>> xPablos, 28. 09. 2010 12:41:52

vystihl jste něco, co mě taky napadlo- kdyby role kterou sehrál trenér na kole byla tak nevinná jak někteří tvrdí, tak by se o tom Petra asi nezmiňovala..že by o něm závodnice pomalu ani nevěděli se teda asi říct nedá…podívejte se na záznam čt, kde Petra začíná Ivaně utíkat do toho kopce........­.............­........

>> makys, 28. 09. 2010 12:59:37

..... ano ?? a??

>> Láďa S., 28. 09. 2010 14:25:20

a?-mě přijde že na Ivanu řve jak šílenej:) typla bych něco jako „nepouštěj to“, „chyť se jí“ „zkus to ještě“.....slyšet tam nic neni, každej si může domyslet, proto...........:)

…domyslet…to je to důležité slovo

jen doufám, že „pokoru“, kterou zde vyjádřil pan Kalousek přenese i do jiných závodů. I v loňském roce stejným způsobem „organizoval“ Běchovice a Petra na to taktně při rozhovoru po závodě upozornila.. Vždyť to nebylo poprvé kdy porušoval pravidla. Jako příklad jen uvedu mistrovství republiky v půlmarathonu Plzeň. Tam dokonce podával občerstvení a zajišťoval servis mimo vyhrazená místa apod. Bohužel tyto věci ví jen málokdo…

Jsem moc ráda, že Petra a Ivana svedly takový souboj, ke kterému se schylovalo již v několika předchozích závodech. Přeci jen to začalo být zajímavější i pro média, kdy se nyní závodu žen věnuje více času v TV než dříve. Díky za to.

…ale hodnotim pozitivně to,že se p. Kalousek omluvil a že si je vědom,že Ivaně uškodil a víckrát se to nebude opakovat…

Tento nešvar se rozšířil na mnohé delší silniční běhy. Pravidelně zažívám na maratonu v Kroměříži, jak cyklistický doprovod nejen koučuje, ale permanentně občerstvuje závodníky, což mne až odrazuje od dalších účastí, nemluvě o doprovodech automobilů, které prokličkují mezi běžci a pak s psím výrazem podávají občerstvení ob kilometr. Je srandovní, že jej nepodávají Danu Orálkovi, ale hobíkům ze středu pole bez ambicí na umístění. Co proboha dělají na maratonu, když nevydrží do oficiální občerstvovačky!! Jedině diskvalifikace snad zjedná nápravu…

Ahoj, co se týče Ivany Sekyrové, tak tam jednoznačně vidím, že by zvítězila i bez tohoto psychického dopingu. Nakonec sama řekla, že se zmáčkla až když na ní zavolala její bývalá kolegyně z doby, kdy běhala 400 m př. Takže tady to Petru Kamínkovou určitě nepoškodilo. Jsem pro, ať se stanoví striktní atletická pravidla, žádný doprovod, ale pak jsem zvědavý, jak to pořadatel zvládne uhlídat, když na letošním Olomouckém půlmaratonu nezvládl vyloučit dva závodníky, kteří si očividně před rozhodčím zkrátili trasu a to dost metrů. Myslím, že se z toho dělá velký humbuk, zvlášť v tomto závodě, kde je místa pro závodníky a cyklisty dost a mělo by se hlídat jen to, aby cyklista nedělal vodiče, nepodával občerstvení a nepletl se. To, že na kole dává cyklista běžci průběžné informace mi připadá normální a pokud bychom cyklisty ze závodu zcela vyloučili, tak to bychom mohli vyloučit i diváky podél trati, kteří dělají to samé. A když to přeženu do extrému, tak si podél trati postavím x lidí a ty si budou předávat telefonicky informace a běžce navigovat i když budou bez kola. Takže závěrem nedělejme z komára velblouda a soustřeďme se na jiné závažnější problémy jako je např. to občerstvování, zkrácení tratě (což zde nehrozí)atd., které velmi zvýhodňují běžce. S pozdravem 24násobný účastník závodu Běchovice-Praha Honza

>> hf, 30. 09. 2010 01:05:07

takze suhlasis ze kazdy jeden bezec moze mat svoj cyklodoprovod ?

kolko biciglov na 1 bezca povolujes ?

bude to pekny maglajz,

raz to dopadne tak ze bezci v snahe vratit beh behu rozsypu po trati pripinacky a vyradia tak cyklistov z doprovodu.

