Poslední dobou běhám přes poledne a má to svá pro a proti. Teplota je sice problém, ale když nepřepálíte tempo a do ruky vezmete láhev s vodou, běžet se dá. Pak už jsou jen samé výhody. Je hlavně klid. Většina se totiž někde něčím cpe. I ti poslední řidiči traktorů, bagrů a jiné zemědělské mechanizace se uklidí do chládku.
Odkaz na článek

Běhám většinou jen podél Berounky a tam jen přeskakuju užovky, ale minulý víkend na Silva Nortica Run mi cestu skřížil jelen. Jelen jako kráva! Uslyšel jsem strašný dusot a než jsem se stihnul leknout, deset metrů přede mnou přeběhl cestu a byl pryč.

Hodný prase lepší než vzteklej pes .

Já také přidám něco ze svého zvířetníku. Před týdnem mě docela vyplašila užovka (moc hady nemusím). Ale řídím se heslem lepší užovka než zmije. Měl jsem tu čest se loni setkat se srnkama naštěstí byly víc zaskočeni než já, běžně potkávám zajíce ,lišky. Beru to jako hezké zpříjemění svého běhání. Mé nejhorší setkání bylo s takovým ,jak by řekl pan Srstka, malým kříženečkem. Ovšem byl to kříženec bojových plemen a to sem se opravdu modlil ,aby se objevil páníček. Proto na závěr, každé divoké zvíře je v pohodě, horší jsou ta domestikovaná.

Já jsem potkal taky takovou sviňu. Funím do kopce a náhle slyším, že nefuním sám. Ta sviňa tak 10 m přede mnou. Lekli jsme se oba dva. Já doprava sviňa doleva. Tuhle v zimě běžím svůj oblíbený okruh a náhle ze tmy chrochtání – to byla změna tempa jak „sviňa“. Dal jsem ten kilometr snad za 3 minuty . Srnky a jeleny potkávám často, ale vždycky se jich leknu.:-) Běhání zdar. Jo a nejhorší jsou Ti endůůůristi. Aspoň, že jsou slyšt na dálku 

asi před měsícem (na kole) mi v brdech cestu křížila tři malá prasátka :) naštěstí ani vlk ani maminka se neobjevili. Ovšem ten stoupák jsem vyjela v závodním tempu

>> runner2, 20. 06. 2010 18:22:09

Já se taky víc bojím psa než prasete, protože zvíře v přírodě raději před člověkem uteče, když má tu možnost(tam se jedině nedostat mezi svini a mladý, kdyby měla pocit, že jsou ohrožena). Ale o neznámém psu nevím, jestli u něj nebyla agresivita úmýslně vypěstována. A kromě toho pes vycítí, že se ho bojím a to je úplně špatně, ale já to potlačit v sobě nedokážu. S prasátkama jsem se už potkala párkrát, ale zatím v pohodě.

Divočáky potkáte i v Praze. Loni na podzim mi za tmy přebíhali dospělí divočáci přes cestu v Tróji. Vůbec se mě nebáli, ani světla z čelovky. Zato já byl celkem nervózní.

Taky sem na svém oblíbeném okruhu v lese potkala svini a bohužel s malinkatými prasátky. Prasata byla celkem daleko, ale běhám se psem… Takže moje první starost byla, chytit psa, aby si nechtěl s neznámími zvířátky hrát. Poté jsem stála jak zkameněná, svině na mě chvíli koukala a poté běžela dál do lesa. Bohužel tím směrem, kterým jsem se chtěla vydat já, takže na mě byla změna trasy. Druhý den, když jsem běžela tou samou trasou, stále jsem se rozhlížela, kudy na mě vyskočí toto nehezké stvoření… Zkušenost to pro mě byla velice nepříjemná ale zase mám o čema vyprávět 

Nedávno jsem běžela svojí oblíbenou ulicí a normálně se mě lekla kočka… nevím, jestli vypadám tak hrozně, ale měla fakt dost velkej šok. Od té doby jsem ji potkala už dvakrát i s pánem, který ji evidentně venčí a už se bojí míň