Kristýno, zaběhla sis v Brně nový osobák na desítku 36:08,41. Jak to šlo? Byla to tvoje první desítka na dráze?

„Ano, moje první desítka na dráze, takže jsem nevěděla, co přesně od toho čekat. Bála jsem se, že to vůbec nebude utíkat. Ale nakonec mi to docela uteklo, i když bylo hodně teplo.“

Závod běžela stylem start-cíl Moira Stewartová, ty a tvá tréninková kolegyně Bára Jíšová jste obsadily druhé a třetí místo. Jak se závod z tvého pohledu vyvíjel?

„Nejdřív jsme běžely společně s Bárou, já jsem potom asi na třetím kilometru cítila, že trochu odpadá a že mně se tímto tempem běží pohodlně. Tak jsem to vzala na sebe, ale bylo náročné běžet tolik koleček, když si to člověk táhne sám.“

Jaké máš zatím zkušenosti s dráhou?

„Běhala jsem za Jihlavu druhou ligu, ale úplně se mi nedařilo, protože jsem se trénovala sama. Neběhala jsem žádné dobré časy a i kvůli tomu jsme se dnes nedostala do soutěže, protože jsem neběžela žádný rychlý závod.“

Nyní jsi ale součástí týmu Perňa Systém.

„Ano, loni v dubnu jsem odešla od trenéra Smetany. Až do září jsem běhala sama, to jsem se moc nešetřila a běhala jsem možná až příliš. Pak jsem si v září z toho zaběhla osobák na půlmaraton v Havlíčkově Brodě, ale nebylo to úplně ono. Pocházím ze Záborné u Polné, ale studuji v Praze na 3. lékařské fakultě, teď ve třetím ročníku. A bydlím na koleji Hvězda, nedaleko Strahova, kde jsem vídala holky z Honzovy skupiny trénovat. S Honzou jsme se loni na podzim domluvili, že to spolu zkusíme, a evidentně mi to prospívá, jsem moc spokojená. Trénujeme s Bárou, která je rychlejší, já jsem asi spíš vytrvalec, ale vzájemně se doplňujeme a můžeme si dost pomoct.“

Skvělý výkon jsi předvedla na pražském půlmaratonu, kde jsi dokonce porazila zkušenou Petru Kamínkovou. Čekala jsi od sebe takové zlepšení?

„Chtěla jsem to rozběhnout tak, abych běžela čas zhruba pod 1:20. Rozběhly jsme to ale rychleji a mně se neběželo špatně, a tak jsem si říkala, že když to tempo udržím, udělám si aspoň takový pomyslný osobák na desítku. Pořád to bylo dobré, i na patnáctce, a pak už se trasa otočila zpět do Karlína, kde se mi běželo pořád dobře a kde jsem už věděla, že jsem druhá Češka a že ten čas asi nebude úplně špatný. Najednou jsem se ocitla v cíli a nemohla jsem tomu ani uvěřit (smích). Podmínky v Praze byly oproti desítce v Brně ideální, navíc od Libeňského mostu foukalo do zad, takže ty poslední kilometry byly skoro zadarmo.“

Jaké závody ti nejvíc vyhovují?

„Hlavně půlmaratony nebo i desítky, ale ty už jsou na mě skoro rychlé. Nic delšího jsem zatím neběžela. Taky mi sedí těžší podmínky a terén. Nemám úplně atletický krok, a tak mi nevadí třeba bahno, které bylo loni na MČR v krosu v Dlouhoňovicích. Zkoušela jsem trojku v hale, ale to bylo na mě moc rychlé.“

Lze skloubit trénink se studiem medicíny? Stíháš třeba kvalitně regenerovat?

„Většinou přijdu domů a musím se učit, takže moje jediná regenerace je ta, že si natáhnu kompresky, dám si něco dobrého k jídlu a jdu se učit (smích).“

Doplňuješ nějak běh dalšími aktivitami?

„Běhat jsem začala před čtyřmi lety, předtím jsem hrála florbal a volejbal. Teď si zajdu ještě dvakrát týdně zaplavat. Jinak v létě jezdím na kole, bruslím.“

Co tě letos ještě čeká?

„Pokud mi bude schválená nominace na Evropský pohár v běhu na 10 000 m, na který jsem teď splnila limit Českého atletického svazu, tak budu startovat tam. Jinak jsem měla běžet ve stejném termínu půlmaraton v Karlových Varech a potom v rámci ligy nějaké závody na dráze. A dál ještě uvidím.“