Kdy jsi začala s během? Dělala jsi i jiné sporty?

Běhat jsem začala asi v šesti letech, tehdy orientační běhy. Přivedli mě k nim rodiče, kteří se jim stále plně věnují. Od dětství jsem s nimi jezdila na závody. Orientační běh jsem dělala do šestnácti let, pak jsem přešla na krosy a vrchy. Ostatním sportům jako plavání, běžkám a snowboardu se věnuji dál, ale jen rekreačně.

Vídáme tě na krosech, bězích do vrchu, ale i na silnici a na dráze – co ti nejvíc vyhovuje?

Sedí mi silniční běhy a krosy, zejména členité závody v terénu delší než 5 kilometrů.

Jaké jsou tvé oblíbené závody?

V Praze je to Běh Anny-Marie, v Jizerkách Janovská 19 a obecně horské orientační běhy, protože mě na ně baví trénovat.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Asi první místo na republikovém mistrovství v orientačním běhu, kde se mi zadařilo hned několikrát po sobě. Letos jsem byla také spokojená s výsledkem v běhu Hruštice.

Kdo ti píše tréninkový plán?

Dříve mi připravoval plán táta a poslední dva roky jsem běhala podle svého. Letos v létě jsem se domluvila s Ivem Domanským, že mi bude psát tréninkový plán on.

Kde trénuješ? Jaká je tvá oblíbená běžecká lokalita?

Bydlím v Praze na Budějovické, takže běhám v Krčském lese. Když jsem doma, trénuji u nás v Jablonci nad Nisou.

Jak často běháš a kolik kilometrů týdně?

V tréninkovém období jsem letos běhala 5× týdně a teď s Ivem to bude možná více. Kilometráž se liší podle toho, jestli trénuji na horský orientační běh (září, říjen). To se blíží ke 100 kilometrům. Jinak asi 50 kilometrů, ale nevím to přesně. Nyní, vzhledem k tomu, že budu od února pracovat na plný úvazek, ještě nevím, jak budu moci trénovat.

Chodíš běhat ráno nebo večer a sama nebo s někým?

Chodím běhat, když mám čas. Takže podle práce a školy. O víkendech raději dopoledne. Občas jdu výklus s otcem nebo s kamarády, ostatní tréninky chodím sama.

Co jsi vystudovala a jakému se věnuješ zaměstnání?

Mám za sebou bakalářské studium na ČVUT, Fakulta stavební, obor Architektura a stavitelství. Nyní studuji magisterský obor Budovy a prostředí, v lednu bych měla končit.

Co jiného děláš ráda ve volném čase, když neběháš?

V zimě učím dva tři měsíce v lyžařské škole sjezdové lyže a snowboard. V tomto období také trénuji místo některých běžeckých tréninků na běžkách. Tuhle zimu to však bude méně, protože zůstávám v Praze. Celoročně 5× týdně cvičím, ostatní sporty provozuji jen občas.

Tereza ze sebe umí vydat maximum, říká její trenér Domanský

"Terezu znám od roku 2005, kdy se kvalifikovala na mistrovství světa v běhu do vrchu ve Wellingtonu na Novém Zélandě v kategorii juniorek. O rok později začala studovat na stavební fakultě ČVUT a potkali jsme se víceméně náhodou na podzimním Běhu Hostivaří.

Myslel jsem, že během studia bude v Praze na závodech hodně vyčnívat z průměru. Jenže ona dala přednost náročnému studiu. Letos školu končí.

Spolupracovat jsme začali od září, kdy na sebe upozornila překonáním kvalitního traťového rekordu žen na krčském Rasokrosu. Tehdy jsem ji přesvědčil, aby si zkusila zaběhnout hodinovku na Strahově a její výkon 15 520 metrů je letošním nejlepším v republice.

Počátkem října si vytvořila základní osobní rekord na 10 000 metrů na dráze, když zaběhla bez speciální přípravy 38:05. Tímto časem je osmá v letošních českých tabulkách, vyhrála i Hruštici, kde dokázala porazit třeba Janu Klimešovou.

O tři týdny později se stala mistryní republiky v horském orientačním běhu v kategorii smíšených dvojic se svým otcem Zdeňkem. Toto mistrovství je dvoudenní a závodníci běží každý den ve členitém terénu až 35 km.

Je zajímavý typ závodnice. Její styl je elegantní, na pohled bez úsilí. Ve skutečnosti však ze sebe umí vydat maximum. Je v podstatě klasická univerzálka, schopná dostat se možná už v příští sezóně pod 37 minut na desítku. Je výborná v terénu a dostatečně vytrvalá pro delší silniční běhy.

Domluvili jsme se, že se po zimní přípravě zúčastní krosového mistrovství, mistrovského půlmaratonu i mistrovské silniční desítky.

Co se týče maratonu, doporučil jsem jí, ať počká na sezónu 2013, možná i 2014. Nemá cenu, aby ho běhala kolem tří hodin, takových běžkyň máme u nás dost. Pokud se dokáže zlepšit na desítce o další minutu, může z toho být půlmaraton kolem 1:22 a na tom se už dá stavět dlouhodobý plán maratonské přípravy. Výsledek pak nebude řekněme 2:59, ale o hodně lepší.

Myslím, že je na tom dobře technicky, ale i takticky. Hlavně aby přípravu zvládla ve zdraví a aby měla v zaměstnání alespoň minimální podmínky pro kvalitní trénink. Má to v hlavě dobře srovnané a ví, že se běháním neuživí a živit nebude. Říká mi doslova: „Budu mít asi ještě méně času než teď, tak nečekej zázraky.“