Proč má podle tebe Salomon Trail Running Cup šanci prosadit se v nabitém tuzemském běžeckém kalendáři?

Teď jsem se doslechl, že na prvomájovou premiéru do Boskovic se přihlásilo na webu už přes sedm stovek lidí, to je super. I když je to už zaběhnutý závod, věřím, že bohatá účast bude i na těch nových, ve Varech nebo na Ještědu. V Rakousku a Německu mají podobné seriály pevnou a silnou pozici.

Čím se musí nejvíc ukázat do začátku – širokým polem, nebo účastí hvězd?

V roce 2002 nás běželo na Grossglockner asi pětatřicet, z toho osm těch nejlepších vrchařů. Dnes tam mají dva tisíce lidí, nepatří do světového poháru, ale ty známé tváře pořád zvou. Na rozjezd musíte něčím nalákat. Až si závody udělají jméno, lidi přijdou sami, jako třeba na Kunratickou. Určitě je taky potřeba udělat přehledné bodování seriálu, aby bylo pořádně vidět aspoň na webech.

Bude to konkurence pro tradiční vrchařský pohár?

Běhům do vrchu se už léta relativně daří, ale těch závodů už je až moc. V letech, kdy jsem vyhrál, jsem musel zvládnout okolo patnácti – osmnácti závodů a na nic jiného mi nezbývalo sil ani času. Tohle je podle mě lepší. Méně závodů, zase budou líp vidět, dá se jim věnovat víc pozornosti. Proto na ně může přijít víc lidí, kteří budou mít šanci se tam ukázat.

Jaký máš letos program?

Dělám si ho sám, nejsem na ničem závislý. Salomon mě pouze podporuje už sedm let oblečením. Ještě přemýšlím o mistrovství Evropy v běhu do vrchu, ale jen nahoru. Dolů už se bojím. Od té doby, co jsem si před třemi lety v Lublani zlomil nohu, fakt ne… K tomu další závody, jak to půjde.

Už nejsi finančně závislý jen na běhání, že?

Dělám v Mariánských Lázních v rakouském hotelu trenéra a fyzioterapeuta. Od roku 2000 jsem vydržel šest let vydělávat běháním. Něco málo jsem dostal od klubu, ale většinu si musel vyběhat výsledky. Což jde v zahraničí, kde ti dají startovné i cestovné, pokud patříš mezi elitu. Tehdy jsem byl čtvrtý na vrchařské Evropě nebo pak čtvrtý v Grand Prix. Potřebuješ ale běhat hodně, každý víkend. Anebo extrémnější delší běhy, tam se víc vydělá, ale zvládneš jich míň.

Ale když jsi zraněný, nemáš nic.

Přesně tak. Zkoušel jsem k tomu pracovat v Rakousku v hotelu, ale to stíhat nešlo. Navíc běhání je na uživení, abys mohl dělat to, co tě baví. Ne abys něco našetřil. Až teď se mi to podařilo ideálně skloubit. Mám roky, koupili jsme dům, potřebuju nějakou jistotu.