>> hf, 30. 09. 2010 01:05:07

Nesouhlasim. Pokud se pravidla nebudou dodrzovat u zavodniku na spici, pri mistrovstvi republiky, tak uz se asi rovnou muzou zrusit.

Naprosto nesouhlasím s názory, že by Ivana vyhrála i bez psychického dopingu. Své nejlepší časy jsem zaběhl když jsem měl podél trati své blízké a člověka co mi pomáhá s tréninkem.Pokud bych ho měl v JEDNÉ OSOBĚ vedle sebe na kole, tak bych se dokázal neskutečně zmáčknout…A to nemluvím o tom, že kdyby měla stejný doprovod Petra a někdo ji mohl pomáhat a upozornit, jak Ivana finišuje (vůbec to nečekala), tak by včas reagovala a vítězství by si podržela. Mohli se tam dva cyklisti překřikovat… Je to prostě tak!!!! Je kolem toho asi zbytečně moc emocí, ale pravda je bohužel taková tak proč to neříct na rovinu.NEMĚL TAM VŮBEC CO DĚLAT!! Tím že jednu hecuju a povzbuzuju, bohužel té druhé moc klidu nepřidám…Pan Kalousek je zkušený trenér a pokud se na to podívá jen trenérským pohledem,tak to ví mnohem lépe než kdokoliv z nás…

Beru to z osobního pohledu. Já jsem nikdy pomoc cyklisty nevyužil – pouze při jednom maratonu jezdil kamarád na kole coby divák od špičky po zadek – tak mě párkrát povzbudil. Ale to povzbudil každého. A prohodil se mnou pár slov – ono běžet celý maraton solo – to pak člověk ocení, že není na celém světě sám Ale opět – nebavil se zdaleka jen se mnou. Přesto si troufám tvrdit, že dobrého závodníka dělá i to, že se dokáže povznést nad takovéto záležitosti. Pokud někdo hecuje soupeře – tím nahecuje i mě – a i já jsem rád, že tam někdo je. To, co se naší výpravě stalo na chůzi ve Švajcu je daleko horší. Šli jsme závod na 8 km s převýšením 720 m – samozřejmě do kopce. Bojoval jsem o vítězství. Za celou dobu mi nabídli jediný kelímek s minimem vody. Zato všichni soupeři čerpali z toho, že co kilometr jim zastavilo auto – a samozřejmě jim podalo bidon vody. Stejně jsem vyhrál – a po 4 hodinách radosti jsem dostal 3 minuty penalizaci, která mě odsunula na druhé místo za domácího závodníka (jehož bratr byl hlavním pořadatelem) – ale to už je jiný příběh… 

Ahoj,

Jsem jako aktivní běžec toho názoru, že na závodě takovéto úrovně nemá cyklista se vztahem k závodníkovi na trati co hledat a již vůbec ne v okamžiku, kdy se boj zúží na dva a rozhoduje se o mistrovském titulu.Pan Kalousek hrdinně stáhl diskusi ke svému oslavnému článku na svou svěřenkyni na web stránkách AK Sokolov, protože se, k jeho velkému překvapení, nevyvíjela tak, jak si představoval, a to bagatelizováním toho, co udělal.Jeho jednání je naprosto neprofesionální a z mého pohledu zcela boj o titul znehodnotilo.Boj by měl probíhat pouze mezi samotnými závodníky, v tomto případě závodnicemi a zde do něho zasáhla třetí osoba způsobem zcela nepřípustným.Kou­čování jednoho ze závodníků po dobu deset kilometrů je z mého pohledu pro vývoj závodu zcela zásadní neboť jednak neustálým povzbuzováním dodává tomuto síly, ale, co je hlavní, druhého psychicky deptá a nahlodává.Je tristní, že pan Kalousek toto neví a ještě se rádobyvtipným způsobem obhajuje a celou záležitost bagatelizuje tím, že se rád dívá na běh.Tak ať se na něj dívá jako všichni ostatní mimo běžeckou trať a nevměšuje se tímto způsobem do závodu.Nesouhlasím rovněž s tvrzeními, že I.Sekyrová je v celé záležitosti nevinně, a že jí pouze trpí.Oba dva přicestovali na závod společně ze Sokolova a kolo v autobuse sotva někdo přehlédne.Je zjevné, že na této taktice byla s trenérem domluvena a souhlasila s ní, z mého pohledu jsou si v tomto oba rovni.Pokud má závodník dostatečný smysl pro fair play a nechce vyhrát za každou cenu, měl by umět vysvětlit svému trenérovi, co se dělá a co nedělá, aby se mohl i nadále soupeřům podívat do očí, když ten sám to neví.

