Mám roztroušenou sklerozu. Běh mi dává naději
V posledním loňském čísle časopisu Běhej a pak zde na webu vyšel článek o mém boji s roztroušenou sklerozou. Popisovala jsem v něm, jak mi běh pomáhá překonávat těžkosti tohoto degenerativního nervového onemocnění od brnění částí těla až po ochrnutí různého stupně. Uteklo více než půl roku a mnoho věcí se změnilo.
Ne však moje odhodlání vychutnávat i po malých dávkách radost z běhu a chuť podělit se o své prožitky s dalšími běžci, kteří možná musí při svých závodech překonávat podobné, nebo třeba i těžší překážky.
Na konci roku jsem se až na lehčí potíže cítila skutečně dobře a vyrážela jsem pravidelně běhat. Bylo to období, kdy mi běh dodával sebedůvěru, odholání a radost. Postupem času se ale více a více ozývala velká únava a své dávky jsem musela zredukovat na lehčí vyběhnutí jedenkrát týdně. Zpočátku jsem si to omlouvala obvyklými běžeckými výmluvami. Říkala jsem si, že to je tou zimou a na jaře se do tréninků pustím opět s plnou vervou.
Jaro však přišlo velmi rychle a k únavě se přidalo brnění, pálení, tuhnutí svalů a jednotlivých částí těla. Z jednodenního výběhu se stalo jednočtrnáctidenní, pak jednoměsíční. Nevadí, říkala jsem si, to se spraví…
Po jaře nastalo léto a zdravotní stav se stále zhoršoval. K únavě, brnění a tuhnutí se přidaly opilecké motolice a problémy se zrakem. Jít rovně po chodníku nebo sejít bez problémů schody bylo nemyslitelné. Přejít silnici, kde jezdí auta, byl každodenní stres, že mě něco přejede. Při chůzi v nerovném terénu jsem byla vděčná za něčí podanou ruku. Přidala jsem si jaké malé dítě, které se učí chodit. Na běh jsem v té době neměla ani pomyšlení. Jakékoli „tréninkové“ ambice byly v té době pro mě science fiction.
Uvědomila jsem si ale, že někdy může být vrcholný výkon dojít v pořádku do práce a domů.
Bylo to pro mě moc těžké období, fyzicky, i psychicky. Několik měsíců běžecké odevzdanosti, vyhořelosti. Ale asi právě když nemoc kulminuje, je to většinou obrat k lepšímu. A k podobné katarzi, zdá se, došlo i u mě.
A opět u toho byl Dan Orálek, aniž by o tom věděl. Když mi byla moje nemoc diagnostikována, dostal se mi do rukou článek o jeho maratonu v Údolí smrti a pomohl mi překonat nejhorší chvíle, dát mi naději, že se dá zdolat i zdánlivě nemožné.
Teď, při druhé (nejen) běžecké krizi, mi kamarádka věnovala Danovu fotku s originálním podpisem. Možná to zní pateticky, ale v tu chvíli jsem věděla, že sport a hlavně běh pro mě není uzavřená kapitola. Přestože tohoto našeho ultradémona osobně vůbec neznám, už dvakrát mi neskutečně vlil krev do žil. A pak, že sportovní výkony jsou samoúčelné a nemají žádnou „přidanou“ hodnotu!
Mám za sebou těžký půlrok bez sportu. Tuším ale, že uvnitř sebe sama jsem jeden velký závod už skoro vyhrála. A že slovo „sportovec“ má mnoho důležitějších obsahů, než jen ten „sportovní“. Nyní se mi opět pomaličku vrací touha vyběhnout. Pro mnohé by to nebyl extra výkon, ale pro mne neuvěřitelný.
Zatím sbírám odvahu a čekám, až aspoň trochu odezní to nepříjemné motání a velká nejistota při chůzi, ale co je důležité, mám touhu překonat sama sebe. V běhu vidím účinnou léčbu, abych nepropadla své vlastní chorobě a bojovala, jak nejlíp to půjde. Už jsem se opět rozhodla. K náročné a drahé léčbě přibírám ještě jednu. Náročný, ale krásný běh.
Nechci sedět doma a jen číst o lidech, kteří překonávají sama sebe. Chci být jedním z nich.
Eva
autorka, která je pravidelnou návštěvnicí tohoto webu, si přála zůstat v anonymitě
Komentáře (Celkem 14)
behej.com 24.08.2011 10:55:44
V posledním loňském čísle časopisu Běhej a pak zde na webu vyšel článek
o mém boji s roztroušenou sklerozou. Popisovala jsem v něm, jak mi
běh pomáhá překonávat těžkosti tohoto degenerativního nervového
onemocnění od brnění částí těla až po ochrnutí různého stupně.
Uteklo více než půl roku a mnoho věcí se změnilo.
