Australani před problémy utíkají, zkuste to taky
Australané jsou na běhání závislí. Na plážových promenádách se nikdo nepromenáduje, ale běhá. Po chodnících v parku nikdo nechodí, ale utíká. Pěšiny na pobřeží zdolávají všichni pěšky – a to pořádnou rychlostí. Dalo by se skoro říct, že běhání zde nepatří k volnočasovým aktivitám, ale k činnostem, které se dělají neustále. KNIHU „KAŽDÝ DEN JE WOW“ VYHRÁVAJÍ LUKÁŠ HOLUB, JAN ŠKŮREK A FRANTIŠEK KALINA
Australská posedlost tímto sportem pak paradoxně není nejvíc patrná za hranicemi města, ale přímo v něm. V tramvaji se bankéři cestou z práce rozcvičují, maminky mají speciálně upravené kočárky na běhání, obchodů se sportovní obuví je tu více než večerek, které tu s oblibou zavírají v pět.
Asi nejzřetelnější důkaz o absolutním běžeckém zasvěcení pak přináší styl oblékání, kterému propadli snad všichni, kdo bydlí ve městě. Ať už je to soudce, student nebo businessman, na nohách bude mít vždycky tenisky. Barevné běžecké tenisky.
Hlavně v případě žen si pak toho nejde nevšimnout. Takový typický outfit australských manažerek vypadá totiž asi následovně: skvěle upravené vlasy, krátce střižené sáčko, pouzdrové šaty, jejichž barva dokonale ladí s barvou náramků a – samozřejmě – běžecké boty. Ti z vás, kdo si někdy zkusili pouzdrové šaty, jistě uznají, že tato kombinace je přinejmenším zvláštní, ne-li šílená. Je vůbec možné běžet v pouzdrových šatech?
Pakliže umíte utíkat, aniž byste od sebe oddělili kolena, možné to jistě je. Australanky na to však jdou jinak. Na zádech si totiž s sebou nesou batoh, ve kterém mají obuv na přezutí. Své lodičky a polobotky si pak nazouvají až v práci. Do kanceláře pomocí sportovních bot pak ráno dorazí o něco dříve, večer ze svého baťůžku ještě vytáhnou tričko a legíny, nedočkavě odhodí svazující šaty a domů si už běží po svých.
Ve všední dny pak na křižovatkách vzniká zácpa – namísto aut však spíše čekejte kolony běžců a běžkyň, kteří s potem rychle vylučují pracovní stres. V ulicích, které už jsou dál od centra, pak často vzniká endorfinová epidemie. Dříve ustarané výrazy tvrdě pracujících se mění v usměvavé obličeje s červenými tvářemi, s každým výdechem jde pozorovat, jak z uřícených běžců odchází veškeré starosti (či jejich slavné „worries“).
Ano, možná že platí, že před problémy by se nemělo utíkat, v Austrálii však, jak se zdá, toto neplatí. Všichni, kteří si prozíravě do práce s sebou berou tenisky, se totiž řídí heslem, že nejlepší způsob, jak se zbavit stresu, je mu utéct.
Podobné příběhy najdete v knize Protože každý den je WOW, kterou autorka článku napsala během několikaletého pobytu v Austrálii a která vyšla letos na podzim. Knihu můžete objednávat přes webové stránky www.protozekazdydenjewow.cz
Komentáře (Celkem 9)
zuzkaleš 17.11.2014 18:13:39
Australané jsou na běhání závislí. Na plážových promenádách se
nikdo nepromenáduje, ale běhá. Po chodnících v parku nikdo nechodí, ale
utíká. Pěšiny na pobřeží zdolávají všichni pěšky – a to
pořádnou rychlostí. Dalo by se skoro říct, že běhání zde nepatří
k volnočasovým aktivitám, ale k činnostem, které se dělají
neustále.
Odkaz
na článek
Praha
Tommo 17.11.2014 18:24:44
k tomu outfitu oblek + běžboty, takoví turisté se občas vyskytují i v Praze a já si vždycky naivně myslel, že jsou to amíci…;-)
Jilemnice
JacoB* 17.11.2014 18:48:45
Ale neměli by před nimi utíkat…protože se tím nic nevyřeší. Zastaví se…a ten problém je tady pořád. Neutečou. Lepší je na něj skočit a pak ho vyřešit, i když to není ani trochu snadný.
Kdybych před nimi utíkal, tak už jsem dávno zaběhl maraton pod tři hodiny.
rudo 17.11.2014 20:36:55
ehm, pocitam s tym ze budem zas kritizovany ze do vsetkeho kecam a nicomu nerozumiem
australia patri medzi najobeznejsie krajiny, tusim sme dokonca uz stihli predbehnut ameriku, problemov a stersu tu maju ludia kopec, mode je preave nehybat sa a riesit problemy chlastom, opijaju sa uz deti, byt obeznym a opitym je moderny styl
tych zopar behajucich v parkoch to je malicke percento populacie ktpori su do behu fanaticki tak inde vo svete a v parkoch skor posobia rusivo parky patria psom a psickarom, detom na trijkolkach chodniky blkokuju hlucky zenskych ktore sa tam motaju po celej sirke vo vasnivych diskusiach o nicom chodniky su zvycajne spolocne pre chodcov bezcov psy deti a cyklistov a inline a na chodnikoch su kolizie kazdu minutu a stres a napatie medzi jednotlivymi druhmi uzivatelov chodnikov
vybavit neikde priestpr pre bezecky zavod je takmer nemozne stoji to desattice a mesiace papierovaciek, aj ked sa nejedna o uzavierku cestnej dopravy a cely beh je niekde v terene v lese a podobne
akcia musi ist cez nejaku milionovu charitu aby ziskala povoloenie a tym ide startovne doslova do stoviek dolarov na osobu a aj na malych kratkych behoch je tu startovne najdrahsie na svete (aj bezecke boty su tu najdrahsie na svete)
Bratislava
ivan99 18.11.2014 07:46:58
A kdeze nam „odislo“ napomenutie od admina a nasl. prispevok, ktorý sa pýtal na uvedene napomenutie. Alebo aj ten bol 17.11. cenzurovaný ? Prosim aadmina o objasnenie.
Praha
Tommo 18.11.2014 09:37:29
>> ivan99, 18. 11. 2014 07:46:58
A nejenomže byly ty příspěvky odstraněny, ale všimni si, že z Rudova příspěvku byla odstraněna druhá pasáž, kde psal něco v tom smyslu, že větší ptákovinu o Austrálii dlouho nečetl
Lze si jen domýšlet, zda se jedná o edit autora, nebo zásah cenzora (uh, that rhymes)
Tábor
otilrak 11.12.2014 10:59:47
Stal jsem se jedním ze tří vylosovaných a knížka mi dnes přišla. První dojem, pěkný paperback. Dojem z obsahu napíši časem, přišla krapet nevhod, mám toho teď na čtení a studium moc…
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.