Robert

Ahoj robo, jsem rád že jsi se k mému hodnocení připojil a v podstatě potvrdil to co jsem napsal mnohem „opatrněji“. Nelze než se vším jen sohlasit!!! Vůbec si nemyslím, že pan Kalousek jak „říká“ poškodil svou svěřenkyni. Naopak, on ji s jejím vědomím pomohl k vítězství a poškodil její soupeřku..... >> bob1, 30. 09. 2010 12:11:34

Vážení sportovní přátelé, Předpokládal jsem marně, že mou omluvou a slibem, že se ze zkušeností z letošních Běchovic poučím a napravím, útoky na vítězku Ivanu Sekyrovou a pochybnosti o jejím sportovním výkonu ustanou.
Mé předsevzetí samozřejmě platí i pro ostatní závody, protože již nikdy nechci být iniciátorem pocitů jakéhokoliv běžce z tak trpkého vítězství, jako se mou vinou dostává nyní Ivaně Sekyrové. Je mi to líto. Bohužel neumím ze svých beder smazat všechny mé hříchy minulých závodů, jak by si někteří v komentářích přáli. Jsem rád, že se našli i lidé posuzující věc s nadhledem a s ohledem na dlouholeté praktiky na tuzemských i zahraničních závodech, jejichž všednost měla pak i nemalý podíl na úpadku mé trenérské morálky . Se smutným titulem „katalyzátoru problému“ oceňuji snahu jedinců nabudit, stejně jako já, věcnou debatu o výkladu některých pravidel či výkladových pojmů, nikoliv na mou obhajobu a legalizaci předmětného přečinu, ale s cílem docílit maximálního pochopení a účelnosti v budoucí praxi.
Na některé komentáře je ale velmi obtížné bez emocí reagovat. Na oslavný článek na vlastním webu AK Sokolov jsme myslím měli důvod a jistě i právo, protože my v AK Sokolov vítězství a sportovní výkony Ivany považujeme stále za legitimní a velké úspěchy. Mé prohlášení, které vyvolalo rozporuplné reakce, jenž vedlo až k neetickým útokům na samotnou závodnici, přikládám jako poslední můj diskusní příspěvek k tomuto tématu. Právě z důvodů etických jsem následně diskusi z webu AK Sokolov stáhl, k čemuž si vyhrazuje právo většina provozovatelů privátních webů. Naposledy se proto omlouvám, jak Ivaně Sekyrové, tak všem, kterých se mé jednání negativně dotklo a dávám tím navždy sbohem účasti na debatě o Běchovicích do roku 2010 včetně. A nyní slibovaná citace čistě mého osobního prohlášení, které vzniklo jakožto reakce na článek otištěný na webu ČAS a následně převzatý na mnoha jiných webech, citujících ve svých statích Petru Kamínkovou.

