Jak se běhá v egyptské Hurghadě?

Hurghada je významnou egyptskou rekrea?ní oblastí u Rudého mo?e. Je vybudována pro evropské hosty, možná hlavn? pro ty východoevropské. Hotely proto mají docela slušnou úrove?, jen ?istota na pláži nebývá vždy stoprocentní.

Pro sv?j první b?h jsem si zvolil ve?erní dobu za tmy. Je to výhodné, protože slunko už nepraží, teplota vzduchu klesne pod 30 °C, a p?itom n?kdy vane p?íjemný v?t?ík od mo?e. Pokud se pohybuji v blízkosti hotelu a ve m?st? podél hlavní silnice, všude je osv?tlení, takže nemusím mít obavy o to, kam šlápnu. Mohu si jen volit mezi r?znými povrchy: dlážd?ný chodní?ek, asfaltová silnice. Výhodou asfaltové silnice je, že je rovn?jší a m?k?í, za to ale musím dávat pozor na automobily, které v této zemi ani za tmy nemusí svítit, a také v?tšinou nesvítí. Výhodou chodníku je tedy bezpe?í p?ed auty, ale s nutností proplétat se mezi lidmi a trochu více dávat pozor na došlap.

Ve?erní Hurghada je strhující. Spousta sv?tel, spousta obch?dk? a bazar?, spousta lidí na ulici v?etn? d?tí, které si zde v poklidu hrají. Protože b?žím, žádný z obchodník? m? nesta?í pozvat do svého obch?dku na ibiškový ?aj, aby mi nabídl své nejlepší zboží a mimo?ádné slevy. Spíše budím mírnou pozornost postávajících muž? – možná jsou to zam?stnanci obch?dk? a ?as si krátí tím, že spolu zvesela konverzují. Když tedy b?žím okolo nich, obvykle n?co ?eknou, p?edpokládám, že to m?lo být n?co povzbudivého.

Prvého b?hu jsem cht?l využít k prozkoumání okolí, takže jsem asi 15 minut b?žel po silnici sm?rem severním od našeho hotelu, pak jsem se oto?il zp?t, minul jsem hotel a b?žel dál asi dalších 10 minut, než jsem se dostal do další navazující osady. Op?t se tedy vracím a zkouším ješt? cestu k letišti. Ta je ovšem neosv?tlená, a tak b?žím pomalu a velmi opatrn? kontroluji každý došlap. Dost m? znervóz?uje projížd?jící automobil, který i zde na neosv?tlené silnici jede bez sv?tel. Pro jistotu opouštím silnici, ale zde žádný chodník není, takže velmi nep?íjemné. Zkoumání cesty k letišti tedy vzdávám a vracím se z více než hodinového b?hu spokojený.

Další b?hy jsem zkoušel ráno. Snažil jsem se probudit se a vstát ješt? t?sn? p?ed východem slunce. Jen se trochu napít jontového nápoje a s sebou si vzít také. Vybíhám v dob? svítání. Slunce ješt? není vid?t. Sv?tlá zá? se ale chystá vít?zit nad tmou. Já jsem si zvolil op?t sm?r na sever a stup?ovat tempo podle sporttesteru.

Ulice jsou skoro liduprázdné, ale ne úpln?. Sem tam projede auto, nejspíše taxík a ob?as mi nabízí, že m? sveze. To nepot?ebuji. Takže pod?kuji a b?žím dál. Sem tam projede autobus. N?kte?í lidé už zase postávají p?ed svými krámky. Pak se na m? sm?jou a ukazují palci nahoru.

Takto prob?hnu n?kolika obcemi. Na okraji jedné z nich se najednou objeví na silnici skoro bílý pes velikosti vl?áka. Samoz?ejm? bez obojku a bez koše a majitel nikde. ?íkám si: To by nebylo p?íjemné být zde pokousán, kdoví jaká je zde úrove? poskytnuté léka?ské pé?e a zde se každá infekce rozvine rychle. Jsem rozhodnut b?hem n?kolika krok? p?ejít do ch?ze, ale než to sta?ím ud?lat, pes z ni?eho nic zmizí ve vjezdu do p?ilehlé zahrady. Žádné stopy agresivního chování, na které si st?žuje u nás nejeden b?žec. Jestliže zde lidé ponechají psa takto volného a jsou to lidé sami také milující volnost a p?átelství, je logické, že ona agresivita se nemá kde v tom psovi vzít. Zachová se stejn? jako v?tšina šelem v divo?in? – p?ed neznámým ?lov?kem ustoupí.

B?žím dál na sever. Cesta jen málo vybo?uje ze severního sm?ru, ale výškov? je docela zvln?ná s mírn? stoupající tendencí. Pokud mi výhled doprava nezakrývá n?jaká budova, mohu pozorovat pláže a mo?e. Tam se už nad hladinou mo?e objevuje rudá koule vycházejícího slunce, n?kdy zahalená ješt? do plenek oparu. Po levé stran? lze pozorovat hory, které zakrývají výhled do vnitrozemí. Asi jen pár kilometr? za t?mi horami bych narazil na pouš?. Ale ani k t?m horám se nelze n?jak snadno dostat.

