlit. A bylo! Je radost sledovat svěřence, když se jim daří. Takže Tome, teď Moraviaman.

Druhý borec pod mým vedením, který mě v poslední době svým velkým výkonnostním posunem potěšil, je Cabalero. Nejprve postupným zlepšováním desítky, kterou stáhl od podzimu o šest minut, hluboko pod 39´. V sobotu si pak tréninkově odklusl Českolipský půlmaraton aby si zlepšil svůj vousatý osobáček o více než čtyřicet minut.

Další zlepšení očekávám o víkendu na Bakovském půlmaratonu a především si budu užívat PIM. Forest hodil Cabalerovi rukavici a ten se bude muset smekat, aby jí zvedl.

Těší mne i postupné zlepšování ostatních svěřenců. Každý z nich má své cíle a líbí se mi, jak za nimi jdou, i když je to mnohdy o tom vstát třeba v pět ráno a jít na dvě hodiny běhat. Sport činí člověka cílevědomým a tvrdým především k sobě a to se mi na něm líbí. Učí nás překonávat vlastní hranice. Někdy bolesti, ale především lenosti a ač to tak nevypadá, překonat jí bývá nejtěžší.

Jak by měl asi vypadat následující týden:

Michal Jalovecký
30 let, absolvoval přes 100 triatlonů a deset Ironmanů
cíl na jaro: maraton pod tři hodiny (loni Stromovka: 3:00:41)