„Reakce k prohlášení Petry Kamínkové:“ „Je mi líto, že porážka od Ivany Sekyrové zastihla Petru Kamínkovou psychicky nepřipravenou. Nepodáním ruky v cíli a následnou sérii výpadů proti doprovodu po trati neprojevila přílišnou úctu ke sportovnímu výkonu své soupeřky a řádně ji opepřila radost z prvního vítězství. Běchovice patří vzhledem k rozložení trati mezi závody divácky méně atraktivní. Řada trenérů a fanoušků, tak ve snaze shlédnout závodní dění, volí cestu a sledování z povzdálí na kole, což mi nepřipadalo ani letos nijak podivné, zvláště, když jsem některý z minulých ročníků absolvoval právě takto, tuším že i po boku trenéra P. Kamínkové a jiných daleko významnějších trenérů.
Část závodu jsem sledoval jízdou po chodníku, tam kde chodník nebyl, pak ze vzdálenosti asi 20 metrů za čelní skupinou, ojediněle pak ve vzdálenosti ne menší šíře vozovky (např. v podjezdech a u velkých louží). Závěrečné dva kilometry, které vše rozhodly, jsem pro svou slabou kondici projevenou v Hrdlořezáku, sledoval závod dokonce ze vzdálenosti mnoha desítek metrů blíže spíše bronzové Monice Preibischové, které mimochodem, stejně jako Petře doposud, také velmi fandím. Vyjádření poražené P.Kamínkové, které vyznělo, jako bych Ivanu táhl na šňůrce či ji dokonce poponášel, vyznívá poněkud komicky a zatrpkle.
Oprášil jsem si narychlo i pravidla ČAS a pravidla běchovického závodu a neshledal jsem, až tak jednoznačná pochybení, která by potvrzovala můj pohyb v koridorech vyznačených pro závodníky a nějakou konkrétní nepřiměřenou pomoc závodnici. Neshledali je ani rozhodčí závodu, kteří by mě jistě, dle pravidel upozornili či dokonce napomenuli a vykázali do patřičné vzdálenosti určené divákům či trenérům. Stále jsem tudíž přesvědčen, že o vítězství rozhodl pouze sportovní výkon výtečně připravené Ivany Sekyrové, které přeji, aby si její, po léta s obdivem uctívaná soupeřka, na častější porážky zvykla. Sami čtenáři si pak vytvoří vlastní úsudek, co je méně sportovnější, zda divácká euforie amatérského trenéra či nepodaní ruky lepšímu soupeři. „ Potud citace mého prohlášení.

V neveřejné diskusi jsem připraven všechny názory přijmout, případně zodpovědět na své adrese mi.kalousek@seznam.cz Oběma závodnicím přeju brzké sportovní usmíření a návrat k více než kamarádským vztahům. Vám všem pak hodně sportovních úspěchů a mravní čistoty přeje odsouzený a snad, v oblasti běžeckého závodění, navždy napravený Milan Kalousek.

>> Kalousek Milan, 30. 09. 2010 14:15:06

Problem je v tom, ze celou dobu ta omluva nezni presvedcive, ale spis jako „omlouvam se, ale podle me ani neni za co, protoze to bylo uplne v pohode a Petra Kaminkova dela jenom urazenou, protoze nevyhrala“.

Ohledne opraseni pravidel doporucuji jeste jednou zkouknout pravidlo 144, kde je v bodu 1 primo – cituji:

Soutěžním sektorem, který obvykle má i fyzické ohraničení, se pro tento účel rozumí oblast, kde se soutěž koná a kam je přístup povolen pouze sportovcům a osobám oprávněným v souladu s příslušnými pravidly a předpisy.

http://atletika.cz/download.aspx?… – strana 48 – dole.

>> xPablos, 30. 09. 2010 15:34:29

No Pavle nevím, zní to od tebe trochu jako kibicování od piva, má se snad Milan Kalousek omlouvat tobě? Ty i jiní zde v diskusi byste měli ocenit snahu dotyčného vůbec na této neosobní rovině něco obhajovat či vysvětlovat. Mohl vás (nás) také nechat remcat do aleluja a nezasahovat do toho. Ivana vyhrála právem – trenér, jak bylo řečeno – s ní (kus za ní!) jezdil i dříve a dokud byla druhá, třetí či kdovíkolikátá, to nikomu nevadilo. Nechte tuhle kauzu spát. Obdivuju výkony obou dvou holek a budu se těšit na další jejich souboj, snad už Petra nebude tak překvapená a v tom finiši to bude ještě dramatičtější.

