Jak se rodí běžkyně: Žebrácká pětadvacítka

?tvrte?ní ?tvrtky (rozum?j 10×400m) jsem na dráze odkroužila o n?kolik vte?in lépe než p?ed dv?ma týdny. Zbytek dní jen tak vyklusávám. Koncem týdne za?ínám pochybovat, jestli ješt? umím b?hat. 

P?ed závody jsem nervní, ale vždycky se dob?e bavím. Protože závod je koneckonc? jen t?ešni?ka na dortu, spole?enská událost a ?ím dál víc i kontrola, zda jdu v tréninku správným sm?rem. Jak tedy bylo na Žebráku? 

Vždycky se divím, jak se z dosp?lé ženy s vlastními vyt?íbenými názory stává p?ed startem nesvéprávné pako. Mluvím o sob? a první ?ást sd?lení mi vyvracejte, jak je libo. Na té druhé trvám. Ráno jsem zvládla s jediným návratem zp?t dom?. Plavky! V p?íb?hu mají svou roli, proto prosím nezatracovat. Sraz s Ros?ou na Nových Butovicích. Z auta gestikuluje, kde bude parkovat. Na pokyn „vpravo“ reaguju úprkem vlevo, šance zastavit m? je nulová, a tak si cvi?n? obíhám stanici metra. Do Žebráku z Prahy kousek a já rad?ji ml?ím. Není to obvyklé, ale pro všechny zú?astn?né rozhodn? lepší. 

Vyplnit registra?ní formulá?, vyzvednout startovní ?íslo, zaplatit startovné, vysypat si batoh. Když o tom tak p?emýšlím, ?íkám si, že vysypání batohu možná ani není na závodech povinné. Nevid?la jsem nikoho, kdo by se pokusil m? napodobit. Pro m? je to však nedílná sou?ást p?edzávodní p?ípravy. Místo b?žecké abecedy. 

Patnáct minut do výst?elu. Jitka ?íká, abych chodila, tak chodím. Ivo ?íká, abych nebláznila a nehonila se s Ke?any, m?ním tedy taktiku a stoupám si do zadní lajny. 

Nevím co ?ekat – výškový profil na stránkách závodu m?že být klidn? prachsprostá pomluva. Vybíhám s vírou, že první desítku kilometr? p?ežiju, druhou n?jak dob?hnu a poslední p?tku už prost? nevzdám. Krátce po startu mi mizí z dohledu Miriam s Ditou, se kterými jsem cht?la b?žet. Ob? dob?hnou kus p?ede mnou a já strávím závod ve spole?nosti b?žc? a lesní zv??e. 

Tra? je krásná a náro?ná, po?así ideální. Závod se obešel bez krize, jen se mi na n?kterých úsecích už prost? necht?lo b?žet znovu do kopce a hodn? m? zpomalilo lesní stoupání v první t?etin?. Hlídám si mezi?asy a ve druhé t?etin? postupn? stahuju manko z té první. Sem tam prohodím pár slov s b?žci okolo. Pomáhá mi to utvrdit se v pocitu všeobecné pohody. 

Záv?re?né kilometry s hrady Žebrák a To?ník po levici jsou za odm?nu. Kilometr p?ed cílem Ivo Domanský, dom? není daleko a zkouším ješt? o kousek zrychlit. Pár set metr? p?ed cílem fandí Mirek Th. - kdybych ned?lala kašpárka a nezkoušela sprint, možná bych dob?hla o kousek líp. Ješt? že jsou b?žci rytí?i a na posledních pár set metr? mám spole?nost. ?as 2:10:26. 

Díky všem, kdo mi po dob?hu pot?ásli rukou – v?tšina z nich b?žela líp než já. Popocházím podél trati, opakovan? se pokouším si nesedat, za?ínám se radovat. Z auta si beru batoh a vydávám se k šatnám ud?lat ze sebe princeznu. Dilema spole?ných sprch ?eším plavkami. Jsem možná za exota, ale nesnesla bych myšlenku, že jsem se pro n? ráno vracela zbyte?n?. 

Úkol spln?n, snad až na jednu drobnost. Na seznam v?cí, které bych do maratonu ješt? ráda zvládla p?idávám další: nau?it se jíst na trati. Um?u na Kladn? hlady, jestli se to nenau?ím. Jinak mám úpln? oby?ejnou radost, že jsem živa a zdráva a že to Ivo Domanskému takhle dob?e vychází. 

S p?áním hezkého týdne,

Diskuse na téma Maraton Kladno 2007 na fóru

Diskuse o kladenském maratonu z lo?ska

Fotografie z Kladenského maratonu 2006

Trénink na maraton

Poradna k maratonskému tréninku