Organizátoři se rozhodli pojmout Nike Run více jako party než jako atletický event. Vzhledem k tomu, že propagují zejména svoji značku, je to pochopitelné. Proto se snaží k závodu přitáhnout především širokou veřejnost a dost prvoběžců místo toho, aby zvali elitní běžce černé pleti. Cílem organizátorů tedy není lámat traťové rekordy, ale především pobavit. Místo aktuálních top atletů z Afriky si pořadatelé pozvali legendární Paulu Radcliffe, aby spolu s Bárou Špotákovou a Víťou Veselým odstartovali závod.

Přesto mě překvapuje, že přes poměrně velkorysé odměny pro nejlepší běžce tento závod nedokáže přilákat více běžců z české špičky. Grand Prix příští týden i Běchovice na konci září jsou a ještě nějakou dobu budou prestižnější záležitostí, ale devět mužů pod 35 minut není zrovna vizitka špičkově obsazeného závodu. Na druhou stranu mají ostatní motivaci bojovat nejenom o čas, ale i o pořadí. Šance dostat se do Top 10, Top 100 nebo pokořit jinou podobnou metu je pro amatéry při dostatečném tréninku mnohem větší, než na závodech PIM.

Lokalita Žlutých lázní je pro závod takového typu vyhovující. Dvě hodiny před startem začínal doprovodný program, který měl lidi dostat do předzávodní nálady, tohle by u Rudolfina nebo na Staromáku šlo provést hůře. Na druhou stranu prostor není nafukovací a kolem třetí hodiny byla v šatnách, u úschovny a u toitoiek docela velká fronta.

Stejně jako v loňském roce připravili pořadatelé koridory. Na rozdíl většiny závodů, které jsem zažil, byly označeny nikoliv písmenem, ale předpokládaným cílovým časem. Nikdo nekontroloval, jestli se běžec správně zařadí, ale nestávalo se, že by se dopředu hnal někdo, kdo na to nemá a ostatní o něj prvních dvě stě metrů zakopávali. Za tohle zaslouží pochvalu běžci ještě více než organizátoři.

Samotný závod lze hodnotit těžko. Tam člověk běží, na co má, a snaží si správně rozvrhnout síly. Někomu se to daří lépe, někomu hůře. Někdo běží na osobák, někdo si to chce užít, někdo chce „to prostě uběhnout“. Trať závodu je rovná, start je poměrně široký a po pár stovkách metrů už si každý může zvolit svoji stopu. Alespoň to platilo pro moji výkonnostní skupinu, nevím, jak to bylo za námi. Bohužel jedna výtka pořadatelům je na místě. První kilometr byl přibližně 900 metrů od startu (měřil jsem to loni, letos při cestě do Žlutých lázní i v závodě podle GPS, navíc tomu odpovídá čas prvního a posledního „kilometru). Opravdu mi není jasné, proč je takový problém přesně umístit kilometrovníky, když už si pořadatel nechá trať změřit. Obzvlášť, když se jedná o první kilometr a nejeden běžec si upravuje svoje tempo.

Občerstvení na trati bylo stejně jako loni zajištěno dostatečně, problémy z prvního ročníku jsou asi stále velkým mementem. Stejně tak v cíli byl k dispozici ionťák, banán a voda, dalo by se říci dobrý standard. Po doběhu jsme si bohužel museli vystát frontu na batohy, možná by stálo za to posílit tým dobrovolníků, ale při desítce je rozdíl mezi prvním a posledním běžcem výrazně menší než při maratonu, takže se určitému prime time ve vydávání zavazadel těžko lze vyhnout.

Na straně pořadatelů je vidět snaha každý rok se zlepšovat. Letos je na stránkách mnohem přehlednější výsledkový servis, trička jsou příjemná a asi ještě hezčí než v loňském roce (na to ale může mít každý svůj názor). Trochu mě mrzí, že nebyla možnost editovat si svoje startovní číslo. Zase když mi den před závodem onemocněl kamarád, našel jsem za něj náhradu a psal organizátorům, jestli je možné v databázi přepsat jméno, za šest(!) minut jsem obdržel odpověď „registrace změněna, hezký den“. Za rozumné peníze běžci dostali dost muziky (obrazně i doslovně), nicméně oproti loňsku se startovné zdražilo o sto korun na 400 a kdo to nestihl do půlky června, měl to rovnou za 600. Doufejme, že v tomhle trendu pořadatelé pokračovat v dalších letech nebudou.

HODNOCENÍ:

Organizace: *****

Zázemí: ****

Sportovní úroveň: ***

Atmosféra: *****

Celkové hodnocení: ****

Pozn.red.: Názory spolupracovníků nemusí vždy vystihovat stanoviska redakce. Autor běhá od roku 2011, kdy „vstal z gauče a začal trénovat“. Jezdí na lokální i velké městské závody a snaží sebe i své kamarády dostat pod hranici 40 minut na desítce a v budoucnu dohonit svoji sestru, přední českou běžkyni.