>> Láďa S., 30. 09. 2010 15:59:47

Respektuju tvuj nazor. Mozna mam nabehano opravdu hodne malo, abych do toho mluvil.

Omluvu od nikoho necekam – tu podle meho nazoru mela obdrzet Petra. Na prohlaseni „Přijde mi netaktní, že se soupeřkou jezdí na kole její trenér“, bych v idealnim svete cekal misto „snurek a poponaseni“ spis vyjadreni „OK, nemel jsem tam co delat. Omlouvam se, uz se to nebude opakovat“.

Ale svet (ani ten sportovni) idealni holt neni.

Mně přijde, že se pan Kalousek neustále omlouvá Ivaně Sekyrové, které svým nesportovním chování nejspíše pomohl k vítězství. Neviděl jsem jedinou omluvu Petře Kamínkové, které tím samým moc nepomohl, a navíc dělá překvapeného, že se o tom zmínila. Petra prostě měla podat protest a bylo by jasno, právo na to má, pravidla se prostě musí dodržovat.

Taková kacířská myšlenka. Jak je pamatováno na to, že ten dotyčný nepojede na kole, ale poběží. Podle mě se jedná o stejnou situaci – dělám stejně věci – pouze nešlapu, ale běžím. I při olympijském maratonu mnoho lidí běhá vedle běžců a povzbuzuje je. Běhají ale mimo trať – po chodníku. Teď je otázkou, kde končí trať. Může-li do závodu nezaregistrovaný běžec běžet po silnici nebo nemůže. Dejme tomu, že se shodneme, že na trati nemá nezaregistrovaný běžec co dělat. Co mi ale zabrání, abych celou dobu běžel s běžkyní, která poběží po trati – a já poběžím za hranicí vyznačené trati – eventuálně nás poběží víc – dle členitosti trati (někam se jeden člověk nedostane). Pokud tedy mohu běžet za hranicí vyznačené trati po celou dobu – jak se to liší od toho, že vedle ní jedu na kole? Pouze v tom, že v prvním případě musím být dobrý běžec. Takže výhodu budou mít ty běžkyně, které mají za trenéry aktivní běžce? Nebo zakážeme i běhání podél trati? Kam nás to až zavede? Nezakážeme nakonec diváky – protože Ti mohou stranit jedné běžkyni na úkor druhé? Můj názor – ohraničit trať, kam se nedostane nikdo do závodu nezaregistrovaný – běžec ani cyklista. Na druhou stranu si ale stojím za tím, že dobrého běžce dělá i to, že je psychicky silný – a že ho něco takového nevyvede z míry – ale naopak ho to správně naštve a vybudí ho to k ještě lepšímu výkonu. Viz má osobní zkušenost o několik příspěvků výše. Co pak mají říkat např. basketbalistky na půdě jižanských národů – kde jim diváci na hlavu jsou schopni hodit ledacos?? Nebo velký závod na mezinárodní scéně, kde náš atlet bojuje proti domácím závodníkovi – místní pořadatelé jsou leckde schopni čehokoli… Silného závodníka dělá i to, jak to zvládá psychicky. Kacířská myšlenka na závěr – podle mě za touto „kauzou“ stojí emoce vytrysklé ihned po závodě. Holky si to měly mezi sebou vyříkat – a ne to pouštět do médií. Takto si o tom můžeme myslet ledacos – dle toho, na čí straně stojíme. Dva extrémy v možných názorech – nezvládnutá prohra (hledání viníka všude možně jen ne v sobě) x vítězství získané podvodem. A atletice jako takové to v žádném případě neprospívá…

