Zbyňkův vůbec první oficiální závod v ultraběhu byla Beskydská sedmička v roce 2010. „Šel jsem ji s parťákem, kterého jsem kontaktoval na webu B7. Neznali jsme se, já měl pouze v plánu dojít a získat zkušenosti,“ uvádí 39letý borec z Valašska.

Kolik zkušeností mu tento závod přinesl, nevíme, ale o rok později se na Beskydskou sedmičku vrátil. V tandemu s Honzou Kotykem pak způsobil menší poprask. K překvapení všech a podle vlastních slov i jich samotných se jim podařilo zvítězit a získat tak titul mistrů České republiky.

V průběhu stejného roku pak Zbyněk posbíral úspěchy i na dalších štacích. Zvítězil na Pražské stovce, byl druhý na akci 5 beskydských vrcholů (5BV). V třídílném seriálu Horská výzva získal tentýž rok dvě druhá místa (Jeseníky a Krkonoše), v Beskydech pak skončil čtvrtý.

Ve stejném trendu pokračoval i loni, kdy se v lednu se zúčastnil premiéry Lysohorské 24 (L24), která je považována za jeden z nejtěžších zimních závodů. Cílem tohoto klání je absolvovat během 24 hodin co nejvíce výstupů na vrchol Beskyd, Lysou horu, přičemž trasa začíná u hotelu Petr Bezruč v Malenovicích (délka cca 12 km, převýšení cca 750 metrů). Zbyněk se stal absolutním vítězem, když se mu v průběhu 24 hodin podařilo „udělat“ 14 výstupů a sestupů. Celkem ten den nasbíral okolo 9 800 výškových metrů a necelých 170 kilometrů.

Do výsledkových listin se zapsal i v dalších loňských závodech. Vyhrál Krkonošský Survival, za oběť mu padli také všichni soupeři v Horské výzvě Jeseníky. V Beskydské sedmičce pak v září skončil druhý přes tréninkový výpadek v průběhu léta (v květnu totiž skončil po zranění v nemocnici). Nezapomeňme ani na třetí místa v Nízkotatranské stíhačce a na Pražské stovce.

Díky těmto výsledkům se rychle stal nekorunovaným králem dlouhých horských tratí. Přes veškeré úspěchy ovšem pro něj běh zůstává na druhé koleji. „Plavání, judo, cyklistika, horská kola, horolezectví, in-line, běh…" vyjmenovává Zbyněk své nejoblíbenější aktivity, kterým se věnuje, případně věnoval v minulosti.

„Běhání přišlo jako poslední z uvedených. Dostal jsem se k němu díky horolezectví a okamžitě mě pohltilo. Nejraději samozřejmě běhám po kopcích a v horách. Tam se cítím nejlépe. Pokud závod nemá pořádné kopce, tak to není ono,“ tvrdí Zbyněk. „Nejsem běžec, ale i přesto si jej snažím pokaždé užít naplno. Na prvním místě je u mě pořád kolo, pak běh a pak zase kolo.“

Letos si naservíroval i mezinárodní běžecké podniky. Prvním z těch větších bylo zimní ME Adventure Race, které proběhlo v Polsku. V ledu, sněhu a mrazu zvládl zhruba 500 kilometrů spolu s Tomášem Petrečkem, Pavlem Kurzem a Zuzanou Kroutilovou jako čtvrtý nejlepší tým.

V červenci se pak Zbyněk stal členem národního týmu, který vyrazil bojovat o medaile na European Skyrunning Championships 2013 v italském Canazei. Zbyněk se zúčastnil poslední části soutěže, závodu Trans D´Havet, který měří 80 kilometrů a má celkové převýšení okolo 5 500 metrů. V konkurenci evropské skyrunningové špičky doběhl jako nejlepší z českých běžců na 20. místě. Na trati strávil téměř 11 a půl hodiny.

Vše ale Zbyněk směruje ke svému nejvýznamnějšímu letošnímu podniku, Ultra-Trail du Mont-Blanc (UTMB), který proběhne na přelomu srpna a září. Tento horský ultramaraton je považován za nejtěžší v Evropě. Jeho trasa vede přes Francii, Itálii a Švýcarsko. Zbyňka čeká zhruba 166 km s celkovým převýšením kolem 9 400 m.

„Asi každý ultramaratonec sní o tom startovat na této akci. Poprvé jsem o UTMB slyšel vloni. Byl jsem dokonce přihlášený, ale bohužel mě nevylosovali. Hlásilo se tam tuším o téměř 200 procent závodníků nad limit. Letošní rok to už ale vyšlo,“ pochvaluje si Zbyněk.

Obavy ze samotného závodu nemá. „Cítím k tomuto závodu obrovský respekt. Bude to pro mě silný zážitek, těším se, že posbírám hromadu zkušeností. Obavy z průběhu závodu ale nemám. K podobným hodnotám (vzdálenost + převýšení) jsem se blížil na LH24. Jediné, co mě může zastavit, je zranění, ať už při závodě nebo před ním,“ říká. Za nejtěžší považuje už samotný start: „Než se to trochu procedí, bude to pořádné maso.“

Nevyzpytatelné alpské počasí mu přitom vrásky nedělá. „Počasí mě nemůže rozhodit, jsem zvyklý i na extrémní podmínky. Přiznám se, že jsem spíš ve svém živlu, když nejsou ideální podmínky,“ prozrazuje Zbyněk.

Na trase samotného závodu budou k dispozici čtyři základny, kde si budou moci závodníci odpočinout a v případě potřeby i prospat. Zbyněk má ale jiné plány: „Okolnosti to mohou lehce změnit, je to přece jen dlouhý závod, ale mým plánem je dát ten závod nonstop.“

Nejlepší běžci zvládají závod za čas okolo dvaceti hodin, drtivá většina závodníků ovšem potřebuje 30 až 45 hodin. Zbyněk si žádný časový limit nedává. „Výsledný čas neplánuji. V závodě je mnoho faktorů, které jej mohou v konečném důsledku ovlivnit. Budu spokojen, pokud uvidím cíl a závod dokončím.“