Odkaz
na článek
Praha
mapo 24.08.2011 11:49:51
Držím moc palce Evo, ať se Ti daří, co nejlépe v normálním životě i při běhání. A Dan umí nalévat krev do žil nejen Tobě.
Černé Voděrady
MartiNo 24.08.2011 13:31:08
Evo, určitě jsi jednou z těch, které překonávají samu sebe! Držím palce, ať to jde/běhá!
GriseLouve 24.08.2011 14:04:15
Také posílám virtuální podporu a přání všeho dobrého. A taky jsem jedna z těch, které Dan dává motivaci, ač o tom vůbec netuší
Taky Eva
Evule288 24.08.2011 16:22:09
Ahoj Evi! Žasnu a zároveň smekám nad Tvou bojovností. Přeji Ti vše nej a jen tak na okraj, posílám info na webové stránky MUDr. Lebenharta. http://homeopat.mypage.cz/…ene-sklerozy Má vynikající výsledky v léčbě roztrošené sklerózy a jiných potíží a to přírodní cestou.Pokud máš zájem, mrkni na jeho stránky a kontaktuj ho. Pochází z Klatov. Jsem si jistá, že Ti rád pomůže, popř. Tě odkáže k podobně smýšlejícímu lékaři blíže Tvému bydlišti. Držím Ti palce, Eva P.
Tupesy
IlonaB 24.08.2011 17:42:41
Evo, lidé jako ty jsou zase pro mne-zdravého člověka, hnacím motorem k vystartování ze sebelítosti a láteření nad rozlitým mlíkem. Smekám před tvou vnitřní silou a přeji dostatek odhodlání a statečnosti v boji s nemocí.Ilona
mschebesta 25.08.2011 00:35:52
Ahoj Evo, jsi skvělá, máš můj neskonalý obdiv! Myslím, že pravý význam sportu je přesně takový, jak ho vystihuješ. Význam příslovečných těžkých cvičišť a lehkých bojišť si musí najít každý sám a sport nám v tom jedinečně pomáhá. Držím moc palce k uzdravení a – tentokrát, jsi to určitě Ty, kdo nalévá krve do žil druhým! Díky
Brno
lata 25.08.2011 13:26:42
Evi, vážně smekám před tím, jak se dokážeš poprat se svými životními komplikacemi. Vždy jsem strašně obdivoval všechny lidi, kteří se dokázali s různou nepřízní osudu vyrovnat po svém, ne-li si z ní nakonec dokázat vzít i něco, co je motivuje… Obratem se mi do mysli vkrade myšlenka, jak bych takovou situaci zvládnul já…? Určitě ne s takovým odhodláním, jako Ty (chlapi přece nic nevydrží… ), ale potom si povím, že člověk nikdy dopředu neví, jak to zvládne, dokud ho to opravdu nepotká… následně lidi, jako Ty, obdivuji ještě víc, protože to zvládnout dokázali!!! Tvoje články jsem četl jedním dechem a přeji hodně síly do léčení…
Tvé odhodlání nejvíc vystihuje Tvá podlení věta v tomto článku: Nechci sedět doma a jen číst o lidech, kteří překonávají sama sebe.* Chci být jedním z nich. A Ty už si dokázala, že jedním z nich jsi…
Ostrava
lenkaclenka 27.08.2011 22:14:13
Přečetla jsem i tento tvůj článek v němém úžasu. Evo, strašně moc ti držím palce. Vždycky si říkám, že zdraví je úplně ta nejdůležitější hodnota.Ne časy, kterých dosáhneme na závodech. Přeji ti, ať je ti běhání vzpruhou a účinným lékem!
Manětín
Kydy 28.08.2011 22:43:11
Já mám kamarádku s touto nemocí, není potřeba více slov… OBDIVUJU TĚ!
Lichnov u NJ
Dejzinka 01.09.2011 12:52:05
Evo, až teď jsem se dostala po dovolené k tvému článku – prosím tě, vydrž, bude líp! Sama se peru s RS už 15 let, prošla jsem přesně tím, o čem píšeš – chůze problém, rovnováha problém, oči problém a stejně běhám. Ztrácím zrak na levém oku, takže s náročným terénem už si neporadím, ale chuť si vzít nenechám. Letos se mi jako bonus do cesty připletla trombóza a zánět jater, vydržela jsem pár měsíců bez pohybu a nakonec jsem zaběhla v srpnu v Rajci svůj první půlmaraton. Líbí se mi tvůj přístup, děláš to dobře, protože to je celé o hlavě a tu máš v pořádku:-) Takže koukej dopředu, fandit ti budeme všichni! Když budeš chtít, ozvi se na mail.
Brno
Petr Kaňovský 17.06.2016 08:13:21
Zaujalo mě nejenom to, jak s tím bojuje, ale že závodí na hranici maxima a že i toto je bráno jako pro její zdraví prospěšné.
Jak se daří zdejším běžcům s RS? Držím palce všem!
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.