Všechny zdravím, že probíhá tato diskuse mě upozornil až včera kamarád a po přečtení všech příspěvků jsem byla hodně překvapená a na jednu stranu mě to moc mrzelo jak se to rozebírá neboť to jsem opravdu nechtěla,ale pak jsem byla i ráda.Na úvod musím říci,že porážku snáším dobře nebot nejsem žádná hvězda a nevyhrávám každý závod.Po závodě kdy jsem se teprve vydýchávala a čapěla jsem tak mi Iva přišla podat ruku,no neuvědomuji si,že bych jí ji nepodala,no jedině,že bych byla tak prošitá a měla bych výpadek poměti.Iva běžela skvěle a své vitězství si vybojovala skvělým finišem a velkou vůli zvítězit a já jsem se jen ponaučila,že závod končí na cilové čáře!!Ivě fandím a je skvělé jak se zlepšuje,je pro mě takovou motivací,že i já,která jsem trošičku mladší si mohu ještě zaběhnout nějaký tan osobáček!Ale s cyklo doprovodem už mě štvala a to nejen mě jen já to plácla nahlas!!Už loni nejen na Běchovících jsem ji říkala,že je to od nich nesportovní,ale stále to pokračovalo.Ten­tokrát už na prezenteci jsem na to upozornila a Ivě na startovní čáře jsem říkala,že by neměl jet trenér na kole!!Její odpověd byla pro mě velice zvláštní neb mi odpověděla,že trenér s ní NIKDY na kole nejezdí!!!Na 1km jsem ho zaslechla a tak jsem pronesla to asi vedle nás jede naprosto cízí člověk,viď Ivo?Ano,i se mnou jel jednou,už opravdu nevím v kterém roce,p.Muller na kole,ale čekal vždy na určitém kilometru.Chci říci,že atletika je nejen fyzicky,ale i psychicky velice náročná hlavně tím myslím vytrvalostní. běh.P.Muller se mnou jel jednou Žebráckou 25 kdy tenkrát vyhrála Anička Pichrtová a kdyby mi při závodě navynadal a psychicky nevyhecoval tak bych závod nedokončila.I v Ni­zození při mém prvním maratonu v roce 2004 jsem díky jeho hecování zaběhla skvelý čas,měl to dovoleno od pořadatélů.Nechci psát slovíčko KDYBY,ale jel s námi 8km no vlastně jen 7,5km........ Chtěla bych ho požádat aby alespoň na mistrovské závody nechal kolo doma.Chápu,že každý trenér je více nervóznější než jeho svěřenec a nechce se mu čekat pár metrů před cílem kdy sem tam už je o vítězi rozhodnuto,ale někdy to prostě jinak nejde.Iva si mistrovský titul svojí bojovností v cílové rovince právem zasloužila a já věřím,že už v neděli si společně i s Radkou CH. stoupneme s úsměvem na startovní čáru a budeme bojovat o co nejlepší časy,ale bedeme mít z běhu i radost.Vždyť je to jen sport a ten nám má přinášet radost a přátelství.Tak Milane příště kolo nechat doma a jen samou radost a srandičky sebou.
S pozdravem Petra

Díky za příspěvek

Jen mě napadá, jak tomu zabránit. Koho za to potrestat? Pokud doprovod – jak? Pokud závodníka – lehce se toho dá zneužít protistranou – chcu někoho vyřadit, tak s ním pojedu a na oko mu budu fandit. V ČR se to SNAD nestane – ale kdoví…

Tato „kauza“ má i jeden pozitivní dopad. U nás bohužel není kvalitních běžců (kyň) přehršel – a proto se všichni znají. Takže teď snad nikdo nebude chtít takto získávat výhodu. Nebude mu to za to stát. Jen si myslím, že jste si to měly vyříkat již dávno – a ne to nechat dojít až k této vyhrocené situaci. Mě se na tom nelíbí, že se to až moc řeší přes média – přitom si to stačilo vyříkat. Ale jak píšu – alespoň se to dostalo do obecné diskuze. Nemuselo to však být takto…

Pablos to zhodnotil absolutne spravne. Zrejme to cez media muselo ist aby sa spamatali vsetci organizatori pretekov a spamatal sa aj atleticky zvaz ked uz vyhlasuje majstrovstava republiky. Pravidla treba znovu vsetkym vysvetlit a treba ich zacat naozaj dodrzovat. Co by sa stalo keby nejaky trener na kole zrazil bezca a sposobil mu zranenie, kto by bol za to vinny ? Okrem samotneho trenera aj usporiadatel, ktory nezabezpecil bezpecnost trate.