Takže to ani nezkouším. Bývají dokonce oplocené. T?ží se v nich vápenec, nejspíše dostupný materiál pro výstavbu zdejší turistické aglomerace. Jsou to hory, na kterých skoro nic neroste. Jsou bílé až žluté.

Po asi p?lhodin? obracím sm?r. Slunce každých 5 minut stoupá výše a výše nad východním obzorem a za?íná neprodlen? se svým posláním. Sesílá své paprsky a p?edává všemu svou intenzivní energii. Na zpáte?ní cest? již st?ídám úseky b?žené intenzivn? a mírn?, vždy asi po 4–5 minutách a p?kn? se u toho potím.

Míjím skupinku mladých muž?, kte?í se na m? sm?jí a vyjad?ují pochvalu. Povídám jim anglicky, a? b?ží se mnou. Na to podle mé dosavadní zkušenosti nikdo nikdy nereagoval. Jaké bylo ale mé p?ekvapení, když jeden z t?ch mladých muž? (odhaduji okolo 20 let) opravdu vybíhá a b?ží vedle m? a po?ád se sm?je. Bylo to p?íjemné aspo? chvíli neb?žet sám.

Ale podle mých stopek p?išel ?as pro další zrychlený úsek. Rozhodl jsem se p?idávat na tempu jen velmi zvolna. To m?lo za následek, že mladý muž vedle m? se stále snažil p?izp?sobit mému tempu, v n?kterých momentech m? dokonce o metr p?edb?hl, ale asi po minut? stup?ování tempa bylo cítit, jak ho postupn? smích opouští a jak za?íná zt?žka dýchat. Pak se odpojil a p?ib?hl k n?jaké garáži, kde byla hadice s vodou a za?al se polívat vodou, sotva popadal dech. Tak takhle jsem zdolal ?ernocha. Zamával jsem mu a pokra?oval dál.

Teplota vzduchu jde rychle nahoru, cítím pot?ebu se napít. Našt?stí mám s sebou své pití. K hotelu dobíhám p?íjemn? osv?žen, a p?ece pon?kud vyprahlý až vysušený. To je prost? to africké slunce.

Další ranní b?h m?l op?t za cíl ty hory a vnitrozemí a letišt?. Tentokrát se nemusím obávat b?žet po silnici, protože je dob?e vid?t. Na hlavní silnici je na tuto ranní dobu docela slušný provoz, takže b?žím bu? po chodníku, pokud tam je, nebo po okraji silnice a dávám na auta pozor. Brzy zamítnu variantu b?žet k letišti, i když to je odsud vzdáleno pouhých 5 km. Tam by m? asi nic zajímavého ne?ekalo, jen bych možná vyvolal zájem bezpe?nostních složek. V ledvince jsem samoz?ejm? m?l pro jistotu pas a hotelový pr?kaz. A tak b?žím více na jihozápad podél Hurghady a dostávám se do jejích okrajových ?ástí.

Zde vnímám ten prudký kontrast. Zatím jsem vnímal Hurghadu jako moderní aglomeraci v evropském stylu. Všude podél silnic jsou vysázeny palmy. A po celé délce on?ch silnic jsou nataženy hadice pro zavlažování t?ch palem. Nej?ast?ji datlových. Je to nádherné. Ale brzy se dostávám do míst, kde podél silnice se objevuje n?kolik budov ve stylu našich panelák?, ale nemají tolik pater. A co ješt? nemají, jsou okna. Tedy otvory ve zdech ano, ale zasklená okna s možností zav?ít a otev?ít ne.

Sou?asn? s tímto zjevem ucítím jakýsi podivný silný zápach, který jsem ješt? nikdy v život? necítil. Byla to asi sm?sice pach? z domácností, kde se nesplachuje a možná tam ani není záchod, kam se musí nosit voda, kde možná nete?e elektrický proud. Sm?sice pach? zahrnující hnijící zbytky potravy i zasychající lidské výkaly…

Když vidím, že k horám to mám po?ád stejn? daleko a silnice mi v tom moc nepomáhá, vzdávám i tento zám?r dostat se k nim, i když m? velmi lákaly, a vracím se zp?t.

Ješt? jsem zrealizoval jeden b?h ve?er a jeden krátký v nejparn?jším poledni, ale po pláži po písku naboso. B?žet naboso se dá spíše než chodit, protože teplota písku je taková, že p?i pomalém kontaktu chodidla s horkým povrchem (teplota povrchu hodn? nad 60 °C) hrozí popáleniny. Proto lidé na pláži chodí skoro vždy v botách.

Ano, Hurghada se pro m? stala m?stem kontrast?: Jsou zde Evropané, pro jejichž rekrea?ní vyžití celá aglomerace vyr?stá. Jsou zde obchodníci, kte?í jsou z tohoto rozmachu živi a žijí asi velmi siln? nad b?žným standardem Egypta. Jejich vo?avé olejí?ky, které prodávají ve svých krámcích, sice nádhern? voní, ale nemohou zast?ít zápach z okrajových ?tvrtí m?sta, kde n?kte?í lidé bydlí i v opušt?ném autobuse. Je to jakousi p?ipomínkou toho, že v?tšina lidstva dnes nežije v blahobytu, ale v nuzných podmínkách.

Ano, to jsou v?ci, které ?lov?k m?že vnímat tehdy, když b?há a nohy ho až tam na kraj zanesou…