Jirko, kde momentálně trénuješ?

„Na náhorní plošině v západní části Keni ve městě Iten, které leží ve výšce 2 400 m n. m. Toto město jistě běžci znají z knihy Běhání s Keňany (úsměv)."

Jaké tam jsou podmínky?

„Panuje tu slunečné počasí a teploty dosahují 23 °C. Když jsme však přijeli, bylo prvních pět dní nezvykle deštivo. Místní prašné cesty se změnily v blátivé, ale několik hodin po dešti opět byly na běh příjemné. Což se ale nedalo říct o našem oblečení, které díky vysoké vlhkosti špatně osychalo."

Co si od pobytu slibuješ?

„Měl bych tu být dva a půl měsíce. Věřím, že mi zdejší podnebí, strava, nadmořská výška a hliněné cesty pomohou ke zlepšení výkonnosti. Je to pro mě velká motivace vidět tu každou chvíli skupinky běžců, jak trénují. To člověku dodává obrovskou chuť do tréninku. Všichni jsou zde přátelští, což je také velmi důležité pro celkovou psychickou pohodu."

Co tě do Itenu přivedlo?

„Myšlenky na to, že chci jet do Keni, jsem měl už jako začínající běžec, kdy jsem na Youtube sledoval různá videa o této běžecké destinaci. Dalším impulzem bylo přečtení knihy Běhání s Keňany. Poté mě myšlenka na Keňu na chvíli přešla, protože jsme jezdili na soustředění do pěkných destinací Alp a Maroka. Nicméně v květnu loňského roku po pár – z mého pohledu nepovedených – závodech, jako bylo například druhé místo na MČR v maratonu, se mi myšlenka na trénink v Keni vrátila. Když jsem pak v červnu úspěšně dokončil studia na vysoké škole, stal jsem se dobrovolně nezaměstnaným, jinými slovy profesionální běžec v ČR. Rozhodl jsem se jít za svým snem, dát běhu vše a pokusit se splnit limit na olympijské hry. Podíval jsem se do termínovky a usmyslel si, že na začátku ledna odjedu do Keni a vrátím se před závody, kde bych chtěl atakovat nominační kritéria na ME v atletice na půlmaraton a na OH na maraton. Prostě jsem nechtěl čekat, jestli se mi náhodou povede natrénovat v ČR."

Konzultoval jsi to rozhodnutí s někým?

„Co se týče tréninku, tak jen s trenérem (Jiřím Sequentem, pozn. red.) jsme se domluvili, že první týdny budeme jen nabíhat kilometry ve volnějších tempech. Každý organismus se jinak adaptuje, a proto je nutné se ze začátku hlídat."

Jak se tedy „hlídáš“?

„Na každém běhu mám sporttester a kontroluji si tepovou frekvenci, abych se nedostal do příliš vysokých čísel. Zejména třetí den pobytu byl pro mě krizový, ale od té doby se to rapidně zlepšuje a po týdnu volného běhání se cítím dobře a tepová frekvence se skoro blíží hodnotám z nížiny. Jinak s kontakty v Keni a dalšími důležitými organizačními věcmi mi velmi pomohli běžec David Vaš a Jana Moberly z RunCzechu, za což bych jim chtěl moc poděkovat."

Kde bydlíte a jak se stravujete?

„Bydlíme přímo v Itenu v apartmánu za benzinovou pumpou, dírou v plotě a pak hned doprava (úsměv). Je to asi 100 metrů od „meeting pointu“, kde se scházejí Keňané k tréninku."

Jak se stravuješ?

„K snídani mám většinou jen banán, toust s marmeládou nebo nic, podle toho, jak brzy jdeme běhat. Na obědy chodíme do místního Roadside Hotelu, zní to honosně, ale je to taková dřevěná chaloupka, kam by se asi zhýčkaný Evropan bál vůbec vkročit. Vaří zde ale opravdu velmi dobře a nejdražší jídlo i s čajem vyjde na 25 Kč. Večeře si vaříme sami. Většinou se jedná o směs zeleniny (cibule, česnek, paprika, rajče, fazole, špenát) a k tomu ugali, rýži nebo chapati."

Jaké jsou podmínky k tréninku, kde a s kým běháte?

„Běháme po cestách v okolí Itenu, jsou zde krásně vlnité hliněné cesty a v okolí krásná příroda. Zatím běháme sami, abychom to nepřehnali, ale určitě až budeme aklimatizovaní, se přidáme ke Keňanům. Běhají tady velké skupiny všech výkonností, tak nebude problém se na někoho napojit."

Máš daný tréninkový plán nebo jej upravuješ na místě?

„Trenér mi napsal plán, který se snažím držet. Je jen na období aklimatizace, poté budu tréninky dál konzultovat. Osobně bych to viděl na rozmezí 160–210 km týdně. Plus kompenzační cvičení a posilování."

Věnuješ se i regeneraci?

„Zatím používám jen různé masážní válce, míčky, expandéry, protahování, automasáže. Ale od příštího týdne bych chtěl navštěvovat nějakého místního maséra."

Jsou na místě ještě další Evropani?

„Jsem tu ještě s Čechy Milanem Kocourkem a Alešem Borkem. Jinak jsme tu potkali Arne Gabiuse, který loni zaběhl německý rekord na maraton 2:08:33, pak zde běhá několik Angličanů a Francouzů."

Kde plánuješ otestovat svoji formu?

„Možná vyzkouším nějaký místní závod, jestli tu nějaký bude na konci února nebo v březnu. Dva dny po příjezdu, 2. dubna, bych chtěl absolvovat Sportisimo 1/2maraton Praha."

A kde budeš chtít splnit limit pro olympijský maraton?

„Uvidíme podle toho, jak proběhne aklimatizace a s jakou formou se vrátím. Rád bych se o splnění kvalifikačního limitu pokusil v polovině dubna v Hamburku.Taktika bude jednoduchá, běžet rovnoměrně na čas pod 2:15."

Co by pak pro tebe případný start v Riu znamenal?

„Že všechna tréninková dřina vyústila v účast na akci, která je pro každého sportovce tou největší poctou."