Po příjezdu do Olomouce jsem zjistil, že se pro nemoc omluvil Pavel Novák, a tak jediným naším špičkovým reprezentantem v půlmaratonském klání zůstal jen Daniel Orálek, zaměřující se především na ultramaratonské závody, čtvrtý nejrychlejší muž letošních půlmaratonských tabulek. Viděl jsem ho čtyři dny před závodem běhat hodně rychlé úseky a druhý den nato pak vložil velké úsilí do vítězného boje v Letním běžeckém poháru na sedmikilometrové trati. V současné době se velmi intenzivně připravuje na extrémní Badwater Ultramarathon v USA, kratší závody absolvuje v rámci tréninku, takže se od něho v Olomouci nedal očekávat nějaký mimořádný sportovní výkon.

Orálek neměl samozřejmě v boji proti černým lehkonohým běžcům sebemenší šanci, v domácí konkurenci mu ale na trati nikdo nestačil, běžel sám, a přestože dosáhl ve čtvrtém letošním půlmaratonu svého nejslabšího času 1:10:28, zaslouží absolutorium.

Nikdo z našich dalších nejlepších běžců se na startu neobjevil, a když například Tomáš Blaha dal přednost desetikilometrové trati, chyběla, dá se říci, i druhá garnitura. A tak stříbrný stupínek v naší domácí mizerné konkurenci obsadil prakticky neznámý 25letý Jan Kohut, do té chvíle až 41. muž letošních tabulek, který doběhl za Orálkem o více než tři minuty v osobním rekordu 1:13:32, a dosáhl životního úspěchu. Bronzová příčka patřila Milanu Uchytilovi, který si dokázal svůj čas z Pardubic (1:15:29), který jej řadil na 54. místo letošních tabulek, na nelehké trati o 8 sekund vylepšit na 1:15:21. Se svým výkonem byl zajisté velmi spokojen.

Nespokojeni však byli ti, kteří očekávali, že se závod stane přehlídkou soubojů nejen našich nejlepších závodníků, ale i většiny těch z druhého sledu. Nestalo se, a tak byl z tohoto pohledu Volkswagen Olomoucký 1/2Maraton pro příznivce našeho mužského vytrvalostního běhu velkým zklamáním. Kladu si otázku, kde zůstali ti, jejichž účast se očekávala? Chápu, že někteří se zaměřují na závody na dráze, případně na dosažení kvalitnějšího času někde v zahraničí. Ale že by tomu tak bylo opravdu u všech? Nebo se snad báli vzájemné konfrontace výkonnosti, či snad se – a teď už se pouštím na úplně tenký led – jednalo dokonce o bojkot tohoto závodu?

V kategorii žen kromě absolutní jedničky na této trati Petry Kamínkové stupně vítězů v hodnocení našich nejlepších žen obsadily Radka Churaňová a Jiřina Kociánová, osmá a šestá žena letošních půlmaratonských tabulek. To už bylo přece jen lepší než u mužů, ale i zde se předpokládalo kvalitnější obsazení startovního pole. Zatímco Ivana Martincová dala přednost startu na půlmaratonu v Novém Veselí pro porovnání letošní s loňskou výkonností, řada dalších vytrvalkyň chyběla.

Olomoucký půlmaraton se kromě kvalitních výkonů keňských závodníků tak stal až na několik výjimek pouze přehlídkou úrovně českého výkonnostního vytrvalostního běhu. Nechyběli ani ti, kteří si takový závod na vlastní kůži vyzkoušeli poprvé. Pro mnohé z nich to bylo kruté ponaučení. Díky nádherné atmosféře to byl přesto pěkný závod.

O autorovi:

Jiří Šmiták (nar. 1944)

• absolvent dálkového studia trenérů atletiky 1. třídy na FTVŠ UK Bratislava (1979–82)
• v současnosti trenér Aleny Krchákové, trojnásobné veteránské mistryně ČR 2009 (5 a 10 km na dráze, 10 km na silnici), 2. místo v půlmaratonu na Světových hrách veteránů v Sydney 2009 a 11. místo na MS veteránů v maratonu 2009
• autor knihy 100 let maratonu (1996), Hrdinové maratonu (2006)
• spoluautor knihy Nejvýznamnější osobnosti maratonu v Košicích (2008)
• autor 16dílného seriálu Hrdinové dlouhých cest (časopis Stadion, 1987)

ON-LINE VÝSLEDKY

FOTOGALERIE K ZÁVODU

WEB ZÁVODU