Proč jste do toho šli?

Katka: Šla jsem do toho, aby mi při tréninku lépe utekly první tři měsíce roku, abych měla lepší náladu a abych se trochu víc hýbala. Taky mě vyhecovala parta v práci a kolegyně Dáša Heroldová. A i když jsem nikdy neběhala, věděla jsem, že tu počáteční nechuť a obavu ze selhání překonám.

Anna: Pro vidinu zážitku; přihlášení byl závazek udělat něco pro vlastní zdraví, pro pohodu a pro radost!

Michal: Především jsem sportovec, ale chtěl jsem zviditelnit zdravotníky a jejich pozitivní pohled na pohybové aktivty a sport.

Barbora: Jako bývalý sportovec potřebuju nějaký pohyb, ale jako máma a doktorka na něj nemám moc síly, motivace ani času. Tento projekt pro mě byl motivací si ten čas najít a sílu někde vyždímat. A navíc mě hrozně těší, když jako žena dokážu předvést svým kolegům v této spíše „mužské“ profesi, že na tom holky mohou leckdy být fyzicky lépe než oni. Jako vedlejší efekt se dostavila příležitost navázat více přátelských vztahů v rámci nemocnice, ve které žijeme jako mravenci v mraveništi, kde má každý svou úlohu a ví, kam a kdy má jít, co tam má dělat a s kým, ale už neví, jak se jmenuje ten, koho jméno čteme na žádankách, natož ten, s kým se profesně nesetkáme.

Byl ve vašem případě nějaký konkrétní člověk, pro kterého jste běželi?

Katka: Vlastně jsem se rozhodla kvůli manželovi, ale on o tom nemá tušení.

Anna: Ze začátku ne, sestavení týmu jsem iniciovala já. Ale pak jsem samozřejmě běhala pro členy našeho týmu!

Michal: Ano, celý náš tým "AC Plochá noha " běžel za Klub cystické fibrózy. Chtěli jsme svými výkony zviditelnit skupinu lidí, která nemá takové štěstí jako zdraví jedinci.

Barbora: Dědovi byla v únoru diagnostikována rakovina plic. Řekla jsem si, že když poběžím dobře, bude na mě hrdý a ta hrdost mu dá sílu bojovat i sám za sebe.

Jaké byly pocity před startem?

Katka: Plné odhodlání a nervozita. Pocit, že mě ten dav semele. Hlavně mít dobře zavázané tkaničky a neupadnout.

Anna: Obava, že svůj úsek neuběhnu a týmu to zkazím.

Michal: Na závod jsem se těšil a ten den ráno jsem se probudil s horečkou.

Barbora: Výborné, bojovné.

Nelitovali jste svého rozhodnutí na trati?

Katka: Ne, byl to báječný pocit a atmosféra. Užila jsem si to také díky tomu, že vyšlo perfektně počasí.

Anna a Michal: Ani na okamžik!

Barbora: Určitě ne, jen mezi osmým a dvanáctým kilometrem jsem chvílemi pochybovala, že chytnu druhý dech.

Pocity po doběhnutí?

Katka: Osobní vítězství, čas o pět minut lepší než při trénování. Chtěla bych pokračovat v běhání dál, když teď bude teplejší část roku.

Anna: Radost a spokojenost, při pohledu na hodinky ještě větší!

Michal: Senzační – skvělý čas, únava a zadostiučinění.

Barbora: Horko. Žízeň.

Magda: Byl to naprosto fantastický pocit. Na začátku jsem brečela dojetím, na konci vyčerpáním. Díky těm, kteří mohou za to, že jsem se rozhoupala.

Půjdete do toho příště znovu?

Katka: Ráda bych. Určitě se mi trochu zlepšila kondice.

Anna: Když bude vhodná příležitost, tak rozhodně ano!

Michal: Určitě, uvidíme se na maratonu 8. května.

Barbora: Určitě.

Na trati Hervis 1/2Maratonu Praha se ve štafetách i týmech představilo celkem 132 zdravotníků a zdravotnic.

VÝSLEDKY ZDRAVOTNICKÝCH ŠTAFET

VÝSLEDKY ZDRAVOTNICKÝCH TÝMŮ