Ivano, měla jsi předem vymyšlenou taktiku dnešního závodu? Jednak na Petru Kamínkovou a také vzhledem k protivětru a chladnému a deštivému počasí.

S trenérem Milanem Kalouskem jsme měli připraveno více variant, ale vzhledem k počasí jsem nakonec v prvních třech kilometrech vyčkávala na to, co se bude dít na čele startovního pole. Soupeřky běžely ve skupince a já jsem věděla, že na některém místě trati Petra Kamínková zkusí nastoupit. Její nástup přišel na pátém kilometru. Věděla jsem, že musím jít za ní. Sice mi to dalo trochu práci, ale podařilo se mi jí udržet a do sedmého kilometru jsme běžely spolu s tím, že jsme se párkrát i prostřídaly.

V seběhu před Hrdlořezákem mi Petra znovu utekla. Věřila jsem ale tomu, že v kopci se na ní dotáhnu, ale nepodařilo se mi to a byla přede mnou tak 7–8 sekund. Až kilometr a půl před cílem, po tom největším stoupání, kdy trať ale stále mírně stoupá a je to psychicky nepříjemné, jsem ji začala mírně stahovat, ale foukal vítr a už jsem nemohla. Až 250 metrů před cílem, kdy byl mezi námi odstup 3–4 sekundy, jsem si řekla, že to musím ještě zkusit. Navíc tam ještě na mě zakřičela moje bývalá soupeřka na 400 metrů překážek Eva Kuříková: „Vzpomeň si na tu čtyřstovku,“ a to mi hodně pomohlo. Viděla jsem cílovou bránu a i to, že se Petra otáčí, tak jsem do toho dala všechno a hnala jsem jako o život a asi 100 metrů před cílem se mi podařilo Petru předběhnout.

Co pro tebe znamená víc? To, že jsi vyhrála Běchovice a získala mistrovský titul nebo to, že jsi porazila běžkyni, která tu tak dlouho vládla?

Jednoznačně vítězství nad Petrou. Poslední dva roky jsem si přála ji na některém závodě porazit. K dnešnímu vítězství mi pomohl trénink a závody v běhu do vrchu. Už loni jsem je začala více běhat. Vlastně jsem se na ně dala kvůli Běchovicím. Hodně mi to loni pomohlo, tak jsem do toho letos šla znovu a viděla jsem, že se pak po rovině běží líp. V posledních třech týdnech jsem cítila, že forma stoupá. A na nedávné Tesco Grand Prix jsem si ověřila, že by to mohlo jít. Tam jsem si dodala odvahy. V minulém týdnu jsem navíc běžela dva krosy, na nichž jsem porazila i několik dobrých mužů a to mě utvrdilo v tom, že na to mám.

Jen mě mrzí počasí, které znehodnotilo časy. Věřila jsem si, že bych mohla dosáhnout času pod 36 minut. Tipovala jsem, že bych mohla mít na čas na úrovni 35:30, kilometr pod 3:30. Ale vzhledem k vývoji závodu jsem přistoupila na taktiku Petry. Že se mi podaří se jí udržet s tím, že někde ji zase postrčím já, a spoléhala jsem se na finiš. Protože něco z těch sprinterských genů ve mně přece jen zůstalo. Nebyla jsem sice nikdy skvělá sprinterka, ale přece jen jsem dokázala uběhnout 400 metrů překážek za 58:40. Teď po závodě jsem přesvědčena o tom, že to byla ta nejlepší varianta, kterou jsem mohla zvolit.

V čem vidíš ve srovnání s Petrou své běžecké přednosti?

Kromě již zmíněného finiše jsem se za poslední dva roky zlepšila tempově. A vytrvalost se dá do 40 let věku trénovat. Petra běhala dlouhé tratě od malička a já, přestože jsem starší než ona, jsem asi na těchto delších tratích ta méně opotřebovaná. Začala jsem vlastně běhat až po mateřské dovolené. Myslím, že Petra nemusí být zklamaná proto, že jsem ji předběhla já, starší. Mě to na jednu stranu strašně mrzí.

Mrzí tě to, že jsi přerušila její legendární sérii?

Ano, je mi to moc líto, ale pro mě je to velký životní úspěch. Moc si toho dnešního vítězství vážím. Vážím si takové závodnice. Nikdy bych nevěřila, že porazím zrovna Petru Kamínkovou. Ona to možná bere těžce, ale to ji přejde. Ta dnešní porážka ji k něčemu přivede. Stejné to bylo u mě. Bramborových medailí jsem hlavně v bězích do vrchu posbírala v minulosti několik a vždycky to prověřilo moji vůli pokračovat a pracovat na sobě.

Co bude dál? Říkáš, že běhy do vrchů ti pomohly k dnešnímu vítězství, budeš je běhat i v budoucnu?

Věřím tomu, že kdybych to teď zabalila, mohla bych odejít se vztyčenou hlavou, ale já budu běhat ještě dlouho. Třeba ne dobře, ale běhat určitě budu. A vrchy? Ty budu běhat dál. Mám je ráda. Je to těžká disciplína, která je hodně o vůli, ale odměnou je pak člověku to, že když běží po tvrdém rovném povrchu a přidá na rychlosti, tak, aspoň v mém případě, stáhne tempo pod 3:30 na kilometr, takže jako příprava to dobrý efekt má.

Máš po dnešku ještě motivaci do další části podzimní běžecké sezóny?

Hned příští víkend běžíme společně s Petrou Kamínkovou půlmaraton v holandské Bredě. Sice mám teď natrénováno na desítku, ale když to rozeběhnu rozumně, mohla bych dosáhnout času na úrovni svého osobního rekordu. Hodně bude záležet na počasí. A určitě se těším na Velkou kunratickou. Tam jsem několikrát vyhrála a mám ji ráda. Je to sice krátký, ale těžký závod.

Budeš teď každý závod, v němž se postavíš na start s Petrou Kamínkovou, brát jako obhajobu vítězství z Běchovic?

To asi ne. Budu ji prostě brát jako soupeřku. Věřím tomu, že když se spolu domluvíme na nějakém tempu, že si naopak můžeme v závodě vzájemně pomoci. Nechci v tomhle předbíhat. To ukáže čas.

VÝSLEDKY MISTROVSKÝCH KATEGORIÍ ZÁVODU BĚCHOVICE – PRAHA 2010

NEJLEPŠÍ VÝKONY IVANY SEKYROVÉ NA WEBU IAAF