Jak se rodí běžkyně: Týden předem odepsaný

Žebrácká pětadvacítka pro mě byla mezníkem, který odděluje jednu část přípravy od druhé. V té první jsem se snažila odběhat hodně (70–80 km týdně) kilometrů a navíc docela rychle (5 min/km). Svou přípravu na první maraton považuji za rozumně zvážený risk a to, že vydržely nohy, svaly, šlachy, klouby i morálka, mě těší. Během čtyř týdnů jsem se proběhala k tempu 5 min/km, zvládla zatím nejdelší závod a znatelně zrychlila na dráze. 

Minulý týden byl jiný. Od maratonu mě dělí tři týdny a nejzásadnější část tréninku mám za sebou. Čas prchá jak splašená mrcha, řekl by kamarád. Přesto jsem o týdnu po Žebráku neuvažovala jinak než jako o sedmi dnech, kdy to nepoběží. Prostě jsem minulý týden předem vypustila, odepsala. Jako by mi najednou chyběla motivace a potřebovala jsem si odpočinout od svých běžeckých ambicí. 

V pondělí jsem vyklusávala a v úterý odpočívala. Maličko jsem doufala i ve středu, ale Ivo Domanský byl rychlejší a na středu mi naplánoval regenerační běh. V rámci rebelie jsem si místo dvanáctky (kilometrů) v parku dala čtrnáctku (hodin) v práci. Vypínat počítač v deset večer je dozajista povznášející pocit, ale tréninkovým přínosem pro maraton si nejsem jistá. 

V rámci čtvrtečních úseků na dráze jsem se spontánně rozhodla otestovat, kterak jíst v průběhu běhu. Chtěla jsem mít maličko náskok a sacharidy začala doplňovat půlhodinu před výběhem. Další běžecká zásada porušena, leč doběhli jsme všichni (já i sacharidy:o) a tak si říkám, že jsem asi objevila ideální maratonské občerstvení. Páni pořadatelé, budete mít na Kladně tvarohové buchty a jahodovou zmrzlinu? 

No nevadí, alespoň něco na ten způsob. Když už jsme u jídla – nemám sebemenší tušení, co jsem celý týden jedla, ale vím, že okolo váhy budu ještě pár dní chodit obloukem. Toro hubne, já střádám zásoby do boje. 

Na sobotní dlouhý výběh jsem se chystala celý páteční večer. Přesněji řečeno do sobotních brzkých ranních hodin. Brzo ráno na vlak a hurá na výlet. Na běh bude přeci dost času večer. Čekala jsem fiasko a přišel pravý opak. Najednou mi přišlo líto, že se vlastně programově flákám. Vůči sobě, trenérovi i všem, co mi fandí, jsem si začala připadat jaksi nepatřičně.

Aby toho nebylo málo, až do pátku jsem bojovala s totálním nedostatkem elánu. Žádné drama, ale prostě mě nebavilo běhat. Od února se mi to stalo poprvé a maličko mě to zaskočilo. Zdá se, že šlo o chvilkovou indispozici a možná je dobře, že jsem tropila hlouposti. Bdím nad tím, abych měla běhání spojené se slovy „protože chci“ a ne „protože musím“. Zatím se to daří.

Přemýšlím, zda jsem v uplynulých sedmi dnech zvládla spáchat skutečně všechny prohřešky, abych v příštích třech týdnech prostě v klidu a bez zaváhání dofi­nišovala trénink a 9.září proběhla cílem maratonu na Kladně. Řekla bych, že ano. A teď je zase čas nazout maratonky a vyběhnout!

Ať Vám to běhá s radostí i elánem!

Katka Klouparová aka Kaacza
(Katka popisuje svou přípravu na první maraton v životě – maraton na Kladně) 

Diskuse na téma Maraton Kladno 2007 na fóru

Diskuse o kladenském maratonu z loňska

Fotografie z Kladenského maratonu 2006

Trénink na maraton

Poradna k maratonskému tréninku