Případ Forresta Gumpa
Bylo horké červnové odpoledne a já se těšil na konec pracovní doby, když se ozvalo bušení na dveře. Do místnosti vtrhl vysoký štíhlý muž. Zarážející byl nejen jeho neklid, ale také jeho sportovní oděv včetně čelenky s nápisem Pražský maraton.
V ruce držel jakýsi list a vypadal trochu jako nešťastný běžec, který nesl zprávu o výsledku řecko-perské války. Místo ní mi přinášel „Poukaz na vyšetření/ošetření“. Ortoped z nedaleké kliniky v něm žádal o poskytnutí blíže neurčené fyzikální léčby levé paty.
Ten člověk zrovna nevypadal jako pacient s bolavou patou. Dvaačtyřicetiletý K.Č. byl v očividném napětí, jako by každým okamžikem čekal výstřel startéra.
S velkým úsilím se mi podařilo jej přimět, aby si sedl a pověděl mi o svých zdravotních obtížích. Zájem jej překvapil, z předchozích návštěv lékařů na něj nebyl zvyklý.
Ukázalo se, že potíže s patou se táhnou už téměř deset let. Absolvoval vyšetření na rentgenu i ultrazvuku a s ujištěním, že se jedná o bolest úponu lýtkového svalu, svědomitě docházel na rehabilitaci, polykal analgetika a absolvoval sérii obstřiků.
Vše jen s krátkodobým efektem. Potíží jej nezbavila sádrová fixace ani operace, postupně se naopak začala přidávat bolest druhé achilovky. Tu mu léčili stejným způsobem a stejně neúspěšně. Kromě toho jej před pěti lety začalo bolet koleno, artroskopický zákrok na chrupavce mu také neulevil. Neúspěšné bylo i ozařování radioaktivním cesiem.
Podivný chorobopis. A ještě podivnější život.
Při rozhovoru se dozvídám, že pan Č. se posledních deset let živí jako zámečník a svářeč a těžce fyzicky pracuje, od rána do večera je na nohou. Je to velmi citlivý a uzavřený člověk. Několikrát se sice snažil navázat partnerský vztah, ale neuspěl a dosud žije u rodičů. Poslední rozchod před dvě lety jej poznamenal natolik, že na další pokusy rezignoval.
Melancholický výraz ale vystřídá nadšení, když začne vyprávět, že je „naprosto vášnivý běžec“. Běhá celý život, denně i dvacet kilometrů, měsíčně v průměru tři sta padesát. Běh je smyslem jeho života, na nic jiného mu nezbývá čas.
Poslední dobou už mu ale nepřináší takovou radost jako dřív. Sice bez běhu nemůže být, v duši jako by ale cítil sílící neklid. Začíná si uvědomovat, že nejde o to kam, ale před čím vlastně utíká. Jeho tělo navíc vysílá stále bolestivější varovné signály, zákroky lékařů problém nejenže nevyřeší, ale ještě prohlubují.
Pamatujete na ten slavný film o muži, který běžel, aby unikl zklamání, úzkosti a beznaději? Běžel tři roky, než se zastavil, aby našel sílu pokračovat v životním příběhu, který byl o nešťastné lásce.
Jaký smysl mělo úsilí biologické medicíny zaměřené na potlačení tělesných příznaků u pana Č., je otázkou. S kolegou Jiřím Šavlíkem jsme maratonského běžce dál léčili pod pracovní diagnózou „syndrom Forresta Gumpa“. Úspěšně. Maratonský běh, který se pro něj stal zničující drogou, se podařilo nahradit „substitucí“ v podobě rekreační cyklistiky. Díky soustavné psychoterapii v sobě dokázal najít sílu k navázání nového partnerského vztahu.
Z jeho chorobopisu se stal opět životopis.
Ukázka z knihy Jana Hnízdila Mým marodům – Jak vyrobit pacienta, Lidové noviny, 2010
MUDr. Jan Hnízdil (*1958) pracuje v Centru komplexní péče v Dobřichovicích u Prahy. Je autorem či spoluautorem řady odborných článků a publikací. Jako externí pedagog přednáší problematiku dopingu a sportovní zátěže na III. lékařské fakultě UK.
Komentáře (Celkem 0)
behej.com 11.06.2011 12:46:24
Bylo horké červnové odpoledne a já se těšil na konec pracovní doby,
když se ozvalo bušení na dveře. Do místnosti vtrhl vysoký štíhlý muž.
Zarážející byl nejen jeho neklid, ale také jeho sportovní oděv včetně
čelenky s nápisem Pražský maraton.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.