Jsi dvojnásobným šampionem USA v trailu, letos máš už naběhané skoro dva tisíce kilometrů v kopcích, píšeš si blog, podporuje tě firma Nike, píšeš do amerického časopisu Trail Runner. Vzpomínáš si ještě na svůj vůbec první vyhraný závod?

„Nevím, nevzpomínám, protože vyhrát není nikdy mým cílem. Mým cílem je vždy si daný závod pořádně užít – pokud mám pocit, že to nepůjde, nezávodím. To je důvod, proč jsem nikdy nezávodil na silnicích, prostě mě to neláká, stejně jako moji ženu.“

Přesto, jakého vítězství si nejvíce ceníš?

„To se nedá takto říci. Nejdůležitější vítězství je pro mě kterékoliv, které mohu sdílet se svou ženou Megan, jež je jednou z nejlepších trailových běžkyň. Když ji vidím v cíli a vidím tu radost, kterou zažívá, nesmírně mě to posouvá dál. Je to můj hnací motor. Mnohokrát jsme vyhráli závod Way Too Cool 50k a v souvislosti s tímto závodem mi na mysli vždy vyvstane ten pocit, který zažívám, když můžu obejmout Megan a sdílet tak její radost a nadšení.“

S Megan každopádně tvoříte špičkový tým…

„Ano, s Megan společně trénujeme a závodíme. Většinu společných tréninků máme o víkendu. Je to něco, co máme společného, co nás sbližuje, ale nebyla to věc, díky které jsme se dali dohromady.“

Jak vypadá tvůj nejbližší běžecký kalendář?

„Závody plánujeme společně s Megan, a to pouze několik týdnů předem. Tento rok budeme závodit pouze v Americe. Chtěli bychom se účastnit několika domácích špičkových závodů. Nicméně nejde ani tak o závody, ale o to, co všechno při nich můžeš vidět. Myslím tím tu přírodu, tu krásu kolem nás.“

Prozradíš svůj nejoblíbenější závod? Máš ještě nějaký běžecký sen?

„Nejraději mám Way Too Cool 50k. Podobně jako při evropských závodech je zde okolo plno domácích diváků, kteří tě povzbuzují. To mám vážně rád. Samozřejmě, jednou bych se chtěl účastnit UTMB, ale to je hudba budoucnosti. Zatím se zaměřuji na závody do 50 km, kde je důležitá rychlost. Takže až budu běhat pomaleji, začnu trénovat na UTMB.“ (úsměv)

Řekl bys, že jsi talentovaný, nebo je to jen otázka tréninku a dřiny?

„Vždy je to kombinace obojího. Talent je předpokladem k tomu, abys byl zdravý a byl schopen zvládat náročné tréninky a kvalitně odpočívat. Snažím se nemyslet na talent a na to, jakou hraje roli v dosažení úspěchu. To stejné radím i svým klientům, které trénuji. Soustředím se na věci, které má člověk pod kontrolou a může je ovlivnit.“

Je ti teprve 27 let, ale máš už něco naběháno. Kdy jsi s dálkovými běhy začal?

„S během jsem začal v devatenácti letech, což je ve srovnání s ostatními, kteří běhají na mé úrovni, dost pozdě. Ve škole jsem hrával americký fotbal. Když jsem s fotbalem přestal, potřeboval shodit ta kila, která jsem nabral. A tak jsem se zamiloval do běhání, u kterého chci navždy zůstat.“

Obligátní otázka – co pro tebe znamená běhání?

„Mnoho věcí, navíc je to každý den trochu jiné. Většinou to bývá ten pocit, kdy se v přírodě cítíš jako nepatrný tvor, jako zrnko prachu, ten pocit, kdy víš, že se můžeš posouvat dál. Když běhám, mám pocit, jako bych se díval smrti do tváře a ona mi říká: „Běž se vycpat!“ Každý, kdo běhá ultra, má podobný názor, běh je pro nás příležitostí, jak žít život naplno.“

Co děláš, když neběháš?

„Žijeme v docela spartánských podmínkách. Chodíme brzo spát a vstáváme také brzy – ve tři ráno. Veškerý zbylý čas jsem se rozhodl věnovat své ženě, která je zároveň mým nejlepším kamarádem. Je nám jedno, co děláme – běháme, hrajeme si s pejskem, díváme se na televizi nebo spíme – vše děláme společně. Mnohá životní rozhodnutí jsou tak jednoduchá, stačí si položit otázku: ‚Když se takto rozhodnu, budu se svou rodinou více, nebo méně?’“

Čím se živíš? Předpokládám, že ani v USA se během samotným moc živit nedá.

„Pracuji jako právník pro neziskovou a vzdělávací organizaci Environmental Law Institute, která se mimo jiné se zabývá správou regionálních oceánů, správou a ochranou pobřeží Mexického zálivu. Hodně cestuji a mám tak možnost poznávat skvělé lidi, se kterými pracuji na ochraně ekosystémů a životního prostředí.“

Pokud poodstoupíme od běhu, co je tvým životním krédem?

„Mým přáním je žít život tak, abych se cítil spokojen a naplněn. Abych mohl pomáhat a inspirovat druhé. Všichni směřujeme k jednomu cíli, nikdo mu neuteče a nikdo se do toho cíle netěší, proto ani tak nezáleží na tom, jakých úspěchů v životě dosáhneš. Je to pomíjivé. Naopak, záleží na tom, abys byl šťastný, těšil se z věcí kolem sebe a užíval si těch úžasných možností, které život nabízí.“

Máte se ženou krásného pejska, fenku. Běhá ráda, nebo je to lenivka?

„Naše Addie se chová jako bláznivé štěně, přestože jsou jí tři roky. Mám pocit, že mě dělá lepším člověkem. Když jsem s ní, uvědomuji si, jak je svět krásný a úžasný. Člověk má tendenci si vše komplikovat a vidět samé složitosti a problémy. Addie to vidí všechno jinak, jediné, na čem jí záleží je spánek, jídlo, skotačení a zase spánek. To vše ostatní je nepodstatné.“