Souhlasim s XPablos. Ono tohle vsechno (obecne) souvisi se stavem a upadlou moralkou nasi spolecnosti. Jsou zeme, kde proste nikoho nenapadne delat neco co je zakazano nebo co neni zakazane ale je nemoralni nebo i jenom nefer. U nas mam stale pocit, ze je to porad naopak – spousta lidi jen vymysli jak neco obejit, obelstit, apod. a kdyz dojde na nasledky, tak se (podle tech dotycnych) nic vlastne nestalo. A opet obecne, funguje to takhle skoro vsude, kam se clovek podiva – doprava, politika, urady, atd… Pan Kalousek by se mel zamyslet, jestli to opravdu bylo 100% fer vuci vsem? Ano/Ne? Tak proc to delat? Nejsem asi v postaveni abych to mohl soudit, ale Ivana by to nejspis zvladla stejne dobre i bez toho doprovodu. Podle me se na trati bezeckeho zavodu maji pohybovat jen bezci a opravnene osoby (poradatel).

>> jsyrovat, 01. 10. 2010 00:27:05

Neodvážil bych se tvrdit, že se jedná o nějakou českou specialitu. Podobné věci jsou vidět i v cizině. Třeba v Mnichově jsem byl svědkem, jak Falka Cierpinského při maratonu celou cestu doprovázel na kole jeho otec-trenér. Je to také země s upadlou morálkou?

>> rudo, 30. 09. 2010 23:13:42

Tady se ale naráží na mnou nastolený problém. Jak může pořadatel běžeckého závodu zabránit tomu, aby se na dejme tomu prvním kliometru nepřipojil doprovod? Jakákoli snaha pořadatele se dá – bude-li to někdo chtít – obejít. Trestat za to? Koho a jak? – viz můj příspěvek o něco výše. Jedinou šanci vidím v tom, že se do sportu navrátí pocit pokory před soupeřem – nejsem tu jen já – co bych byl bez soupeřů? A pocit toho, že jakákoli pomoc jdoucí proti zásadám fair play sráží v první řadě mě samotného – a proto sám budu usilovat, aby se mi takové pomoci nedostalo. Je to však v dnešní době ještě reálné?

>> petra37, 30. 09. 2010 19:03:29

Petro, dekujeme za informace primo od zdroje. Je dobre, ze to beres jak beres a drzim palce na dalsich zavodech.

>> Verbir, 01. 10. 2010 09:14:38

V pravidlech je. „Kterýkoliv závodník, který poskytuje nebo přijímá dopomoc ze soutěžního prostoru v průběhu discipliny musí být vrchním rozhodčím varován a poučen, že při opakování bude z další účasti v disciplíně vyloučen.“

Je tam odpoved i na „koho a jak“

P.S. uz neresim v souvislosti s Bechovicemi

>> xPablos, 01. 10. 2010 09:53:49

Zamysli se nad tím. Pokud budeš trestat závodníka – jak zabráníš člověku, který bude fandit běžci A – aby nejel na kole a nepovzbuzoval běžce B jen proto, aby mu uškodil (je to krajní případ, ale vyloučit nelze). Dále – co je to dopomoc? Je třeba přijmout něco hmotného nebo stačí i povzbuzení? Dále – co je to soutěžní prostor? Silnice, chodník, vzduch?? Jak zajistíš při běžných závodech, aby to vše pořadatelé uhlídali? Těch jak je ještě mnohem víc -až příliš mnoho na Tvé černobílé vidění situace. Proto se dovolávám vyšších principů – viz můj dosud poslední příspěvek. Příkladová situace – podal jsem kamarádovi běžci kousek energetické tyčinky – sám jsem běžel závod a viděl jsem, že mu docházejí síly. Měl být v tomto případě též napomenut rozhodčím, že přijímá dopomoc ze soutěžního prostoru??